RECENZE: Age of Empires IV je vytoužený návrat kultovní strategie

Legenda mezi strategiemi odehrávajícími se v reálném čase se po šestnácti letech vrací s vytouženým pokračováním. Je na čase otevřít šampaňské? Naštěstí ano.

Age of Empires je tu s námi už od roku 1997. Od vydání posledního dílu sice uplynulo šestnáct dlouhých let, ovšem na sérii jsme nezapomněli. Ne že bychom na ni kdy mohli zapomenout – vepsala se do srdcí snad všech stratégů. I díky HD remasterům a updatům byla série pořád přítomná. Ale na pravé pokračování jsme si museli počkat zatraceně dlouho. Naštěstí Relic Entertainment (Homeworld, Impossible Creatures, Company of Heroes) a World’s Edge se toho zhostily se ctí.

Skoro jako historický dokument

Možná se vám to také stává. Během pár chvil víte, že vás film nebo hra budou bavit. Takový audiovizuální haló efekt. Přesně to se mi stalo s Age of Empires IV. Úvod mě nadchl. Nebyl jsem si jist, zda pouštím hru, nebo koukám na kvalitní historický dokument od BBC. Série měla vždy ambice učit nás dějiny, ovšem čtvrtý díl posouvá celou edukativní vrstvu na úplně novou úroveň. Kombinace skutečných záběrů s digitálními konturami vojsk jsou perfektní a vy se necháte v sérii dokumentů Hands on History úplně pohltit dějinami.

Píše se 14. říjen 1066 a vévoda Vilém z Normandie si brousí zuby na anglický trůn. Ten ovšem není prázdný, ale sedí na něm král Harold Godwinston a nehodlá se ho vzdát. Vilém přesto cítí, že byl zrazen a trůn měl náležet jemu, a tak si ho hodlá vzít silou. Proběhne známá bitva u Hastingsu, která se odehrála skoro na den přesně před 955 lety. Harold je převálcován normanskou armádou a po zásahu šípem do oka jeho vláda i život končí. Vilémovi začínají trable: udržet Anglii loajální nebude nic lehkého. Takto startuje první kampaň odehrávající se v bouřící se Anglii.

Hře díky její propracovanosti jednotlivých kampaní snadno odpustíte jejich skoupý počet. Když pomyslíme na ta kvanta kampaní z remasteru dvojky, jsou čtyři opravdu málo. Ale hned, jak se do první pustíte, pochopíte, kolik úsilí v nich je.

Hra drží krok se špičkovými dokumenty a jediné, co v tomto případě zamrzí, je, že Age of Empires IV nemá českou lokalizaci. Každá mise je zasazena do širšího kontextu. Kromě toho, že vám vysvětlí, kdo koho tentokrát chce zabít a proč, jsou součástí kampaní i druhotné dokumenty, kde se v profesionálním videu dozvíte, jak se stavěly hrady, principy fungování kuší, poslů, mongolských koní, něco o sokolnictví nebo kolik práce dalo vyrobit jedno kroužkové brnění. Je toho víc než dost. Kromě videí jsou součástí exkurze do historie i krátké poučné texty.

V průběhu jednotlivých kampaní za Angličany (Normany), Francouze, Rusy a Mongoly, dostanete nálož fun facts v té nejprofesionálnější populárně naučné podobě naservírované ve 4K HDR. Naštěstí forma nevyhrává nad obsahem. V krátkých dokumentárních videích odemykaných postupně v kampaních se toho dozvíte tak akorát. Což vám dá vhled do fungování vaší vlastní armády a jistý pohled do zákulisí středověkého života. Navíc získáte představu, kolik úsilí lidé už od počátku vynakládají do tvorby věcí, které mají za úkol zabít jeden druhého.

To všechno vás vtáhne do epochy, ve které zrovna svádíte líté boje, a možná i probudí touhu si zjistit ještě o něco víc. Tento dokumentární přesah se promítá i do misí, kde jsou klíčové momenty komentovány jako historická fakta. Ne vždy to souhlasí se zaznamenanou historií a je to podmíněno vaším počínáním. Ač díky tomu Age of Empires působí jako dějepisná příručka, tak jde pořád o hru. Hnidopich by kupříkladu řekl, že v bitvě u Hastingsu nemají na straně obránců lučištníci co dělat.

Evoluce revoluční hry

Vývojáři se nebojí modernizovat a inovovat. Čtvrtý díl není revolucí RTS, tu si odbyl už první díl. Je ovšem zdařilou evolucí. Každá z osmi hratelných stran je něčím specifická a hra za ni vyžaduje úplně odlišný přístup a herní styl. Armády a celá hratelnost se liší, aby víc odpovídaly skutečnosti. Age of Empires je zábavná za každý z osmi národů: Angličané, Francouzi, Mongolové, Rusové, Číňané, Abbásovci, Dillíský sultanát a Svatá říše římská (čtyři poslední jsou přístupné pouze ve skirmishi a multiplayeru).

Ze všech přítomných národů jsem si nejvíc oblíbil hru za Mongoly. Ví se o nich, že byli v neustálém pohybu. Kočovali a prakticky byli srostlí se svými koňmi. Hra za ně připomíná kombinaci Zergů a Terranů ze Starcraftu. Díky unikátním vlastnostem jsou ideální pro agresivní, rychlou hru: lučištníci mohou střílet za jízdy. Jejich celá vesnice je mobilní. Nikde nesetrvají příliš dlouho, a tak jsou pro ně obranné zdi sprosté slovo. Bleskově si spakují stany a putují jako hejno kobylek od jednoho dolu k druhému. Když se jim stane, že mají hluboko do kapsy, vydrancují nějaké to nepřátelské město cestou. Svou pozici ještě posílí, pokud vybudují ovoo – lze postavit pouze na nalezišti kamene. Budovy v perimetru ovoo mohou produkovat dvě jednotky naráz, otevírají se lepší upgrady a zvyšuje se i výkonnost některých budov. Mohutné a rychlé expanzi dopomáhá také absence stavění obydlí pro populační růst.

Úplně jiný styl nabízí hra za Číňany. Závisí na přísunu zlaťáků do pokladnice, k čemuž si dopomáhají sítí daňových výběrčí, unikátní jednotky rekrutované přímo z městského centra. Fungující ekonomika je u nich klíčová, daňoví výběrčí ji mohou povzbudit supervizí nad určenou budovou. Taktéž je u nich důležitý aspekt dynastií. Číňané jsou mnohem méně agresivní, zato disponují na svou dobu pokročilou technologií.

Chloubou Abbásovců je House of Wisdom, který rozšiřují napříč věky jako pokladnici rozsáhlých znalostí. Dillíský sultanát zase nic nestojí vývoj, ale vše vyzkoumat trvá déle. Nejblíž k původním dílům má hra za evropské národy, i zde jsou ovšem nuance. Národy se liší i speciálními schopnostmi jednotek a hrdinů, které mohou znatelně obrátit výsledek bitvy.

Změnou prošel systém přestupu do dalšího věku. Vylepšení městského centra je passé, nyní je přechod promyšlenější. Při každém posunu do nové éry si vyberete jednu ze speciálních budov, která onen věk odstartuje. Vždy si vybíráte ze dvou – mají svůj jedinečný účel a výhody (kromě Abbásovců, kteří upgradují House of Wisdom). Do hry se tak dostává nový prvek strategie.

Kromě výběru speciální budovy řešíte i její umístění. Některé přechodové budovy léčí jednotky v perimetru, což rozhodně není k zahození – ušetříte práci chudákům mnichům, kteří by se jinak upracovali do mdlob. Jiné slouží jako pevnost, mohou rekrutovat jednotky a zároveň bránit, další jsou vylepšenou alternativou za městské centrum. Tato změna nikterak zásadně neovlivňuje hru, přesto sympaticky inovuje hratelnost. Někde ale naopak dává série zpátečku a jisté novinky známé z remasterů se do hry nedostaly – z UI například zmizela fronta vyráběných jednotek a vyvíjených upgradů.

Mise kampaní nejsou nějak objevné, ale zábavné ano. Každá kampaň má zajímavé momenty a nápady. Za Rusy se budete hned několikrát vracet do Kremlu, který se z dřevěného „hradiště“ stane postupem času nedobytnou pevností. Za Francouze v první misi coby Jean de Beaumanoir rekrutujete ty nejschopnější bojovníky pro rytířský turnaj. A za Čingischána si prožijete útok na Velkou čínskou zeď. V mnoha případech mají mise i vedlejší úkoly, které vám zajistí výhodu nad nepřítelem. Dokumentární pojetí má vliv na formu vyprávění. Mezi postavami neprobíhají rozhovory, všechno dění komentuje vypravěčka. Je to velký odklon od příběhově laděného třetího dílu, kde hrdinové byli průvodci příběhy. Ve čtvrtém dílu jsou to jen speciální jednotky bez osobnosti.

Zase to ovládání

V živé paměti asi každého hráče Age of Empires je špatně fungující pathfinding. Ve čtyřce je mnohem lepší a stejně tak i reakce jednotek. Jednotky se nezasekávají a dokonce se celkem spořádaně chovají i na mostech nebo v soutěskách. 

I když jednotky svorně poslouchají a plní vaše rozkazy, jsou tu i věci, nad kterými lze jen kroutit hlavou. Vašim jednotkám nelze zapnout mírumilovný mód, je tu jen držení pozice, ale stejně jednotky na dálku útočí a občas si i vyběhnou z řady. Pokud máte v plánu přepad ze skrytu, snadno ho zhatí banda odvážlivcům lačnících po krvi. Rozbití formace nikdy není dobrý nápad. Chybí i takové samozřejmosti známé z RTS jako guard, follow či patrol. Autoři na vás zbytečně tlačí, abyste stále byli přítomní a korigovali své armády sami.

Podobně nepochopitelné je rušení hromadného výběru při scrollu obrazovky, který ještě podivně setrvačně klouže. Nevejde se vám armáda na jednu obrazovku? Máte smůlu – pokud při výběru scrollujete obrazem, tak se anuluje. Zkratka Ctrl+A je sice řešením, ovšem pak se vám může stát, že v zápalu boje pošlete maršovat kromě rytířů i ovce a vesničany. Vypadá to vtipně, ovšem moc paseky to nenapáchá. V menu si sice můžete nastavit chování hromadného výběru, jenže funkce smart není vůbec smart. Měla by logicky zohlednit a poznat, že zrovna chcete vybrat pouze vesničany, nebo pouze armádu. Ale to se neděje. Nezbývá, než grupovat jednotky postupně. Potěšující je, že lze grupovat budovy a rekrutovat armádu z několika stanovišť jedním klikem.

Zaměřeno především na veterány série

Důvod, proč stále tak zdatně bije srdce série Age of Empires, je skvělý, nestárnoucí multiplayer. A v čtvrtém dílu je na něj kladen stejně velký důraz jako na kampaň. Remastery nám představily hardcore tutoriály pro progaming – Art of War. Je zde taky. Čím víc si osvojíte tyto pokročilé techniky, tím větší šanci máte při kompetitivním, ranked hraní. Bez zvládnutí klávesových zkratek ani nezkoušejte hrát skirmish na vyšší obtížnosti.

Spíš než klasický všichni proti všem mám radši u strategií týmové hraní. Ani to tu nechybí a je i možnost hrát s živým hráčem proti AI. Customizací zápasu je spousta, podmínky vítězství lze nastavit tři: zabrání posvátných míst, výstavbu a ubránění divu světa či nejpřímočařejší: rozmlať nepříteli základnu. V průběhu klání váš profil leveluje, lze plnit denní výzvy nebo speciální výzvy národů, které vám odemykají estetické úpravy vašeho praporu a městského centra.

AI ve skirmishi vykazuje vady a stává se, že ekonomicky požere sama sebe. Staví bezmyšlenkovitě jako na běžícím pásu až se dostane do bodu, kdy nemá z čeho, a tak veškerou vojenskou sílu koncentruje na nejdůležitější místo. Není pak nic lehčího, než zasypat stráže a přilehlá stavení šutry z katapultů.

AI má ovšem i silné chvíle a umí pořádně zatopit. Hledá nejslabší místa ve vaší obraně, obejde vás klidně z druhé strany, zatímco s menší skupinou zaútočí na vaše nejchráněnější místo. AI nemá problém používat diverzní taktiky ani pokročilejší strategie. Hlavně však těží z bleskové rychlosti. Nic se ovšem nevyrovná hře s živým hráčem. Bitvy v multiplayeru s přáteli budou stejně kouzelné jako v Age of Empires II.

Age of Empires nebyl nikdy hezčí

Překvapilo mě, že grafika, ač plně 3D, stále evokuje původní díly. Hra vypadá krásně, biomů je víc než dost a prostředí i jednotky jsou detailní. Stále tu ovšem platí neduh, že se jednotky od sebe špatně odlišují. K větší přehlednosti bojiště by rozhodně pomohl i širší záběr zoomu. Hra by snesla obojí – větší oddálení i přiblížení. A také přehlednější minimapu. Ta je tak titěrná, že z ní vlastně jen poznáte, že se někde zrovna bojuje. 

Série Age of Empires je známá skvělým ozvučením a nijak nezaostává ani čtvrtý díl. Každý národ mluví vlastním jazykem a hlas vypravěčky má ten správný akademický britský akcent. Optimalizace je slušná a hra běží bez zádrhelů, i když je na obrazovce pár set vojáků naráz.

Dlouhé čekání se vyplatilo

Víc než dvě dekády prověřená hratelnost nepotřebuje velké změny. Čtvrtý díl inovuje, ale neztrácí svou identitu. Naopak, hrdě se hlásí ke svému odkazu. Kromě skvělé zábavy vás i naučí něco o dějinách a pravděpodobně uzurpuje mnoho desítek až stovek hodin života. Pro ostřílené stratégy může být zarážející absence pokročilých povelů, trochu krkolomné ovládání a čas od času haprující AI. Ale to všechno stejně přestanete v bitevní vřavě vnímat a necháte se opět pohltit kouzlem Age of Empires. Pro majitele Game Passu je dobrou zprávou, že hra bude dostupná hned první den.