Hned na úvod si dovolím parafrázovat citaci z mého oblíbeného seriálu Červený trpaslík: „Zdravím vás. Jak víte, vaše konzole PlayStation 4 je nyní již na konci svého života. Nemohlo uniknout vaší pozornosti, že je pomalá, hloupá, má zastaralý design a je až překvapivě hlučná. Již potřebuje vyměnit.“ Pasáž s automatickým zkratovacím čipem radši vynechám, protože doufám, že tak daleko snad ještě Sony nezašlo. Každopádně to jinak zcela vystihuje mé dojmy z hraní na této konzoli, když nás od jejího nástupce dělí už jen několik měsíců.
Chápu, že zdaleka ne pro každého patří poslední PlayStation do starého železa. I přes nedávné oznámení nástupce si stále „čtyřka“ ve verzi Pro drží cenu mezi devíti a desíti tisíci korunami, Slim verze pak okolo osmi tisíc, tedy stejnou, jakou nese od svého vydání v roce 2017. Po následujících (zhruba) pět měsíců to bude stále jediná možnost, jak si zahrát celou řadu skvělých exkluzivních titulů pro tuto platformu. Po vydání „pětky“ pak bude mít funkci dostupnější varianty z druhé ruky pro ty, kteří budou chtít za občasné hraní ušetřit, čekat na „pořádné pecky“, které je donutí si PS5 koupit nebo jsou zkrátka jen nostalgici či sběratelé.
Unikly ceny PlayStationu 5, bez diskové jednotky má být o 100 eur levnější |
PlayStation 4 má ovšem už hodně za sebou a v kontrastu s tím, co nám Sony slibuje od nastupující generace, působí jako staré železo. Dvojnásob to platí v případě, že na ní hrajete něco, co vyšlo zhruba v posledním roce. Ačkoliv mám doma verzi Pro, najde se poměrně hodně titulů, u kterých mám pocit, že zkrátka dávají staršímu hardwaru pořádně zabrat. A to hraji hlavně v „performance“ režimu, tedy výkonově uzpůsobeném na menší rozlišení a vyšší snímkovací frekvenci.
Jeden příklad za všechny je God of War, což je už dva roky stará hra. Vizuálně patří mezi ty náročnější, což se ovšem promítá i do plynulosti hry, v některých pasážích i poměrně výrazně. Každý má sice vlastní preference ve snímkovací frekvenci jinde (viz článek Přehnaná očekávání? Nová generace konzolí se asi nezbaví obávaných 30 FPS), nicméně hra na základním modelu mnohdy neudržela ani minimálních 30 FPS, na Pro modelu „skákala“ mezi 35 a 60 FPS při režimu optimalizace plynulosti na úkor rozlišení.
PlayStation 4 Slim a Pro
To samé se mi přihodilo například při testování Star Wars Jedi: Fallen Order, které se i na Pro verzi dovedlo v „performance“ režimu místy poměrně znatelně zasekávat. Stabilních 60 FPS, které považuje většina hráčů za optimum (viz anketa ve výše zmíněném článku), se zkrátka nedá na současné generaci považovat za samozřejmost, a to ani zdaleka.
Nejde ale samozřejmě jen o snímkovací frekvenci. Třeba takový The Last Of Us Part 2 je prakticky nejmodernější možnou hrou a během hraní nijak zásadní výkyvy v plynulosti nezaznamenávám. V tomto ohledu naopak musím před vývojáři smeknout, že se jim hru povedlo opravdu dobře optimalizovat. Když už je ale s plynulostí hry vše v pořádku (což by měl být úplný základ pro pohodlné hraní), najde se spousta jiných problémů.
Sony odhalilo PlayStation 5. Nechyběl Horizon 2 ani Resident Evil 8 PlayStation 5 |
V první řadě to je pevný disk konzole, který je už opravdu zoufale pomalý. Stará technologie 5400 RPM SATA II, kterou najdeme jinak hlavně v už vysloužilých noteboocích, čte a zapisuje data rychlostí, která vám dá během kopírování nové hry z Blu-Ray disku dost času si uvařit kafe, nechat ho vychladnout a ještě vypít.
Pak jsou tu samozřejmě také načítací časy, které rozhodně neodpovídají standardům dnešní doby. V počítačích jsou SSD dnes už prakticky samozřejmostí, a je to opravdu znát. Dlouhé načítání her je minulostí, stačí vždy pár sekund a hrajete. Pokud zapínáte hru na PS4, musíte počítat s načítacími časy i delšími než jedna minuta. Nezdá se to jako mnoho, ale věřte, že čas, který strávíte zíráním do nahrávacích obrazovek, se postupem času nasčítá.
Toto by měla být ta hlavní kategorie, kterou by měla nová generace vylepšit. Proslýchá se, že hry budou díky speciálně optimalizovaným SSD diskům prakticky bez načítání a spustit je bude tak stejně rychlé, jako si dát přehrávat film. Už během nedávné prezentace schopností next-gen titulů ukazovalo Sony, že to s novými možnostmi SSD myslí vážně, viz například hra Ratchet and Clank: Rift Apart, kde nově můžete cestovat mezi zcela odlišnými herními světy v mžiku oka:
Zatímco už víme, že PS5 zcela jistě přinese zlepšení v oblasti výkonu a rychlosti disků, zatím není jisté, zda skutečně vylepší poslední problematickou a „dosluhující“ oblast předchozího modelu: hlučnost ventilátorů a případné přehřívání. Stokrát může Sony tvrdit, že si dalo na „air flow“, tedy efektivním prouděním vzduchu chladícího komponenty, záležet, ale dokud to nezažiji na vlastní uši ve vlastním domově, věřit tomu nebudu.
PS4 jako takové (starší modely obzvlášť) si vysloužilo posměch majitelů, kteří jej v zátěži přirovnávají k proudovému motoru. Ovšem i třeba model Pro, který si musel navíc projít dvěma revizemi, než se Sony povedlo skutečně ztišit ventilátory, je při hraní třeba právě Last of Us Part 2 stále poměrně znatelně slyšet. Někdy to až kazí atmosféru hry.
Možná jsem jenom „zmlsaný“ ze svého stolního PC s M.2 SSD a tichými ventilátory, které zkrátka vše zvládá lépe než právě má PS4 Pro. Možná mě zmlsalo samotné Sony, když vychvaluje možnosti nové generace natolik, že si možná i nějaké multiplatformové tituly půjdu místo na PC zahrát právě na nový PlayStation. Každopádně už zkrátka přichází čas na změnu.
