Patrick je osmačtyřicetiletý chlápek z USA, otec dvou teenagerů a vášnivý hráč. V dětství bydlel přímo nad kuželkářskou dráhou, ve které její majitel pravidelně střídal videoherní automaty. Chlapec v obojím našel veliké zalíbení a z těchto pro mnohé infantilních koníčků nikdy nevyrostl.
Patrick se navzdory ztrátě končetin svých koníčků nevzdal.
Jenže v roce 2015 Patrickovi lékaři diagnostikoval vzácné pneumokokové onemocnění, jehož následkem mu museli amputovat ruce a nohy. Když se po třech týdnech v kómatu probudil v nemocniční posteli, zdrtilo ho, že už nic nebude jako dřív. Lékaři mu sice zachránili život, ovšem jako servisní technik, což dělal celý život, si už vydělávat nemohl. A co hůř, na své koníčky založené na jemné a přesné motorice mohl zapomenout. Mohl, ale nezapomněl.
Stálo ho to sice obrovské úsilí, ale i díky podpoře od svých dětí v sobě našel sílu bojovat. Díky protézám může chodit, pomocí softwaru pro převod řeči do textu čile komunikuje po internetu s celým světem. Nakonec se znovu naučil i hrát. Jak bowling, tak i videohry. A je v tom s největší pravděpodobností daleko lepší než vy.
„Prostě jsem se musel přizpůsobit, stejně jako ve všech ostatních aspektech běžného života,“ odpověděl mi na můj neomalený dotaz, jak to dělá, že je schopný hrát bez prstů staré videohry, nad jejichž náročností by spousta dnešních děti zaplakala. Díky lehce modifikovanému xboxovému ovladači se může pustit prakticky do jakéhokoliv žánru, opravdový problém prý představují jen střílečky z pohledu z vlastních očí.
Za rok od založení youtubového kanálu má PatmanQC přes 30 000 sledujících.
Co víc, aby jen nepřešlapoval na místě, rozhodl se stát videoherním youtuberem. „Prostě jsem si koupil videoeditační nástroje a naučil se s nimi pracovat,“ říká. Největší problém pro něj představuje, že místo myši musí používat trackball. V arkádových hernách strávil podstatnou část svého života, a tak má spoustu zkušeností, o které se chce se světem podělit.
Vybírá si hlavně méně profláklé hry, přesto se mu za zhruba rok podařilo nasbírat 30 tisíc odběratelů, někteří z nich mu pak přispívají drobné finanční částky přes komunitní server Patreon. Nové hry ho prakticky nezajímají, maximálně si vyzkoušel Rocket League a Fortnite, aby byl v obraze, co dnes nejvíce frčí.
Na Patrickovu práci jsem narazil mimoděk, když jsem hledal informace k jedné zapomenuté počítačové hře. Až o několik videí později jsem se dozvěděl o jeho fyzickém handicapu, což je asi nejlepším důkazem jeho skromnosti a kvalit.
Díky technologickému pokroku není tento zasloužilý „pařan“ jen odkázán na pomoc zvenku, ale je z něj plnohodnotný člen společnosti. Přestože se s ním osud zrovna nemazlil, na nic si nestěžuje a dokáže si najít způsoby, jak dělat to, co ho baví. Schválně si ho srovnejte s těmi ubrečenými jedinci, kteří mají neustálou potřebu ventilovat svojí bolavou dušičku u každé další exkluzivity obchodu Epic Store.
