Martin Kaller: Popravdě, právě pro tyto účely jsem si tady nechal takříkajíc uležet vynikající PS5 hru Horizon: Forbidden West, se kterou nyní trávím hodně času. Tvůrci ji přitom v mezidobí důkladně „opatchovávali“ a třebaže mám k výsledku řadu dílčích připomínek, jako celek je Forbidden West naprosto mimořádná záležitost, jež v mém případě spolehlivě napomůže překlenout současné herní sucho.
Důvod je nasnadě. Hraní mi jde totiž od ruky hodně pomalu a k podobně otevřeným světům se navíc tuze rád vracím i opakovaně (kupř. Ghost of Tsushima jsem pokořil celkem třikrát). Takže se dá očekávat, že do podzimu mám na Zapovězeném západu dost práce.
Honza Srp: No, co se her týče, je to bída, co si budeme nalhávat. Ne tedy, že bych snad neměl co hrát, doháním resty, jenže si u nich moc dobře uvědomuji, proč že se z nich staly resty a nejsou už dávno dohrané.
Posledních 14 dnů trávím večery v Torment: Tides of Numenera a ten název hry je docela přiléhavý. Jde o nepřímé pokračování kultovního Planescape: Torment, které jsem kdysi miloval, ale tohle mě moc nebaví. Svět, ve kterém se odehrává je sice skvěle vymyšlený, ale samotná hratelnost je po většinu času o ničem. Jde v podstatě o textovku, ale ne moc dobře napsanou, hodně postav hodně mluví, ale jen málokterá má skutečně co říct. Žánrově podobné Disco Elysium s tím nejde vůbec srovnávat. Navíc to hraji na konzoli, takže se to prakticky nedá ovládat, ale to je moje chyba. Každopádně už jsem skoro na konci, tak třeba to má nějakou údernou pointu.
Ondra Martinů: Letos mi přijde, že herní sucho i přes těch pár nemilých odkladů je výrazně snesitelnější než v předchozích dvou letech.
I během dubna jsem nakonec našel několik novinek (Stanley Parable Ultra Deluxe, Rogue Legacy 2 a nového Kirbyho z konce března) a hluchá místa jsem zaplácl pár důležitými resty, jmenovitě hlavně Pokémon Brilliant Diamond nebo Marvel Guardians of the Galaxy. Herní sucho tak pociťuji až teď v květnu, kdy už se dá říct, že není moc co hrát. I tak aspoň projíždím aktualizované části map v Euro/American Truck Simulátorech nebo se sem tam vracím k pokémonům či Rogue Legacy 2.
Sucho bude podle mne záležitostí jen května. V červnu totiž přijdou hned dvě zásadní věci. Zaprvé to bude smršť herních novinek na konferencích nahrazujících zrušenou E3, takže aspoň bude spousta nových informací a her, na které se těšit. V druhé půlce června pak odstartuje nový PlayStation Plus s knihovnou her, kde už teď tuším, že si pár věcí vyberu. Určitě vyzkouším Demon Souls, Returnal nebo Spider-Mana. No a pak budu doufat, že do letní sezóny spadne snad aspoň pár her, které mají pořád ještě neurčité datum vydání 2022.
Petr Zelený: Popravdě mi teda nepřijde, že by bylo nějaké herní sucho. Respektive já rozhodně mám co hrát – mimo jiné třeba Warhammer 40k Chaos Gate: Deamonhunters, Slay the Spire, Legends of Runeterra nebo Final Fantasy XIII-2. Jasně, z tohohle seznamu jsou noví jen vesmírní mariňáci lovící démony, ale to je mi upřímně fuk. A pokud zrovna nesedím u počítače, tak jsem venku s knížkou – aktuálně jsem ve spárech trilogie Veterán, Kapitán, Válečník od Miroslava Žambocha. Takže u mě nuda rozhodně nehrozí.
Honza Ždárský: Herní sucho moc neprožívám. U MMO her trvá již docela dlouho a člověk si tak nějak zvykne nebo otupí. Co se týče ostatních her, tak mi ani nějak nepřijde, že by byl tento rok horší než ty předchozí. Víceméně jsem zatím spokojený. V lednu vyšel PC port God of War a na Ubisoft kupodivu ne tak špatný Rainbow Six Extraction. V únoru následoval Dying Light 2, který střídal dobré i špatné momenty, MMORPG hra Lost Ark a hlavně skvělý Elden Ring, který aspiruje na hru roku.
Březen i duben byly relativně slabší, ale plně vyšla zábavná hra Dorfromantik, hra na motivy filmu se Sweeney Toddem Ravenous Devils nebo rozšíření ke Stanley Parable. V květnu jsem díky Xbox Game Passu nakoukl do slovenské roguelike hry Loot River. V příštích týdnech a měsících nás toho naplánovaného už moc nečeká, nicméně i tak se těším (byť v některých případech se skepsí) například na mobilní MMO Diablo Immortal nebo další díl Stalkera, pokud ho tedy letos už stihnou.
Mezidobí mezi vydáními vyplňuji hrami, které mám „v šuplíku“. Zrovna teď ujíždím na Mount and Blade Bannerlord 2. Život není jenom digitální, proto si rád kromě jiného zarybařím, tudíž jediné sucho, které mě trápí, opravdu není to herní.
Emanuel Svoboda: Herní sucho osobně nikdy nepociťuji. Moje retro sbírka a herní resty mi to nedovolují. Čtenáři BonusWebu se již mohou těšit na články o pařbách z dob minulých. A když mám náhodou čas na něco jiného, věnuji se aktuálně deskovkám. Momentálně hraju s kamarády Pac-Mana.
Jan Kouba: Tak, jako pokaždé – odškrtávám si herní resty nebo hledám zajímavé indie tituly. Restů mám pořád dost a nezávislé tituly vycházejí neustále. Momentálně asi nejzajímavější je Poppy Playtime, který aspiruje na post nástupce Five Nights at Freddy’s. Nejspíš dám šanci i Evil Dead: The Game. Army of Darkness patří k mým nejoblíbenějším filmům a Bruce Campbella dabujícího svou nejkultovnější roli, bych si neměl nechat ujít.
Honza Lysý: Nikterak překvapivě, doháním některé resty. Herní (např. Tales of Arise) i seriálové. Na Netflixu mám hodně dlouhý seznam projektů, které mě zajímají, ale zatím jsem si je nestihl pustit.
Jan Strachota: Vzhledem k tomu, že jsem pracovně poměrně dost zaneprázdněn, tak na mě herní sucho zas až tak moc nedopadá, i když mě dost mrzí odložení Starfieldu, ale snad to tedy bude aspoň stát za to. Když už si hraju, věnuju se hlavně tvorbě vlastních modů pro Skyrim a jejich testování, nebo si ulítávám na Flight Simulatoru ve VR. Tento týden jsem rovněž rozehrál Prey, který byl do včera zdarma na Epic Store, a nejspíš ho budu ještě hrát dál. Pravděpodobně se ještě párkrát také vrátím i k nové inkarnaci Stanley Parable.