Podstatná část jejich publika se na videohry stále nedívá jako na kolektivní dílo kreativních lidí, ale jako na pouhý produkt, který by měl splnit jejich očekávání. Pravda, u mainstreamových her prostoru pro kreativitu příliš není, přesto je zvláštní klást na ně stejné nároky jako třeba na tabulkový procesor.
Battlefield 2042 se sice příliš nepovedl, nebylo to však kvůli mizernému technickému stavu, který jediný lze objektivně zhodnotit, ale kvůli mnoha několika nešťastným rozhodnutím jeho tvůrců. Systém operátorů na místo vojenských tříd má více slabin než výhod, příliš veliké mapy či zvláštní nastavení balistických vlastností zbraní se v praxi neukázalo jako příliš vhodné, chybějící podpora hlasové komunikace či výsledkových tabulek zoufalství jen podtrhává.
Přesto tvrzení, že byl Battlefield 2042 v době vydání nehratelný, kterým se ohánějí autoři aktuálně trendující petice na stránce change.org, je nepravdivé. Vím to, v ten den jsem hru hrál. Že jsem se moc nebavil (viz naše recenze) je samozřejmě věc jiná.
Již více než 186 000 hráčů po vydavatelství Electronic Arts požaduje vrácení peněz, a dokonce vyhrožují elitními právníky. Možná by k nějakému soudu opravdu mohlo dojít, protože by tak vznikl zajímavý precedens, kdy by každý vydavatel musel zajistit, aby jeho hra byla alespoň dobrá. Jenže jak definovat kvalitu u počítačové hry?
Jde samozřejmě o nesmysl, pravidla pro vrácení peněz jsou jasně nastavena před koupí a liší se platformu od platformy. Například Steam umožňuje hru vrátit do dvou hodin jejího hraní, oproti tomu u playstationů nárok na refundaci zaniká samotným spuštěním hry. Jakékoliv výjimky nad toto pravidlo záleží jen a pouze na přívětivosti vydavatelů.
Čas od času to dovolí, aby zlepšili svůj mediální obraz, z nedávné doby tak můžeme jmenovat například autory rozbitého Cyberpunku (viz náš článek). Autoři neméně rozbité remasterované trilogie GTA ovšem ve stejné situaci nabídli jen dárečky zdarma a omluvu.
Budu asi poslední, kdo se bude zastávat Battlefieldu 2042, ostatně už jsem o něm v posledních měsících napsal několik negativních článků. Ovšem tvrzení, že hra způsobila spotřebitelům škody za miliony dolarů a naštvala tisíce zákazníků po celém světě, je absurdní.
Samozřejmě, takováto organizovaná akce deseti tisíců lidí by mohla Electronic Arts podnítit k zamyšlení, ovšem daleko účinnější by bylo použít zdravý rozum před samotným nákupem. Jak praví známé pořekadlo, oklameš mě jednou hanba ti, oklameš mě dvakrát hanba mi.
Každý ví, že toto není první průšvih série Battlefield, natož vydavatelství Electronic Arts. Skoro jako kdyby existoval nějaký „syndrom týraného hráče“, který se nechá opakovaně “zneužívat a šikanovat multimiliardovými korporacemi“ (citace z petice), jen proto, aby si mohli na internetu zas a znovu stěžovat.