RECENZE: Demon Skin je brutálně obtížná akce. Tím nejhorším způsobem

Demon Skin nejvíc evokuje vzpomínky na hry, které nebyly těžké kvůli prostředí a nepřátelům, nýbrž kvůli nefungujícímu rozhraní.

Coby veteránu osmibitové éry mi hry žánru plošinového „hack and slash“ nejsou cizí. Právě vycházející Demon Skin je svým způsobem návratem do této éry, avšak ne zrovna v tom dobrém slova smyslu.

Začnu ale tím dobrým. Obstojná grafika, která sice neohromí, ale v pohybu oku lahodí a i ve 4K a v plných detailech zůstává hezky plynulá (Ryzen 3900X, 32GB RAM, GTX 1080). Scény odehrávající se na pozadí (třeba souboj obrů) jsou působivé a potěší i občasné propojení děje na pozadí s popředím. Protagonista děj ve hře průběžně komentuje, což je v daném žánru nepochybně vítaný prvek pomáhající narušovat jinak nevyhnutelný stereotyp. Bohužel je děj samotný tak beztvarý a plný klišé, že to ve výsledku nemá prakticky žádný efekt.

Zajímavá je i koncepce ovládání, která by mohla být opravdu zábavná, pokud by byla dotažena do konce. Líbilo se mi i zakomponování možnosti zvýraznění odhozených předmětů po vzoru Diabla, přičemž se zdá, že různých zbraní ve hře bude opravdu mnoho.

Průchod úrovněmi navíc není zcela lineární, takže je zde i prvek jistého uspokojení, když člověk v některé z odboček nalezne nějakou tu dobrou zbraň. Vcelku originálně je řešena možnost házet zbraněmi, které tak působí mnohem větší poškození a zůstávají ležet, kam dopadnou, popřípadě efektně zaseknuté do nepřítele.

Tedy Demon Skin jistě má potenciál a na to, že jde podle všeho o prvotinu od malého nezávislého (zřejmě ruského) studia, vypadá dobře.

Obtížnost je vysoká

A jak se na skrolovací mlátičku patří, je hra mimořádně obtížná. Jedním dechem je však nutno dodat, že to není zapeklitostí nepřátel ani složitostí hádanek, ale naprosto hlemýždím ovládáním a zcela nelogickými naschvály, které nijak nevyzdvihují výzvu a nepovzbuzují k dalšímu úsilí. Naopak, jen vzbuzují frustraci a vztek. Vzhledem k tomu, že je děj, jak jsem již naznačil, prostý jakéhokoliv nápadu, necítil jsem po hodině a půl už žádnou chuť ve hraní pokračovat.

Snad jakýkoliv úkon, který má hrdina vykonat, má odezvu kolem jedné sekundy, takže třeba u napřahování se při házení zbraní člověk zapochybuje, jestli hra stisknutou klávesu vůbec registruje, což člověka nutí ji stisknout znovu. Právě v tu chvíli však zjistí, že už se hrdina konečně začal napřahovat. Vzhledem k tomu, že byla klávesa na zlomek sekundy puštěna, je třeba počkat další dvě sekundy, než se odehraje animace „odnapřáhnutí“ a opětovného napřáhnutí. To už ovšem huňatému yetimu stačí, aby z hrdiny udělal krvavé želé. 

Problém je o to horší, že různé povely nefungují, dokud člověk nepovolí jiné klávesy. Místo standardního modelu, že platí poslední povel, který člověk udělí, je třeba nejprve pustit např. klávesu pro chůzi a teprve potom se lze napřahovat.

Dobře nefunguje ani jinak potenciálně dobrý způsob zakomponování myši. Tou se ovládá strana, na kterou je potvorobijec otočen jakož i zóna nepřítele, na kterou má útočit, popřípadě ve které má vykrýt protivníkův útok. To by mohlo fungovat hezky, pokud by ovšem myší nebylo možno pohybovat po celé obrazovce (i na sousední monitory!). Čím se totiž člověk nenápadným kurzorem myši dostane od postavy dál, tím je delší oblouk, který je třeba opsat, aby hrdina změnil svůj postoj. A to jsou sekundy, které si člověk ve hře, kterou sami vývojáři přirovnávají k Dark Souls, nemůže dovolit. 

Demon Skin

Než na jiné, důležitější věci se tak musí hráč soustředit na to, aby kurzorem neodjel od postavy příliš daleko. Kurzor je přitom na obrazovce zcela bezúčelný. Není na ní nic, na co by se dalo kliknout. Běžně se tak stává, že se člověk překlikne na jiný monitor a ztratí nad hrdinou kontrolu. Ten je následně zmasakrován, protože hra se tímto nepřeruší. Nepomáhá ani skutečnost, že v zájmu přežití je hojně nutno používat klávesu Alt, což vede k častému shazování hry do okna, kdy opět přicházíte o ovládání a hra pokračuje. Naštěstí lze ale klávesy předefinovat.

Kvůli výše zmíněnému problému s kurzorem ovšem jednoznačně bude lepší hrát s ovladačem. Je to škoda, protože pokud by ovládání fungovalo jak má, bylo by to klávesnicové s myší poměrně intuitivní a pohodlné.
Ani ovladač však nevyřeší problém s příšernou odezvou, kdy člověk při každém skoku raději klávesu mačká čtyřikrát, aby jej neprošvihl. A ani potom není jisté, že se hrdina ke skoku skutečně odhodlá.

V kombinaci se zpackaným ovládáním pak jako další kopanec do choulostivých míst působí naprosto sadistický způsob, jakým se vývojáři ve hře rozhodli hospodařit s životní energií protagonisty. Ta při každém zásahu i od těch nejslabších nepřátel celkem svižně ubývá, nicméně se neregeneruje. Regenerovat ji lze, celkem originálně, jedině požíráním škorpionů a různé další havěti, které je ale kromě míst, kde ji člověk vůbec nepotřebuje, velmi poskrovnu a zdraví doplňuje jenom minimálně. Úroveň obtížnosti přitom nelze nastavit.

Demon Skin

Množství životní energie lze při levelování sice navýšit, ale ani to moc nepomáhá. Navíc je všechny body naprosto nezbytné investovat do staminy, protože jinak hrdinovi po dvou třech úderech dochází dech. Stává se tak bezbranným boxovacím pytlem a musí se dát na útěk. Jako nejlepší taktika se tak jeví kolem nepřátel, u kterých to jde (což je většina), prostě proběhnout. Přesněji, prokutálet se. Z dlouhodobého hlediska ale tento postup nejspíš brzy narazí na úskalí nedostatku zkušeností potřebných pro levelování.

Záchytné body jsou nelogicky umístěné

Hra se ukládá v poměrně spoře a nelogicky umístěných checkpointech, přičemž když člověk zemře, znovu se objeví s množstvím zdraví, jaké zrovna měl, když kolem daného checkpointu proběhl. Nastane tak situace, že po namáhavém souboji s prvním bossem vám zbude posledních pár bodů, které až k tomu dalšímu bossovi není jak obnovit. Takže se musí člověk vrátit k některému z dřívějších checkpointů, asi o půl hodiny zpátky, a souboj s prvním bossem znovu a znovu opakovat, dokud si z něj neodnesete alespoň půlku života. To je prostě výsměch. Je nepsaným pravidlem, že za bossem má být hromádka životabudičů, a má to své opodstatnění.

To byl moment, kdy jsem hru, navzdory svému odhodlání udělat alespoň nějaké screenshoty z druhé úrovně, vzdal. Poté, co jsem asi na podvacáté udolal yetiho, kterého lze zničit jedině soustavným házením a opětovným sbíráním zbraní, jsem došel k jakémusi ještěrovi, který je nezranitelný, resp. jeho zdraví se regeneruje rychleji, než je možné je ubírat. Sám hrdina to okomentuje tím, že jsou tu jeho zbraně k ničemu. V té chvíli se přitom nachází v jámě, ze které není úniku. Marně jsem hledal nějakou fintu, jak se zákeřného studenokrevce (kterému polární podmínky zřejmě nevadí) zbavit, než jsem v teaseru ke hře odhalil scénu, ve které na něj z pozadí střílí nějaká lučištnice. Nenašel jsem však žádný způsob, jak ji přivolat. 

Tedy jsem došel k závěru, že se patrně objeví samovolně poté, co s obludou budu chvíli zápolit. To je ovšem problém, když vzhledem k minimu zdraví první rána nepřítele, který je rychlejší a před kterým se není kam schovat, zabíjí. Jediná taktika, která chvíli funguje, je dělat kolem něj kotrmelce, ale i ty po chvilce hrdinu vyčerpají a je po něm. Když k tomu přidám tupou nutnost zabít před každým opakováním této popravy dalších pět minut poskakováním po plošinkách od posledního checkpointu s tím, že ještě vždy musím odbočit pro mnohem silnější zbraň, která se v tomto úseku nachází, tak prostě ztrácím veškerou chuť věnovat této aplikaci další čas. Hry jsou zábavné. Toto s čistým svědomím hrou nazvat nelze. Čas bude mnohem lépe stráven, když se místo toho budu dloubat v nose nebo drbat na zadku.

Demon Skin

Je mi jasné, že si nezávislá studia s malým rozpočtem nemohou dovolit tolik testování jako studia bohatší, ale u tohoto výtvoru mám pocit, že neproběhlo žádné. Když k tomu přičtu „příběh“, který je jen slátaninou několika klišé a neposkytuje naprosto žádnou motivaci, a když k tomu přičtu opakované pády na plochu se ztrátou postupu, neumím si představit jediný důvod, proč bych měl tuhle „hru“ doporučit. Snad pokud po vydání vývojáři výše uvedené problémy odstraní, tak by mohla být pro skalní příznivce plošinovek díky vcelku líbivé grafice trochu zajímavá, ale i potom půjde v nejlepším případě o naprostý průměr, který ničím nevynikne.