David Cage a jeho studio Quantic Dream už dlouho experimentují s tím, jak lidem přinést co nejintenzivnější zážitek ze svých příběhů.
Herní film nebo filmová hra?
Robotí služebníci jsou na pohled nerozeznatelní od lidí, mají i skutečné emoce.
Ze světa filmů si berou především dokonalé vizuální zpracování a důraz na uvěřitelné dialogy a především emoce. Od her si pak půjčují schopnost konzumenty zcela pohltit a umožnit jim směřovat vyprávění jimi požadovaným směrem. Jestli se tato kombinace daří, je však sporné. Pokud bychom totiž srovnávali díla od Quantic Dream jen se zástupci výše zmíněných kategorií, nevyjde z toho Cage příliš dobře.
Je snadné smát se Beyond za to, že vyznání lásky hlavních postav nepůsobí příliš realisticky, či že akční scény jsou nenápadité. Milovníci her pak jsou zvyklí na daleko větší míru interaktivity než jen občasné kliknutí na výběr správné odpovědi. Jenže se na to dá dívat i opačně: v které jiné hře vůbec ke scéně vyznání lásky dojde? A který film vás nechá rozhodnout o osudu jeho postav?
Na kvalitě se nešetří
Budoucnost města Detroit je podle autorů celkem optimistická.
Na hře Detroit: Become Human už se pracuje pět let. To není málo času, když uvážíme, že za tu dobu už se dá stihnout vytvořit od píky hra v otevřeném světě. Není proto potřeba příliš zdůrazňovat, že je to velice ambiciózní projekt. Obsahuje přes dva tisíce stran scénáře, dvě stovky motion capturingem natočených herců a tvůrci strávili měsíce „nasáváním“ atmosféry rozkladu skutečného Detroitu. To si nemůže dovolit jen tak někdo a je patrné, že navzdory (z mého hlediska až příliš kruté) negativní kritice jejich poslední hry jsou Quantic Dream pro firmu Sony stále jednou z vlajkových lodí, která svými unikátními tituly pomáhá prodávat PlayStation.
Vzpoura robotů
Minimálně po grafické stránce bude Detroit bezesporu trhák.
Ale zpátky k Detroitu. Příběh je zasazen do vzdálené budoucnosti, kdy jsou pro podřadné pomocné práce využíváni od lidí nerozeznatelní roboti. S tím, jak si díky stále pokročilejší umělé inteligenci více uvědomují sami sebe, mezi nimi roste nespokojenost a objevují se první problémy s neposlušností. Zápletka i prostředí dávají vzpomenout na kultovního Blade Runnera, ale to není vůbec na škodu. V příběhu se zhostíte tří zcela odlišných postav, jejichž životy se postupně sbližují a navzájem ovlivňují. Kdo hrál Heavy Rain, má přesnou představu, jak to bude vypadat.
Nic se od minula nezměnilo ani na filosofii Davida Cage, že nápis „Game over“ není selháním hráče, ale scenáristy. Žádná z vašich voleb tedy nebude zcela fatální a v případě, že vám některá postava přece jen zemře, se k rozuzlení dostanete i bez ní. Jen to asi nebude ten správný happy end, jaký byste si přáli.
Cage se chlubí tím, že příběh Detroitu obsahuje daleko více možností větvení než kdy dříve. To sice na papíře vypadá dobře, jenže v praxi to nemusí znamenat vůbec nic. Pokud z nabízených možností není ani jedna, která by vám vyhovovala, pak je jedno, jestli je jich na výběr pět, nebo deset.
Skutečné volby
Emoce, to je to klíčové slovo ve hrách Davida Cage.
V traileru prezentovaném na letošní E3 je vidět situace, kdy se jeden z hrdinů pokouší osvobodit dosud neaktivované robotí „bratry“. V průběhu akce se samozřejmě „něco“ pokazí a příjezd policie původní plán zásadně nabourá. V tuto chvíli je hráč postaven před několik možných rozhodnutí.
Ať už si vybere útěk, boj, nebo cokoli jiného, okolní události se tomu pynule přizpůsobí. Na rozdíl od třeba takových her od Telltale tady vaše volby opravdu něco znamenají a mají na vývoj příběhu zásadní dopad. Detroit tak bude určitě žhavým kandidátem na opakované hraní, protože během jednoho průběhu není možné vidět všechny nabízené varianty.
Klíč je ve scénáři
Ale pro někoho, kdo měl s některým s Cageových titulů již někdy tu čest, to není nic nového. Jestli se z Detroitu stane další kult, stejně jako v případě Heavy Rainu, nebo vysmívaný polotovar, bude záviset hlavně na celkové kvalitě scénáře. Už teď je jasné, že tu bude několik geniálních scén.
Vedle vloupání do obchodu nás uchvátila i další ukázka, kdy android na střeše drží unesenou holčičku jako rukojmí a je jen na hráči, zda-li se mu ho podaří přesvědčit, nebo vše skončí krveprolitím. Jenže je potřeba, aby si podobnou úroveň vyprávění udržel i zbytek hry, jinak se vše rozpadne jak domeček z karet.
Jaká bude nakonec pravda, se dozvíme až v blíže neurčeném čase v roce 2018. Ale trochu optimismu si snad dovolit můžeme, protože vše, co zatím autoři ukázali, totiž vypadá perfektně.
