Half-Life: Alyx
Jan Kouba - Jsem velkým zastáncem a fanouškem VR. Stále věřím, že může jít o zcela soběstačnou formu zábavy s obrovským potenciálem. VR jsem propadl, a to i přes to, že jsem zpočátku nejednou při testování Oculus DK1 nábožně objímal kýbl. VR je na samotném počátku, je to neprošlápnutá cesta a vývojáři to vědí. Těžko říci, zda budou hry pro virtuální realitu produkčně někdy na takové úrovni jako tradiční AAA hry. I kdyby ne, už teď tu máme fůru originálních počinů, které za zahrání rozhodně stojí. A ano, jsem napjatý, co ukáže Valve s Half-Life: Alyx.
PlayStation VR
Jan Lysý - Přiznám se, že zatím jsou mé zkušenosti minimální. Chvíli jsem uvažoval, že si pořídím virtuální realitu pro PS4, ale odradily mě dvě věci. Zaprvé kabely, jak se znám, tak bych se na nich uškrtil já nebo s jejich „pomocí“ zdemoloval půlku pokoje a také jsem ten typ, kterému se dělá nevolno, i když jede deset minut v autě a obával jsem se tak toho, že bych u hraní potřeboval pytlík na zvracení. Uvažuji ovšem, že se přece jen „hecnu“ a zajdu do nějaké herny. Hodně mě láká Beat Saber a je ostuda, že jsem ho zatím nezkusil.
Ondra Martinů - Vzhledem k tomu, že jsem si v redakci vzal virtuální realitu primárně na starost, k ní mám velice kladný vztah. Nejsem ovšem zároveň ani přehnaný optimista a netvrdím, že virtuální realita je už v tuto chvíli dalším vývojovým krokem videoher: na to je ještě pořád trochu brzy. Zatím ji tak hodnotím jako velice originální zážitek, který může leckoho pohltit, jiné však kvůli nedostatkům jako závratě a motání hlavy zase rychle znechutit. A bohužel je to něco, za co se stále pořádně připlácí.
Z toho důvodu na své vlastní brýle pro virtuální realitu ještě čekám, pokud tedy vynechám ty, které Samsung prodával ve spolupráci se smartphony (ty mimochodem už s novými telefony nefungují). Byl bych přece jen rád, kdybych si ještě letos nějaké pořídil, ovšem stále nejsem vůbec rozhodnutý, k jakému modelu se přiklonit. Takže ještě vyčkávám. V tuto chvíli se ale již těším na testování modelu HTC Vive Cosmos, takže počítám s tím, že se zase do světa VR na nějakou dobu ponořím. Mimochodem, na starost mám právě i recenzi Half-Life: Alyx a pište si, že hru prozkoumám do toho nejmenšího detailu.
Beat Saber
Každému bych nicméně doporučil si VR alespoň vyzkoušet. Beat Saber je naprosto famózní hra, která je nejenom zábavná, ale také u ní při pravidelném hraní můžete i pořádně potrénovat fyzičku. Superhot VR je zase nádherná ukázka toho, jak lze parádně převést „palačinkovou“ verzi i do virtuální reality, kde je snad ještě zábavnější. A co do originality u mě zatím vítězí titul Virtual Virtual Reality, který se už rovnou vydal do meta-roviny celého VR a ještě před pořádným nastolením nějakých pravidel této formy hraní je zase úspěšně zbořil.
Resident Evil 7: Biohazard ve virtuální realitě PlayStation VR
Emanuel Svoboda - S virtuální realitou zkušenosti mám, a to především s PlayStation VR, kterou mám doma. Omezení jsou stále velká. Připojování headsetu s nesmyslným počtem kabelů je vždy otrava, výběr titulů nic moc a technické zpracování skřípe. Jako občasné rozptýlení a legrace ano, ale i při případném zlepšení vidím VR stále jen jako doplněk, ne hlavní herní proud. Nejlepším titulem nadále zůstává Resident Evil 7: Biohazard.
Jan Srp - Vidím v ní budoucnost, ale zatím ještě velmi velmi vzdálenou. Vyzkoušel jsem párkrát, líbilo se mi to, ale rychle omrzelo. Aktuálně je to podle mě předražená hračka bez vyšší předané hodnoty a vývojáři se budou muset ještě hodně snažit, než mě zaujmou. Máchat rukama u barevné diskotéky v Beat Saberu mě nijak neláká, Half-Life: Alyx podle prvních záběrů vypadá prostě jen fajn. A dál? Nic.
Dan Jarocký - Jelikož trávím spoustu času u závodních her, tak mě virtuální realita láká především ve spojení s tímto žánrem. Závodní simulátory jako Project CARS, DiRT Rally nebo Assetto Corsa nabízejí ve VR bezesporu zajímavý zážitek. Vývojáři těchto i dalších podobných titulů navíc už dnes s VR podporou přicházejí v den vydání nebo pár měsíců poté. K tomu, abych do virtuální reality investoval, bych ale potřeboval ještě několik opravdu povedených a rozsáhlejších her i z jiných žánrů. S výjimkou Beat Saberu a Blood & Truth mě totiž současná nabídka VR exkluzivit příliš nezaujala. Ohlasy na očekávaný Half-Life: Alyx nebo Medal of Honor: Above and Beyond tedy budu určitě sledovat.
Blood & Truth
Ondřej Zach - Měl jsem možnost krátce vyzkoušet původní HTC Vive, v redakci máme PlayStation VR a Labo VR Kit pro Switch. Bavilo mě všechno, byl to fajn zážitek, ale jsme pořád ještě na začátku.
Labo VR Kit nemá výkon, ale je velmi přístupný – různé moduly si jen přidržujete u hlavy. U PlayStation VR mě vždycky děsí představa, kdy musím všechno rozbalit, zapojit, nabít ovladače Move. Neskutečná otrava, hodně kabeláže. Ale zase bez pohybových ovladačů jen s gamepadem to není vůbec ono. Hodně mě bavila třeba akční jízda v podobě Blood & Truth. Zažít to v mnohem lepší grafice, ve vyšším rozlišení a s pořádnými pohybovými ovladači, to bych si nechal líbit. Virtuální realitě jako takové fandím, asi ani nepožaduji super grafiku, jako spíš lepší přístupnost, rozumnou cenu a skvělé hry.
Michael Mlynář - S virtuální realitou se v podstatě dokonale míjíme. Nemám ji, její nákup neplánuji a až na jednu výjimku vlastně ani nevím, k čemu by mi byla dobrá. Jakkoli lákavá totiž může být představa koukat v hostess clubech roztomilým společnicím do výstřihu, nějak nemám potřebu běhat v Yakuze po ulicích čtvrti Kamurocho z perspektivy vlastního pohledu. A vlastně ani v žádné jiné hře. Jistě, už dnes existují hry tvořené speciálně pro virtuální realitu, ale ať už je třeba takový Beat Saber sebelepší, pořád je to jen taková srandička na krátkodobé vyblbnutí.
U větších her mi stále připadá pohodlnější mačkat čudlíky na ovladači a rozhlížet se jen pohybem očí po placaté obrazovce než kroutit krkem s čímsi na hlavě a máchat u toho kdovíčím vším. Jasně, třeba jsem už jenom příliš starý, ale zkrátka mám za to, že gamesy mají být gamesy a sport má být sport. Takže když je venku hezky, usedám na kolo, zatímco když je škaredě, tak zapínám PlayStation a uléhám na gauč. A opravdu si nedovedu představit, že bych strávil celý víkend třeba u Final Fantasy s helmou na hlavě.
Navíc mi trochu vadí, že virtuální realita dost izoluje od okolí. Tedy nepředpokládám, že by v mém bytě při hraní třeba přistáli Vogoni, ale je dost nepříjemné, když jste vizuálně plně vtaženi do hry, ale slyšíte i nějaké zvuky „zvenku“. Takže třeba koukáte nahoru na výsadek invazních armád a ze stejného směru slyšíte, jak sousedka rozbila talíř nebo tam něco halasně švitoří její vnoučata. Jistě, vím, že existují i sluchátka, ale taková „dokonalá“ izolace je pro mě ještě horší. V takovém případě totiž zase můžete vesele nahánět démony, aniž byste zaslechli hlasitý spěch lidí na schodech, protože o dvě patra nad vámi začalo hořet. A ano, dovádím to trochu do extrému, ale chci tím naznačit, že ztratit takové řekněme „celkové smyslové povědomí o okolí“ je nejen mně osobně vcelku nepříjemné, ale může to být vlastně i nebezpečné. A úplně nejhorší to mají majitelé kocourů, protože dokud jim nevypadne zvuk nebo nezhasne helma, tak prostě nebudou mít tušení, že ten jejich pitoma už drahnou chvíli vyhryzává kabel.
Sám jsem zvědavý, jak se současnou situací pohne nový Half-Life. Je samozřejmě jisté, že ani u jeho hraní nic jiného neuvidíte/neuslyšíte, ale zajímají mě jeho herní a ovládací mechanismy, tedy zda se podaří opravdu velkou hru plně přizpůsobit specifikům virtuální reality. Jsem tedy spíš skeptický, ale velmi rád se nechám příjemně překvapit, což ostatně ve Valve obecně vždy uměli.
Navíc mě od VR stále odrazuje i cena. Ta totiž z mého pohledu stále nedosáhla tzv. „killer“ úrovně, kdy bych si za akceptovatelné peníze mohl pořídit plně bezdrátové řešení i jen na občasné hraní. Ale pozor, na druhou stranu už mám vyhlídnutou „killer“ aplikaci. Tedy není to žádná konkrétní hra, ale obecně celý závodní žánr. Když jsem si už před docela mnoha lety vyzkoušel prototyp Gran Turisma VR, propadl jsem tomu hned v první zatáčce. Vůbec nevadilo, že jsem po trati kroužil snad dokonce i úplně sám a hrubší rastr jsem vůbec neřešil. V kombinaci se závodní sedačkou, volantem a pedály to bylo prostě fantastické. Závodní hry navíc mají tu výhodu, že jsou rozdělené na většinou relativně krátké herní úseky, takže si dáte jeden dva závody, mezitím si skočíte pro něco do ledničky, zase závod, telefonát manželce, zase dva závody. Hraní vás nevytrhne z reálného světa a časté pauzy vás nevytrhnou z dramatického příběhu nebo epické mise, protože nic takového v závodních hrách není. Pravda, kvalitní sedačka, volant a pedály v tomto případě ještě dále značně navyšují pořizovací cenu, ale pokud si tedy někdy VR sadu pořídím, bude to kvůli závodním hrám.
Jak jste na tom s virtuální realitou?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 neděle 5. dubna 2020. Anketa je uzavřena.
