Xbox Series S je aktuálně nejlevnější a také i nejdostupnější „next-gen“ konzole na trhu. Uvozovky u výrazu „next-gen“ jsou však důležité, jelikož výkonově je Series S někde na úrovni hlavního Xboxu (One X) z předchozí generace. V jistých ohledech dokonce prohrává. Právě na hardwarová omezení si letos stěžují vývojáři her, kteří vnímají povinnou optimalizaci pro model Series S jako věc až příliš svazující jejich ruce.
Diskuzi podnítila informace, že hra Gotham Knights funguje maximálně ve 30 snímcích za sekundu proto, že ji autoři museli optimalizovat i právě pro slabší hardware modelu Series S. A přidala se i další studia, která zmiňují, že nyní probíhá mnoho diskuzí s vývojáři, kteří by si přáli, aby nemusela být optimalizace pro slabší model povinná. Jenže to Microsoft nechce dovolit.
Od herního giganta to zní celkem logicky. Kdyby Xbox dovolil byť jen jednomu významnějšímu studiu udělat hru, která je exkluzivní pouze pro dražší model Series X, nastavilo by to nebezpečný precedent. Lidé by se najednou mohli bát si kupovat levnější Series S kvůli tomu, že by s ním nemohli hrát vše, co chtějí. Stávající majitele by to pak nejspíše naštvalo ještě víc.
Konkrétní problém u Series S přitom není ve výkonu procesoru nebo grafického čipu, ale v kapacitě dostupné operační paměti. Té má tato levnější konzole celkem 10 GB, reálně však pouze 8 GB, jelikož jsou 2 GB vyhrazené čistě pro provoz systému. Microsoft se přitom snaží tento poměr co možná nejvíce zvýhodnit v prospěch her softwarovými aktualizacemi, ovšem i tak se mu povedlo uvolnit místo navíc pouze v řádu megabajtů.
Zatímco i u lepšího modelu z uplynulé generace (One X) bylo možné hrát i ve 4K rozlišení, Series S umožňuje maximálně 1440p, reálně je však častější 1080p. Paměť sice není zdaleka jediným faktorem, který se na celkovém výkonu podílí, je však důležitou součástí. Pro srovnání, i One X měl vyšší kapacitu (12 GB), Series X si pak přímo lebedí se štědrými 16 GB.
Operační paměť však není jediným hříšníkem, vývojáři si často stěžují i na slabší výkon grafického čipu. Kvůli němu se zase musí omezovat snímková frekvence na 30 FPS a v podstatě se tak dostáváme do oné situace, kdy i moderní hry musí brát v potaz tento slabší hardware, který umožňuje spíše „last gen“ zážitek.
Series S se přitom podle všeho prodává daleko lépe, než dražší Series X. Na tom však není nic překvapivého, vzhledem k tomu, že to byla během uplynulých dvou let snad jediná moderní konzole, která šla během krize s nedostatkem čipů sehnat, a navíc za docela přijatelnou cenu. V jádru je to navíc stále velice slušný stroj, pro méně náročné hráče je přímo ideální.
Ani dobrá prodejní čísla i přes zmíněné problémy nejsou důvodem k veselé náladě v Microsoftu. Ten se totiž po zdražení konkurenčního PlayStationu 5 zavázal, že své konzole zdražovat nebude. To ovšem znamená, že i přes rostoucí náklady na výrobu a distribuci musí pokrýt původní cena, a ukazuje se, že na každém prodaném Series S firma dost prodělává.
Konkrétně má jít až o částku 200 amerických dolarů (necelých 5 tisíc korun), kterou Microsoft tratí na každém kusu Series S. Takto je trh s konzolemi sice nastavený už dlouho, tedy že se prodá konzole pod cenou, aby pak firma vydělala na maržích za prodané hry, ovšem zatím se ze softwaru nedaří ztráty ani pokrýt. O něco lepší má být údajně situace v případě Series X.
Series S zřejmě i nadále bude otloukánek herního průmyslu a bude vhodné sledovat, zda v Microsoftu neporostou tendence jej z nabídky do budoucna vystrnadit. Zatím se nic takového nechystá, ovšem je klidně možné, že se u další generace dočkáme citelných změn v oblasti nabídky hardwaru.
