Jen těžko byste koncem devadesátých let hledali populárnější žánr než real-timové strategie. Začalo to Dunou 2, pokračovalo Warcraftem a vyvrcholilo u Command & Conquer, jehož úspěch se tehdy pokusilo napodobit bez nejmenšího přehánění každé vydavatelství.
Tempest Rising je Command & Conquer ve vrcholné formě.
Ano, označení „strategie“ bylo v tomto kontextu trochu nadnesené, protože nikdy nešlo o nic jiného, než vybudovat tak velikou armádu, že se kromě obraných valů nepřítele dokázala popasovat i s nesmyslným algoritmem pro vyhledávání optimální cesty.
Přesto byl propad zájmu o tento žánr překvapivě rychlý a nebýt loňského Age of Empires 4 (naše recenze), patrně už bychom RTS, ve kterých kromě samotného válčení budujete základnu, prohlásili za mrtvé.
Naštěstí stále existují lidé, kteří se brání odpojit je od přístrojů a nevzdávají pokusy o resuscitaci. Prodloužit a ideálně ještě jednou rozdmýchat popularitu zapomenutého žánru se již brzy pokusí vydavatelství 3D Realms (ano, to jsou ti, co kdysi udělali Duke Nukema 3D).
Tempest Rising není nic jiného než další Command & Conquer. Nebýt v tomto žánru takové sucho, asi bychom se autorům vysmáli za to, jak přímočaře ho kopírují. Jenže teď jim za to naopak tleskáme. Místo Tiberia tu máme Tempest, místo GDI GDF a z Brotherhood of NOD je tu jakási teroristická „Dynastie“. Co víc, zůstává totožný „macho military“ vizuální styl, kdy jsou i ti nejposlednější pěšáci odosobnění do hyperdrsného brnění, které ovšem nedokáže zabránit tomu, aby neumírali jako kuřata v masokombinátu.
Strategie „označ všechno do bloku a pošli proti nepříteli“ nejenže stále funguje, dokonce je autory podporována.
I když hra samozřejmě bude obsahovat multiplayer, vývojáři se netají, že chtějí uspokojit především vlky samotáře. Prostě si vyberete jednu stranu konfliktu a čeká vás kampaň o patnácti misích prokládaná hranými filmečky, které se marně snaží zasadit to věčné masakrování do nějakého vyššího kontextu.
Tentokrát ovšem nebudete jen v pasivní roli diváka mimořádně špatných hereckých výkonů à la Red Alert, ale tok rozhovorů můžete měnit i vybíráním odpovědí. Jde však jen o Potěmkinovu vesnici, neboť vaše odpovědi nemají žádný vliv na následné rozvržení sil na bojišti.
Měl jsem tu možnost zahrát si jednu z prvních misí a na rovinu, bylo to jako návrat na základku. „Označ všechny jednotky tahem myši, pošli je do levého dolního rohu mapy a až uvidíš výbušný barel, tak na něj klikni,“ dal mi instrukce jeden z vývojářů a přesně tak jednoduché to nakonec bylo. Přesto jsem tam nakonec vydržel o dvacet minut déle a nechal si uniknout schůzku na kolegy hypované Killer Klowns from Outer Space. Sorry, not sorry.
Ne, není těžké nahlédnout, proč tento kdysi mainstreamový žánr tak ztratil na popularitě a proč Electronic Arts nehodlají v oblíbené značce pokračovat.
Tak především nejde o žádnou strategii, protože v devadesáti procentech střetů zvítězí jednoduše ten, kdo má víc jednotek. Zadruhé, celé se to nedá moc ovládat a chování jednotek je nepředvídatelné. A zatřetí, a to je možná to nejhorší, RTS už byly vytěženy až do dna a prakticky nic nového v nich nelze vymyslet.
Tempest Rising je jako vesnický revival slavné zahraniční kapely. Snaží se dělat vše, co originál, a co mu chybí na talentu, to dohání vášní. Pokud se dokážete odprostit od všeho, co se v posledních dvaceti letech v herním průmyslu odehrálo, nejspíš vás dokáže skvěle pobavit.
Vývojáři si jsou své role vědomí a netrpí přehnanými ambicemi, prostě jen chtějí uspokojit poptávku. Nic takhle přímočarého jsme už dlouho neviděli a tak jim držíme palce.
