RECENZE: The Legend of Zelda: Skyward Sword HD okouzlí i dnes

Oceňovaný díl Zeldy z éry konzole Wii se po deseti letech vrací ve vylepšené grafice a s novým ovládáním, které řeší pár podstatných problémů.

Těžko říct, proč se Nintendo rozhodlo restaurovat právě Skyward Sword. Z praktického hlediska samozřejmě dává smysl vzít hru z Wii, která v HD grafice vypadá na displeji Switche ještě relativně slušně. Ale třeba to je i kvůli tomu, že se Skyward Sword odehrává na časové ose před ostatními díly. Hráči se tak dostávají hluboko do minulosti a vidí, jak některé věci začaly. To není určitě od věci vzhledem k tomu, že Breath of The Wild 2 vyjde příští rok a tipuji, že Link’s Awakening nebude jediný remake z univerza.

Navíc je osvěžující, že Zelda ještě není princezna a Link teprve musí složit závěrečnou zkoušku, aby se stal rytířem. Když se pak všechno semele, Link se vydává zachránit svoji kamarádku z dětství. Začínáme na ostrovech v oblacích označovaných jako Skyloft, z nichž pak sestupujeme na povrch. V oblacích se také proletíme na zádech ptáka Loftwinga, kterého vlastní každý obyvatel Skyloftu. Na povrchu čeká na hráče spousta fantasticky navržených hádanek a skvělých soubojů.

Skyward Sword sbíral ve své době výtečná hodnocení, ale nevyhnul se kritice. Ta se týkala problematické kamery (vyřešeno), pohybového ovládání (vyřešeno), lineárního pojetí (stejné), pomocnice Fi (částečně vyřešeno) či backtrackingu (stejné).

Začněme tou největší novinkou a to ovládáním. Úspěch konzole Wii byl založen na pohybovém ovládání a Skyward Sword jednou z těch her, v níž se mu nedalo vyhnout. Kde? Zejména při soubojích. Máchali jsme rukou a sekali diagonálně, vertikálně, šikmo, kolem své osy či zasadili zdrcující úder z výskoku. Na řadu samozřejmě přišel i štít. S vyžadovaným MotionPlus to nebylo špatné, nicméně na Switchi je to o dost lepší. A to z několika důvodů. Ovladače Joy-Con jsou lehčí, mají lepší odezvu a hlavně, druhou analogovou páčkou (kterou Wii Remote s Nunchuckem nemají) se ovládá kamera. Zdánlivá drobnost, ale ve výsledku zásadní věc.

HD verze k tomu přidává i hraní bez pohybového ovládání, takže si hru mohou vychutnat i majitelé Switche Lite. Nebo zkrátka ti, kteří se chtějí spolehnout na páčky a tlačítka. Já tak odehrál většinu času a kromě jedné drobné věci je i tato metoda naprosto bezproblémová. I v tomto režimu slouží analogová páčka pro pohyb, nicméně tou pravou se ovládá meč. Naznačíte pohyb a provede se požadovaný sek. Chce to trochu zvyku a za chvíli už porcujete monstra jako profík.

The Legend of Zelda: Skyward Sword HD

The Legend of Zelda: Skyward Sword HD

Onen drobný háček se týká kamery. Ta se totiž ovládá taktéž pravou analogovou páčkou, ale zároveň musíte mít stisknuté tlačítko L. Prvních pár hodin jsem tak pravidelně tasil meč v situacích, v nichž jsem si chtěl jen pootočit kameru. Tady přiznám, že jsem si zvykal o dost déle. Říkal jsem si, jestli by nebylo lepší to mít prohozené, ale vzhledem k tomu, jak jsou některé souboje intenzivní a co je v nich třeba používat, je toto řešení přeci jen lepší.

V soubojích je totiž důležité zasahovat nepřátele nejen ve správný čas, ale i ze správných stran. Když se pohůnek kryje zleva, šoupnete mu tam zásah vedený zprava. Ale to je jen základ. Některé je třeba vyvést z rovnováhy či omráčit bombou. Vrcholem jsou pak skvěle navržené souboje s bossy, které otestují, zda máte ovládání skutečně v ruce.

Častá kritika se snáší na pomocnici Fi, která radila se vším a všude, až to hráčům lezlo na nervy. V HD verzi to není tak strašné, protože se tolik nevnucuje. Kdykoliv se jí ovšem můžete sami zeptat, co máte vlastně dělat, případně poprosit o drobnou nápovědu. V tom se doba trochu změnila, protože dnes už je to v podstatě standard, který zlepšuje přístupnost. Realizace správného řešení je nakonec stejně na vás a hra vám neříká, co máte dělat, spíš naznačí, co byste měli použít. 

Kromě boje budete hodně šplhat, skákat, objevovat tajná místa a postupně si rozšiřovat svůj arzenál, přestože se nakonec vracíte do stejných míst, je v nich něco nového a při řešení používáte nové triky, které jste se během cesty naučili. 

The Legend of Zelda: Skyward Sword HD

The Legend of Zelda: Skyward Sword HD

Základem je samozřejmě meč, brzy získáte prak, každopádně často používaným arzenálem jsou bomby, které buď házíte nebo kutálíte. Hodí se nejenom proti nepřátelům, ale pomůžou probourat zeď, aktivovat nějaký mechanismus, povalit věž, po níž pak přejdete dál atd. Druhým takovým kouskem je létající mechanický brouk, což je vlastně dron. Skvělé je, že všechny věci si postupně vylepšujete, takže když už jsme u brouka, později se naučí nosit bomby. Je třeba i vnímat prostředí, v němž se právě nacházíme. Ve vulkánu není moc dobré používat dřevěný štít, zatímco železným štítem se nechcete bránit nepřátelům s elektrickými útoky.

Nové amiibo

Zároveň s hrou vychází i krásná figurka amiibo Zeldy se svým Loftwingem. Stala se ovšem terčem kritiky kvůli tomu, že po přiložení ke konzoli umožní z jakéhokoliv místa přenést se do oblak a zpět. Navázat takovou funkci pouze na figurku není principiálně správné, nicméně z herního hlediska nad tím lze mávnout rukou. Ve hře je autosave a sochy, které plní tuto funkci, jsou na každém kroku. 

Zelda & Loftwing amiibo

Kromě toho budete sbírat různé materiály a chytat brouky, které potřebujete pro různá vylepšení. Co se designu týče, dungeony jako takové patří i po deseti letech k naprosté špičce. Nejsou vyloženě těžké, ale hodně kreativní. Hodně legrace si užijete třeba i s kameny, které manipulují s časem. Když je aktivujete, jejich okolí se promění do původní podoby. To se samozřejmě hodí při řešení hádanek, nicméně pokud v jeho okolí jsou ostatky nepřátel, oživí se i oni.

Co se technického zpracování týče, grafika je ostrá, pohyb krásně plynulý, nicméně v mnoha částech je vidět, že Skyward Sword už je zkrátka starší hra. Pohádkový vzhled hře pořád sluší. Nelze si nevšimnou některých trochu krkolomných animací, nicméně to vynahrazuje spousta detailů navíc. Například když si jde Link lehnout do postele, tak než do ní hupsne, sundá si zbroj. Nebo když si mě pavouk obmotával svoji sítí, ze které jsem se tedy urychleně prosekal, stejně jsem se necítil úplně dobře. Když už jsem načal negativa, zmínil bych úvod v Skyloftu, který je na můj vkus až příliš utahaný. Také mi vadí, že hra neobsahuje dabing – to už je dnes standard. S tím trochu souvisí i cena. Říct si za vylepšenou HD verzi plnou palbu je přehnané. Automatické skákání mi nevadí, že je hra lineární a neakcentuje průzkum také ne.

The Legend of Zelda: Skyward Sword HD

The Legend of Zelda: Skyward Sword HD

The Legend of Zelda: Skyward Sword HD je každopádně i na dnešní poměry fantastická hra. Grafikou nezaujme, promyšlenými, kreativními hádankami ano. Novinek se může zdát málo, ale na požitek ze hry mají zásadní vliv. Přesto si nemyslím, že pokud jste v posledních deseti letech Skyward Sword hráli, že si musíte hned jít koupit HD verzi. Ta je určena spíš pro všechny, které tato pecka minula. A možná i pro ty, kteří původní hru nedohráli právě kvůli pohybovému ovládání.