RECENZE: Elex II je důstojné pokračování, ale čekali jsme trochu víc

Němečtí Piranha Bytes nám po více než čtyřech letech servírují pokračování hry Elex, své nové značky her na hrdiny, která kombinuje fantasy svět kouzel se sci-fi příběhem plným mutantů, robotů a další podobné havěti. Jak se nám líbil?

Příběh se odehrává několik let po událostech z prvního dílu. Hlavní hrdina Jax se po poražení hybrida stáhl do ústraní, okolní svět na jeho skutky téměř zapomněl a jednotlivé frakce bojují mezi sebou o nadvládu nad Magalanem. Jax dokonce založil rodinu, ale nyní žije samotářský život v jedné polorozpadlé chatce na samotě. Idylku mu naruší nový nepřítel – zmutovaní Skyandové, kteří se z ničeho nic přiřítí z nebes. Jedním z hlavních úkolů tak bude sjednotit znepřátelené frakce v boji proti novému a daleko silnějšímu nepříteli. Jax je navíc krátce po začátku jednou z těchto potvor zraněn, čímž se mu do těla dostane nová substance, tzv. Dark Elex, a máme o další starost navíc.

Více nebudu prozrazovat. Ale hru si určitě více užijí ti, kdo mají první díl dohraný. Potkáte spoustu známých postav, a protože se příběh odehrává více méně na stejném území, budete ve hře za chvíli jako doma. Samozřejmě ne všechno bude takové, jako minule. Např. hlavní město Vyvrhelů (Outlaws) z jedničky je nyní okupováno frakcí Berserkerů a vlivem jejich magie je přeměněno na místo plné zeleně.

A když už jsme nakousli ty frakce, pojďme si o nic povědět něco víc. Ve světě Magalan je jich pět. Hned první na ráně jsou zmínění Berserkeři, kteří odmítají technologie a spoléhají hlavně na přírodu a z ní plynoucí magii. Pak jsou tu Albové, hlavní padouši z prvního dílu, kteří konzumují Elex jako drogu kvůli potlačení emocí, a třetí v pořadí máme Morkoně, což jsou krutí a zlí fanatici, uctívající nejrůznějšími rituály dávného boha.

Pokud to dotáhnete na třicátou úroveň, otevřou se další dvě možnosti. Příznivci Albů se budou moci přidat ke Klerikům, příznivci Morkoňů pak k Vyvrhelům. Nutno podotknout, že ve hře funguje tzv. systém destrukce (Destruction Level), který se odvíjí podle toho, jakým způsobem vyřešíte úkoly a jak velcí Mirkové Dušínové z vás vyzařují. Hru tedy můžete dohrát jako nový Spasitel, ale stejně tak jako i ten nejhorší z nejhorších, což je velký důvod hru třeba někdy rozehrát znovu. Navíc je zde i možnost hru dohrát bez přidání se k nějaké frakci, ale tím si uzavřete možnost naučit se specifické dovednosti, získat nejlepší brnění a přijdete i o spoustu úkolů. Je tedy jasné, že dohrát hru takto bude daleko obtížnější.

Ohromný svět bez nahrávacích obrazovek

Svět Magalanu je obrovský a prakticky celý je vám k dispozici hned od začátku. Vývojáři se chlubí, že je možné ho celý projít bez jediného loadingu, což můžu potvrdit. Samozřejmě se nemůžete procházet všude, jak se vám zlíbí. Rukopis vývojářů Piranha Bytes je znát na každém kroku (připomeňme, že kromě série Elex, mají na svědomí rovněž série Risen a Gothic), a tak je všude spousta nebezpečných potvor, které vás minimálně v první polovině hry slupnou jako malinu za pár sekund.

Elex II

Velkou pomocí vám stejně jako minule bude jetpack, jímž lze vyletět na vyvýšená místa, kam vás většina nepřátel nedokáže pronásledovat. Jetpacku se sice po pár vteřinách vyplýtvá palivo, takže s ním nelze létat do větších vzdáleností, ale naštěstí se po chvilce zase samo doplní, a navíc lze jetpack u speciálních stolů vylepšit, a kromě větší zásoby paliva např. získat schopnost používat ve vzduchu zbraň (nutné pro boj s létajícími potvorami, pokud se specializujete na zbraně na blízko) nebo létat směrem dopředu (a nejen nahoru), což doporučuji udělat co nejdříve, přesuny krajinou se mnohonásobně zrychlí.

Kouzlo objevování tohoto rozlehlého světa je samozřejmě v lokacích a lootu, tedy předmětech a vybavení, které lze najít. Lokací je spousta a jejich rozmanitost je základem k úspěchu. Většina světa je plná zeleně a nejrůznějších zřícenin, ruin a starých domů. Najdeme tu ovšem i zasněžené pláně, zaprášené zbytky dávného velkoměsta nebo lávové řeky. Design celého světa je opravdu povedený a až se ocitnete na nějaké vysoké skále s výhledem do dálky, budete si to opravdu užívat.

Při průzkumu světa budete samozřejmě sbírat nejrůznější předměty. Abych byl přesný – tuny předmětů. Množství nejrůznějšího lootu je bohužel až absurdní a často i naprosto nelogické. Opravdu není žádná výjimka, že najdete rozpadlý léta neobydlený domek, ve kterém bude na zaprášené poličce granát, hojivá lahvička a hlávkový salát nebo miska s chilli con carne. Do toho je všude hromada zbytečných krámů od dětských hraček, přes talíře a příbory až po lampy nebo mikroskopy. Tyto předměty jsou naprosto zbytečné a slouží pouze k prodeji, často bohužel za minimální cenu. Pokud jste ale jako já, stejně toho bezcenného plyšového dinosaura vždy seberete, přestože jich máte v inventáři už třicet, ale přece ho tam nenecháte…

Průzkum světa se ovšem stejně vyplácí. Občas lze totiž najít unikátní zbraně a vybavení, které i pokud jej nevyužijete, se dá prodat za solidní sumu. A peněz není nikdy dost, minimálně v první polovině hry, resp. dokud si nekoupíte nejlepší brnění (to nelze nikde sebrat). Pak už není moc co nakupovat a já hru dokončil s více jak sto tisíci v kapse.

Elex II

Abyste v tom průzkumu nebyli sami, můžete si s sebou vzít na pomoc i jednoho společníka. Ty budete získávat v průběhu hry v rámci příběhu a s většinou z nich se pojí i jejich vlastní příběhová linie plná speciálních úkolů. Některé jsou dost nudné, ale najdou se i výjimky v čele s rozporuplnou osobností Nasty a jejím seznamem nepohodlných lidí. Minimálně tuto linii doporučuji splnit celou, Nasty je jednou z mála postav, která se vám opravdu vryje do paměti. Bohužel stejně jako v prvním díle je umělá inteligence parťáků v boji dost mizerná a než se rozkoukají, je často po všem. Totéž platí i o nepřátelích, kteří se po vás jen řítí hlava nehlava, výjimečně uskočí.

Hlavním gró správné hry na hrdiny jsou úkoly. Těch je opravdu hromada (resp. minimálně 300, za jejichž splnění mám achievement) a už po chvíli ve hře nebudete vědět, kam dřív skočit. Bohužel většina je staré známe najdi/zabij/dones/přines. Ano, najdou se i originálnější kousky, ale stejně tak jsem se občas nestačil divit, co za designérské zrůdnosti se mi odehrává na monitoru. Některé deus ex machina berličky byly opravdu do nebe volající.

Co se týká hlavního příběhu, tak mi to přišlo přesně obráceně než v jedničce. Tam jsem si stěžoval na nudnější začátek, ale pak se to rozjelo. Zde mě bavila počáteční premisa usmiřování jednotlivých frakcí a jejich přesvědčování, aby zakopaly válečné sekery a bojovaly společně proti novému nepříteli. Čím více jsem se ovšem do příběhu ponořoval, tím se z toho stávalo zamotanější a nesmyslnější vesmírné mambo jumbo a tyto příběhové mise mě naprosto přestaly bavit.

Navíc je poslední cca pětina hry už doslova nastavované kaše a herní doba je natahovaná naprosto zbytečnými akčními pasážemi, kdy musíte různě po mapě vybíjet nepřátelské roboty téměř po stovkách. Ze hry se tak stává hack’n’slash bezduchá rubanice, a když podobných úkolů dostanete několik za sebou, klesne zábava na bod mrazu. Úplně zbytečné, a hlavně k uzoufání nudné.

Elex II

Vývojáři se rovněž holedbají starým známým tvrzením, že vaše volby budou mít zásadní dopady na dění kolem, ale abych řekl pravdu, mnoha těchto dopadů jsem si za celou dobu hraní nevšiml. Docela mě zklamalo, že když jsem se přidal k Albům, ani moje ženuška z nejvyšších řad Berserkerů to neměla potřebu nijak okomentovat a všem to bylo více méně jedno.

Z audiovizuálního hlediska si nemám na co stěžovat. Graficky sice nejde o nějakou revoluci, ale vše vypadá opravdu hezky a designově povedeně. Hra je kompletně profesionálně namluvena a zde rovněž nemám jedinou výtku. Trochu zamrzí absence českých titulků, ke kterým hra podobného ražení přímo vybízí, ale bohužel. Snad později.

Technicky už to takový zázrak není. V některých lokacích mi problikávaly textury, případně přímo mizely modely postav i celé domy před očima (hlavně ve městech) a já byl často svědkem takových okamžiků, kdy jsem chvíli vedl rozhovor s normální postavou, vzápětí jí zmizelo tělo, aby se následně objevilo, ale zmizela hlava, a nakonec byly vidět pouze samotné vlasy levitující ve vzduchu. Hra mi rovněž občas spadla, takže doufejme, že podobné neduhy brzy odstraní nějaký patch. Co ale musím pochválit, je, jak svižně vše běhá. Hra je načtená za několik sekund, uložení je prakticky okamžité.

Suma sumárum mě hraní Elex II bavilo, ale ruku na srdce, hra měla podle mého na víc. U jedničky vstoupili autoři do nových vod a člověk by čekal, že se z ohlasů komunity poučí, ale jak jsem psal výše, některé chyby v designu mi přišly až amatérské. Abych si ale jen nestěžoval, pořád je tam ta návyková hratelnost, kdy vás touha za lepší postavou a vybavením žene dál a dál. A dobrá hratelnost je zkrátka něco, co vám umožní nad některými neduhy přimhouřit oko. Pokud jste tedy fanoušky studia Piranha Bytes nebo prvního dílu Elex, dejte dvojce šanci. Není to úplná bomba, ale i tak nebudete litovat.