Spojení Star Wars a vydavatelské společnosti Electronic Arts nemá v očích hráčů zrovna dobrou reputaci. Obnovená řada Battlefront (a zejména druhý díl) se zapsala do historie jako jedna z těch nejvíc prolezlých mikrotransakcemi. Obecně panují obavy, že na co EA sáhne, z toho se pokusí tímto stylem vyždímat co nejvíce peněz. Jenže novinka, kterou pod EA vyvinulo studio Respawn, dokazuje, že se najdou i výjimky.
Star Wars Jedi: Fallen Order na mne působí, jako kdyby Respawn vzal styl dobrodružných her série Uncharted a zaobalil jej herními mechanismy z Dark Souls. Z minulých titulů Star Wars má nejblíže ke starým Jedi Knight, konkrétně nejvíce Jedi Academy z roku 2003. Právě po nějakém duchovním nástupci této série jsme já a spousta dalších fanoušků toužili opravdu dlouho. A musím uznat, že Jedi: Fallen Order očekávání splnil.
Hned na úvod je nutné zopakovat, že jde o čistě singleplayerový titul, který jednou koupíte a máte vše. Žádné mikrotransakce, žádná interakce s ostatními hráči, prostě starý dobrý „singl“ s důrazem na příběh a prozkoumávání herního světa. To je na produkci EA nezvyklé. Je evidentní, že autorům z Respawnu tentokrát nikdo nesvazoval ruce a zkrátka si vyrobili přesně takovou hru, jakou by si i z pozice hráčů přáli.
Příběh Jedi: Fallen Order spadá mezi třetí a čtvrtý filmový díl, tedy do počátků Prvního galaktického impéria. Ujímáte se role Cala Kestise, jednoho z posledních rytířů Jedi. Ten se po zkáze tohoto řádu ukrývá v anonymitě, aby unikl před jistou smrtí. Krátce po úvodu se ovšem jeho motivace změní a vydá se na dobrodružství rozpínající se přes mnoho známých či nových planet ze světa Star Wars. Nechci z příběhu moc konkrétního prozrazovat, protože to je jeden z hlavních pilířů hry a byla by škoda se o něj čtením recenze ochudit.
K postupu příběhem nemám moc výhrad, zejména pro skalní příznivce této vesmírné ságy je poutavý, ovšem i ti, co ji jinak moc neznají, si jistě přijdou na své. Musím však uznat, že má místy sestupnou tendenci a několikrát jsem se přistihl, že jsem tak trochu netrpělivě čekal, až se zase příběh o kousek posune, protože se delší dobu nic moc nedělo.
Ne že by mě hra nějak nudila, to rozhodně ne. Autoři využili poměrně přiměřené kombinace občasných soubojů proložených častým šplháním, skákáním či řešením hádanek. Skoro jsem místy zapomněl, že ovládám rytíře Jedi a ne Nathana Drakea ze série Uncharted, obzvláště tehdy, když se pode mnou náhle propadl visutý most nebo přetrhlo lano.
A ještě více to utvrzovaly různé starobylé chrámy, kde jsem uváděl do provozu různé důmyslné mechanismy, aby se mi otevřela další cesta. Nezapomínejte také na různé tajné stezky, které zpravidla vedou k nějakému „pokladu“. Pokud se vám líbilo Uncharted, budete tady jako doma.
Ovšem zatímco Uncharted mělo poměrně přímočarý soubojový systém, Jedi: Fallen Order na to jde podstatně komplexnější cestou. Stejně jako v Dark Souls musíte pečlivě studovat útoky protivníků, uhýbat pomocí skoků a kotoulů a útočit precizně, protože i obyčejná skupinka vojáků Impéria si vás může lehce podat. Když náhodou zemřete, obnovíte se na posledním „záchytném bodu“ a ztratíte veškeré zkušenosti. Jedinou cestou, jak je získat zpět, je najít toho, kdo vás před tím přemohl a alespoň jednou jej zasáhnout. Samozřejmě, že všichni nepřátelé na mapě se obnoví na svá místa, abyste to neměli tak jednoduché.
Hra má celkem čtyři stupně obtížnosti, a pokud nejste ostřílený veterán z her jako Sekiro, Bloodborne či Dark Souls, doporučuji si nastavit nejvýše tu doporučenou, tedy druhou nejlehčí. I u té se totiž sem tam zapotíte. Kdykoliv během hry samozřejmě můžete obtížnost zase upravit. Když se vám hra zdá i na doporučenou obtížnost moc těžká, ta nejlehčí je klasický „story mode“, která z vás udělá v podstatě neporazitelného Supermana se světelným mečem. Já sám bych ocenil „něco mezi“ doporučenou a nejlehčí obtížností, neboť jsem na tu první místy umíral celkem dost, ovšem příběhový režim mi přišel až moc jednoduchý. Ovšem to je čistě subjektivní pocit a sám vím, že mi tento typ her většinou moc nejde.
Nechybí ani prvky RPG. Na každém „záchytném bodu“, tedy místu určeném pro meditaci, si můžete za obdržené zkušenosti vylepšovat schopnosti ve třech větvích - používání Síly (Force), boje na blízko (Lightsaber) a schopnosti přežití (Survival). Schopností je poměrně hodně a každý si tak může najít svůj optimální styl hraní. Měl jsem zároveň pocit, že ke konci už máte po ruce prakticky vše a spíš si vybíráte, co se vám zrovna hodí, než že byste museli Cala vyloženě zaměřovat na jednu konkrétní větev dovedností.
Další hromada vylepšení je kosmetického rázu a všechny (až na pár bonusů za předobjednávku) si můžete odemknout prostým prozkoumáváním herních světů a nacházením beden s těmito bonusy. Upravit si lze nejenom podobu (včetně barvy, hurá) světelného meče, ale také barvu kosmické lodi či ponča, které Cal nosí na sobě. Jsem opravdu vděčný za to, že je hned z kraje dostupná také kožená bunda, protože mi všechna ponča na Calovi přijdou neskutečně ošklivá.
No a pak si také volíte barvu laku osobního robota BD-1, který je váš nerozlučný společník po celou dobu hry. Nejenom, že si ho můžete jen tak pohladit či s ním rozmlouvat, ale je také vysoce užitečný. Umí toho opravdu hodně: v případě potřeby vám hodí ampulku na doplnění zdraví, na povel odemkne zamčené dveře, zobrazí mapu lokace a mnoho dalšího. A zároveň má sem tam opravdu roztomilé momenty. Jsem rád, že si dal Respawn práci s vytvořením jeho osobnosti, která přesně navazuje na filmové postavy jako R2-D2 nebo BB-8.
Nejenom BD-1 je plný zajímavých detailů. Líbily se mi třeba momenty, kdy vojáci Impéria komentují probíhající potyčku: když se jim povede vás párkrát zasáhnout, navzájem se povzbuzují, ovšem když jsou už téměř přemoženi, nahlas toho litují. Ve vaší lodi zase můžete sázet rostliny z různých planet a sledovat, jak po každém návratu povyrostly. Světelný meč jde v případě potřeby v tmavé jeskyni použít jako zdroj světla. Autoři si zkrátka v tomto ohledu dali záležet.
Opak musím říci o technickém zpracování. Grafika hry je sice místy opravdu strhující, panoramata různých planet mě bavilo mnohdy i jen tak nehybně pozorovat, ovšem zároveň mi některé modely postav (zejména generických členů povstaleckých skupin a rasy Wookiů) přišly až odfláknuté. No a pak tu jsou vyloženě technické chyby, kterých bohužel není málo.
Nepočítám občasný zásek nepřítele do textury nebo nedokončenou animaci otevírání truhly, kdy Cal nehybně stojí na místě a vy musíte čekat, než se zase rozpomene, že by se mohl pohybovat. Nad faktem, že se náhledy schopností během jejich výběru v příslušném menu z nějakého záhadného důvodu příšerně sekají, bych ještě dovedl mávnout rukou. Ovšem výkon i na Pro verzi PlayStationu 4 v režimu nižšího rozlišení je občas opravdu mizerný.
V první řadě jsou tu až otravně dlouhé loadingy, které jsou navíc podpořeny tím, že hra v určitých místech zamrzne a vy musíte chvíli sledovat načítací symbol a postupné naskakování textur před vámi. Obraz se umí nepěkně zaškubat a i když většinou jede poměrně plynule, stále se bavíme o PlayStationu 4 Pro a záměrné volbě šetření výkonu pro vykreslování pouze v rozlišení 1080p. Nevím, jestli mají hráči na PC podobný zážitek (zde samozřejmě záleží na hardwaru), ale zcela upřímně si nedovedu představit, jak musí Jedi: Fallen Order (ne)fungovat na původním PlayStationu 4 či Xboxu One S.
Je nutné podotknout, že současná generace konzolí už pomalu dosluhuje a já se vlastně docela těším, až si budu moci díky zpětné kompatibilitě pustit Jedi: Fallen Order znovu na té příští generaci s už velkou rezervou, co se výkonu týče. A to tak nějak vystihuje i mé celkové hodnocení. I když mě celkově horší optimalizace tohoto titulu místy dovedla vytrhnout ze hry, stále se k ní budu rád vracet. Je to jinak parádní dobrodružství plné nádherných detailů, s obstojným příběhem (který pozvolným tempem projdete za asi 20 hodin), hezkou grafikou a spoustou zajímavých vedlejších postav.
Především Star Wars Jedi: Fallen Order opravdu úspěšně vyplnilo mezeru, která v srdcích mnoha fanoušků zbyla po legendární sérii Jedi Knight. A obecně mě moc těší, že i jinak poměrně kontroverzní herní kolos jako je EA dokázal vydat takto povedený tradiční singleplayerový titul bez nutnosti jej plnit zbytečnými mikrotransakcemi či „sociálními“ funkcemi. I pro příště tak doufám, že se nebude EA příliš plést Respawnu pod ruce, a pokud se dočkáme nějaké další podobné hry, budu jedině rád.
