Online hra League of Legends se rychle vyšplhala na samotný vrchol popularity. Každý den ji hrají miliony lidí a její e-sportové turnaje mají větší sledovanost než třeba Superbowl nebo finále NBA. Její autoři z Riot Games se z malého skladiště, kde prakticky na koleni vytvořili prvotní prototyp, rozrostli na mamutí společnost zaměstnávající tisíce lidí po celém světě, z jejích dvou zakladatelů Brandona „Ryze“ Becka a Marca „Tryndamere“ Merrilla jsou dolaroví stamilionáři.
League of Legends je jednou z nejpopulárnějších knih světa.
Jenže prudký růst a snaha zalíbit se všem přináší společnosti spoustu komplikací. Takový kolos samozřejmě nejde zcela uhlídat, poslední dobou se však na autory snáší jedna kritika za druhou a na místo herních novinek jméno společnosti zaznívá spíše jen v nelichotivém kontextu.
Zatím posledním přešlapem, kvůli kterému fanoušci nemůžou Riotu přijít na jméno, je nekompromisní sestřelení fanouškovského projektu Chronoshift. Ten chtěl na ryze nekomerční bázi obnovit původní podobu hry, která se v průběhu času vyvinula k nepoznání. Podobné potírání fanouškovských modifikací není v herním průmyslu bohužel nic neobvyklého a čistě z právního pohledu nelze vůbec nic namítat. Problémem v tomto případě je však způsob, jakým se o nuceném konci svých nezištných aktivit autoři projektu dozvěděli.
Na internet unikl záznam konverzace mezi jedním z autorů Chronoshiftu a zaměstnancem Riotu vystupujícím na Discordu pod přezdívkou Zed. Jím zvolený tón diskuse je od samého počátku slušně řečeno nepolitický a spíše než komunikaci s vlastními oddanými fanoušky připomíná vymahače dluhů ze sociálně vyloučených lokalit.
riot employee (zed) is sent to deal with an unauthorized LoL fan project (chronoshift) and decides to use the opportunity to lay down some zingers and one liners.
really flying the company flag there. nice one. https://t.co/95000BC626
Riot nad jednáním svého zaměstnance sice vyjádřil politování, zároveň ale vše bagatelizoval s tím, že takové věci se prostě stávají. Ostatně není to poprvé, co se zaměstnanci firmy ke svým fanouškům chovali přezíravě. Spoustu rozruchu vzbudilo například netaktní uzemnění zkušeného hráče, který si dovolil na internetu navrhnout drobné úpravy ve vybalancování některých postav. Zástupce Riotu Nathan Lutz ho usadil s tím, že moc dobře vědí, co mají dělat, protože v týmu mají přes „200 let kolektivní zkušenosti s vývojem her“. A tak se zrodil mem:
Na to, že společnost zaměstnává elitní poradkyni pro firemní kulturu a diverzitu, bývají vyjádření od oficiálních zástupců firmy dost divoká. Připomeňme třeba vývojáře Aarona Rutledge, který vzkázal populárnímu streamerovi Tylerovi1, že pokud umře na předávkování kokainem nebo rakovinu varlat, tak to bude jedině v pořádku (psali jsme tady), bývalý vedoucí oddělení spotřebitelských produktů Ron Johnson zase na sebe upozornil netaktně prezentovanými názory na kontroverzní politická témata (viz článek magazínu Vice), oba byli z firmy nuceni odejít.
Říká se, že špatná reklama je pořád reklama. V tomto případě to ale určitě neplatí.
Ale budiž, pravidla komunikace mohou být nastavena sebelépe, stejně se u podobně veliké firmy najde vždy někdo, kdo je nedodrží. To kauza údajného sexuálního obtěžování a diskriminace na pracovišti, která už se táhne třetím rokem, představuje pro firmu daleko větší problém. Vše totiž prý probíhalo po dlouhou dobu a s vědomím nejvyššího velení společnosti.
Vše odstartoval v roce 2018 rozsáhlý článek magazínu Kotaku, který vyzpovídal 28 zaměstnanců společnosti a přinesl spoustu nehezkých zpráv o ponižujících podmínkách, jimž byli údajně vystaveni.
Tato zpráva vyvolala obrovský ohlas napříč herním průmyslem, přišla totiž v době, kdy světem ještě doznívaly dozvuky aféry MeToo. Mnozí bývalí zaměstnanci informace o nevyhovujících podmínkách potvrdili, našli se ovšem i tací, kteří ji kategoricky odmítli. Riot Games slíbili důkladné vyšetření celé události a představili i jakýsi plán nápravy, jak už to tak ale v podobných případech bývá, ocitli se mezi mlýnskými kameny. Místo toho, aby uspokojili obě strany „genderového konfliktu“, obrátili se proti nim i dosavadní fanoušci. Spoustu rozruchu způsobil například uspořádaný diskusní panel v rámci výstavy PAX West, kam nebyli vpuštěni muži, ale jen ženy a nebinární lidé.
Ne že by v nás Tyler1 vyvolával kdovíjaké sympatie, ale rakovinu mu tedy nepřejeme.
Dále do tohoto ožehavého tématu raději zabrušovat nebudeme, s odstupem se ale můžeme podívat, jaké konkrétní dopady to pro společnost znamenalo. Od Riotu se distancoval jeden z hlavních sponzorů, výrobce elitního herního hardwaru Alienware, k soudu se dostalo několik žalob, za které v mimosoudních vyrovnáních zaplatil 10 milionů dolarů a více než stovka zaměstnanců protestovala s transparenty před sídlem pobočky v Los Angeles. Všem soudům přitom ještě není konec, nařčení ze sexuálního obtěžovaní aktuálně čelí i CEO Nicolas Laurent. V tomto případě se však za něj Riot jednoznačně postavil a na případnou právní bitvu se cítí dostatečně silně v kramflecích.
Riot has made it's decision regarding Nicolo Laurent.
No action will be taken against him following an investigation by a special committee.
"We concluded that there was no evidence that Laurent harassed, discriminated, or retaliated against the plaintiff," they said. https://t.co/nEF5IGVLt9
Příliš se Riotu nevydařila ani zamýšlená spolupráce se společností Neom, která měla firmě pomoci se zviditelnit na Blízkém východě. Již podepsaná smlouva ovšem byla pod nátlakem fanoušků zrušena pouhý den poté, co byla oficiálně oznámena. V Neomu, jehož cílem je postavit v poušti poblíž hranic Saúdské Arábie a Jemenu futuristické město, totiž hraje klíčovou roli saúdský korunní princ Mohammed bin Salmán. A právě tato skutečnost představuje pro mnoho hráčů napříč celým světem zásadní problém.
V Saúdské Arábii totiž panuje represivní režim, který je celosvětově kritizován za masivní porušování lidských práv. Zhusta se tam využívají fyzické tresty, je omezená svoboda projevu, za jakékoliv projevy homosexuality hrozí vězení či dokonce smrt.
Riot se snaží vytvářet globální, snadno pochopitelnou hru pro každého bez ohledu na rasu, pohlaví, náboženství, sexuální orientaci či věk. V mnoha ohledech se jim to i daří a záběry na fandící davy fanoušků navlečených do kostýmů oblíbených postav jsou v podstatě krásnou reklamou na herní průmysl jako takový.
Jenže zalíbit se všem je prostě nemožné, a obzvláště ne v prostředí anonymního internetu. Riot jako jednu ze svých priorit sice označuje boj proti toxickým fanouškům, těžko ale může očekávat nějakou zásadní změnu, než si zamete ve vlastních řadách a údajnou snahu o nápravu provede i ve skutečnosti, nejen v oficiálních omluvách.
