Ondra Martinů – Moje vzpomínky aktuálně úplně smazala realita, jelikož jsem zrovna dohrál hlavní kampaň v next-gen verzi na PlayStationu 5. Každopádně Witchera 3 jsem hrál poprvé v roce 2015, pár měsíců poté, co vyšel. Tehdy jsem si koupil první vlastní PC a jako dlouholetý fanoušek předchozích dílů byla trojka první věc, co jsem ještě ten den na nové PC nainstaloval. Už si vůbec nevybavuji proč, ale na první pokus jsem hru nedohrál, zasekl jsem se někde zhruba v polovině kampaně. Pak jsem se ke hře vrátil až někdy v roce 2018, a to už mi zase natolik vypadla z paměti, že jsem místo pokračování staré uložené pozice radši hru rozjel celou znova. A tentokrát ji dohrál se všemi DLC.
Každopádně to byl na druhý pokus tak silný zážitek, že jsem před pár lety v anketě ohledně hry dekády dal Witchera 3 a jeho DLC na první místo. Se současným třetím průchodem hrou v next-gen verzi s tím pořád musím souhlasit. Je to nestárnoucí legenda, ve které lze v pohodě utopit desítky, při velké pečlivosti i stovky hodin a pořád je co objevovat. Zaklínačský svět v podání CD Projektu je to nejlepší, co tato značka nabízí, a to jsem četl knihy i viděl seriál na Netflixu.
Aktuální „vzpomínky“ vezmu jen zkratkovitě, jelikož by to jinak vystačilo na samostatný článek. Nejlepší quest je „Through Time and Space“ (prosím, ať je skákání mezi světy v dalším dílu!), nejhezčí set brnění Wolven School (byť to nové z Netflix seriálu se také povedlo), Triss vítězí nad Yennefer a ani napodruhé nelituji toho, že jsem si pokazil docela důležitou sérii misí tím, že jsem Djikstrovi zlomil i druhou nohu. A teď hurá na obě DLC, na které se těším snad ještě více, než na hlavní kampaň.
RECENZE: Kniha Zaklínač a jeho svět zaujme především fanoušky hry |
Honza Srp – Dohrál jsem ho na nejtěžší obtížnost, snažil se splnit valnou většinu nepovinných questů a utopil jsem v něm 137 hodin, což je nejvíc, kolik jsem kdy u nějaké playstationové hry strávil. Dokonce jsem chvíli zvažoval i hon na platinu, ale slovy Vítězslava Nezvala „bylo to překrásné a bylo toho dost.“ Pamatuji, že ke konci už jsem to chtěl mít hlavně celé za sebou a třeba Touissant s jeho „snobskou“ stylizací mě už spíše iritoval a jeho líbivá krajina mi přišla až kýčovitá. Za vrchol celé hry považuji datadisk Srdce z kamene, který má vynikající příběh a skvělého záporáka.
Vlastně na Zaklínače už dnes moc nevzpomínám a na rozdíl třeba od Cyberpunku rozhodně neuvažuji o opakovaném rozehrání. Jinak řečeno, znám spoustu lepších her, čtyřku si ale jednou zahraju rád.
Honza Kouba – Fenomenálně napsané, výpravné questy, ty jsou pro mě tou nejhezčí vzpomínkou. Byl jsem uchvácen tím, jak dobře jsou vystavěné i ty nejmenší z nich. Prakticky každý, i ten vedlejší, je jako separátní povídka, kterou si z části píšete sami. Zaklínači 3 se výborně dařilo budovat mystérium – jinak tak častý kámen úrazu nejen u her, ale i filmů a knih. Stačilo pár letmo prohozených slov s náhodnou postavou, abych chtěl přijít záhadě na kloub stůj co stůj a vyřešit ji co nejšetrněji. Ne že by to vždy vyšlo podle představ. Pak samozřejmě vzpomínám i na celé DLC O Víně a krvi, které je okouzlujícím završením Geraltova dobrodružství.
Recenze herního Zaklínače |
Petr Kárník – Těžko vybrat nejhezčí vzpomínku u jedné z nejlepších her, jakou jsem kdy hrál. Celý svět je tak perfektně nadesignován, že i po letech nemá konkurenci. A když k tomu připočteme dva naprosto dokonalé datadisky, jedná se právem o stovkovou hru. Next-gen verze je tak jasná koupě pro všechny, jak pro staré matadory, tak pro ty, kteří s Geraltem ještě tu čest neměli. Vážně, lidi, tohle nesmíte minout!
Petr Zelený – Musím říct, že k upgradovanému Zaklínači jsem se ještě nedostal, takže jsou moje vzpomínky už několik let staré a zahalené v mlze. Snad jediná věc, na kterou si vzpomínám naprosto jasně i po tak dlouhé době, je quest s Krvavým baronem a jeho ženou a dítětem. Pro těch pár čtenářů, kteří možná ještě třetího Zaklínače vůbec nehráli, nechci nic bližšího prozrazovat, ale tipuji, že tento úkol zanechá hlubší dojem snad u každého.
Karetní hra Gwent v Zaklínači 3
Druhou krásnou vzpomínku mám na hraní karetního Gwentu, u kterého jsem s Geraltem strávil opravdu hodně času. A protože jsem evidentně nebyl sám, Gwent nejprve vyšel samostatně a následně se dočkal i rozsáhlejšího dobrodružství s podtitulem Thronebreaker, které mi před více než čtyřmi lety bez přehánění učarovalo.
