Dnes už je poměrně jednoduché zprostředkovat realistické simulátory, a to i v domácím prostředí, armáda pak má přístup k ještě daleko propracovanějším technologiím. Jenže jak probíhal trénink pilotů a tankistů v dobách, kdy počítačová grafika dokázala zobrazit jen jednoduché geometrické objekty?
Mechanická paže posouvá tankem po mapě, záběry z miniaturní kamery se pak živě přenášejí do trenažéru.
Jedno z nejoriginálnějších řešení se skrývá v útrobách vojenského muzea ve švýcarském Curychu. Jeho návštěvníci se tam mohou pokochat dodnes funkčním tankovým simulátorem, který namísto počítačové grafiky využívá záběrů z kamery pohybující se nad mapou s miniaturami.
Zatímco je budoucí tankista uzavřen v kopii reálné kabiny se všemi nezbytnými ovládacími prvky, do průzoru se mu přenáší streamované video, jako by jel skutečnou krajinou. Pohyb kamery zajišťuje mechanické rameno, které ji podle pokynů řidiče otáčí a posunuje ve dvou osách. Každá pozice na mapě má pak jasně definované vlastnosti, aby se tím simulovala jízda po různých druzích povrchu. Jinak se tank pohybuje na asfaltu, jinak v bahně, díky hydraulickým pístům se pak do kabiny přenáší i „drncání“ z jízdy po nerovném terénu.
Exponát v muzeu je sestavený z originálních součástek, jen o výpočet se nově stará moderní minipočítač Raspberry Pi.
Youtuber Tom Scott měl tu čest vyzkoušet si tuto nádheru na vlastní kůži, a i když jeho krátký pobyt v klepající se kovové rakvi byl prý extrémně nepohodlný, nešetřil nadšením. Něco takového ve World of Tanks rozhodně nezažijete.
