O hybridu FPS (first-person shooter) a RTS (real-time strategy) sním beze srandy už od prvního Command & Conquer. Na konci kampaně měl ukrytý renderovaný teaser ve first person na další díl série Tiberian Sun. Stačilo pár desítek sekund tehdy famózní grafiky, aby to ve mně zažehlo touhu po crossoveru dvou tehdy tak populárních žánrů. Čekal jsem „jen“ necelých třicet let, než se to stalo skutečností. A to díky české hře Silica, vyvíjené malým týmem, který zaštítil projekt Bohemia Incubator – odnož Bohemia Interactive, založená, aby pomohla nadějným projektům na světlo světa.
 |
Vývojáři se kombinaci RTS/FPS vyhýbají jak čert kříži už tři dekády. Pár pokusů bylo: třeba Battlezone Combat Commander, Command & Conquer Renegade, Hostile waters: Antaeus rising. Ale tím, který to podle mě zvládl na jedničku, byla totální konverze Half-Life – Natural Selection z roku 2002. Šlo o projekt od tehdy neznámého týmu modderů, který se později vyprofiloval ve studio Unknown Worlds Entertainment a kromě pokračování Natural Selection přinesl i hit Subnautica. Udělat funkční kombinaci není nic lehkého. I studio Valve si při snaze o RTS element u Team Fortress 2 vylámalo zuby a raději od myšlenky upustilo.
Natural SelectionNatural Selection byl brilantní kombinací RTS a FPS, obojí plnokrevné. Skvělý FPS režim i propracovaná strategie s možností stavby budov, správy zdrojů i upgradů a rozdávání rozkazů. Mezi velitelem vidícím vše z ptačí perspektivy a vojáky šlo o úzký vztah. Jeden bez druhého nemohl fungovat. Pokud nějaký voják nesplnil rozkaz, nebylo to kiksem AI, ale tím, že to byl hráč. Rozkaz „postav těžící věž“ mu byl šumák a raději si nechal uhryznout obličej mimozemským krtkopsem ovládaným hráčem z druhého teamu. Vztah velitele s vojáky připomínal starání se o simíky. Plnili jste specifické potřeby hráčů: lepší vybavení, náboje, lékárničky. Na rozdíl od simíků si dokázali o věci říct dosti nevybíravě přes chat. Dodnes je pro mě Natural Selection nejlepší čistě multiplayerová akce. Ve velitelském modulu jsem strávil stovky hodin. |
Hrát RTS, v níž nezáleží jen na vašem velitelském umu, ale i schopnostech živých hráčů, přidává zcela novou úroveň. Silica, pokud udělá vše správně, má našlápnuto stát se podobným hitem pro labužníky. Momentálně ji ovšem tíží nějaké ty nedostatky, hlavně co se týká herního komfortu a obsahu.
Zatímco Natural Selection byla komorní Cameronova akční hororová pecka Aliens, Silica je Verhoevenův masakr Starship Troopers. Bitvy připomínají jatka na Klendathu – naneštěstí bez toho trhání končetin a rychlých výsadkových lodí.
V roli velitele se hra hraje jako klasická RTS ve stylu C&C. Stavíte základnu, vyrábíte jednotky a gigantickými harvestory nebo mimozemskými krevetkami těžíte suroviny. Rozdáváte rozkazy jednotkám řízeným umělou inteligencí, ale i živým hráčům. Pouze velitel má kompletní přehled o dění a dohlíží na celou operaci. Vojáci a monstra na bojišti jsou odkázáni na jeho supervizi. V roli velitele můžete zoomovat z velké výšky až k jednotlivým vojákům a sledovat bojiště podobně jako spectator.
Silica
Silica
Herní režimy jsou tři. Strategický, který je směsicí RTS a FPS. Arena – deathmatch, všichni proti všem. Zde si zvolíte, za jakou jednotku budete hrát. Kromě otevřených map, kde lze nasednout i do vozidel, je k dispozici i obří dóm. Zde se lze ujmout pouze pěších jednotek. Deathmatch je spíš k osahání ovládání jednotlivých typů zbraní jednotek. Mnohem nadějnější je Prospektor, čistě FPS režim až pro čtyři hráče. Nejlépe demonstruje, jak by ideálně měla ve finále vypadat hra ve strategickém režimu z pohledu vojáka.
RTS část je fajn. Ale je to naprostý základ toho, co si pod RTS představujeme. Kupříkladu mi chybí možnost využívat schopnosti ve stylu Ion cannon, nebo utužovat vztahy s hráči pomocí shůry – letecká podpora, shoz stacionárních obraných věží nebo vozidel. Schází mi ten osobnější přístup velitele z Natural Selection, ale to je způsobeno i celou filosofií Silica. Ta se inspiruje ve Hvězdné pěchotě, kde pěchota byla jen krmení do mlejnku na maso. Jejich život byl postradatelný.
Je to však i tím, že v Silica máte jako voják neomezené zásoby. Neomezeno munice i paliva. Léčit se nemůžete. Určitě by bylo zajímavé hře dodat i trochu toho survival elementu. Dávat vojákům zásoby a vstupovat do bojů i jinak než: posílám vám nějaké ty tanky, hlavně to zkuste do té doby přežít. Něco, co jsem slyšel z úst velitele při kláních prakticky pořád. Dobrý velitel jen nerozdává rozkazy, o své lidi se stará a v Silica to zatím moc nejde. Survival je dobře nastíněný v režimu Prospektor. Ten připomíná Left 4 Dead z univerza Starship Troopers. Není to dokonalé, ale pokud autoři půjdou touto cestou i v strategickém režimu, tak mnohé mé výhrady zmizí.
Co mi nejvíc připomnělo péči ve stylu Natural Selection, bylo realističtější uvažování při stavbě budov. V RTS nejste zvyklí myslet na ty prťavé panáčky dole, ulehčovat jim život. V Silica to je žádoucí. Hráči se spawnují jako řadový voják, poté mohou doběhnout do kasáren přezbrojit a volitelně do HQ k teleportu, který je přemístí kamkoli na objevené mapě. V klasické RTS byste neřešili rotaci budov, tak aby byly vchody co nejblíž u sebe. V Silica to je obrovské zpohodlnění živým hráčům. Ti díky tomu nemusí naběhat zbytečné desítky metrů. Hráči vám i poděkují, pokud jim necháte u základny přistavená nějaká ta vozidla. Pohyb po svých je velmi zdlouhavý.
I v roli vojáka mi schází nějaké ty speciální schopnosti. Typy vojáků se liší arzenálem. Nejde ovšem o třídy, jaké známe například ze série Battlefield. Jsou to opravdu jen základní jednotky s určitým typem zbraně, kterých se můžou ujmout živí hráči. V dalších verzích by mělo dojít k menší změně, a hráči by měli získávat kredity na nákup dražších typů vojáků plněním rozkazů. Rozhodně bych se nezlobil, kdyby šlo i nakoupit nějaké to vybavení navíc a rozšířit tak své schopnosti. K pořádné RTS patří i stavění obrany. Zde ta možnost není. Nelze stavět ani zábrany, ani obranné věže. Jediná stacionární obrana jsou opuštěné bunkry roztroušené po mapě, ty lze zajmout.
Mapy jsou momentálně ve strategickém režimu čtyři. Z toho jedna je dosti malá a zbylé tři zase obrovské. Až na pár vybraných vozidel z lidské strany a zvířátek z mimozemské, jsou všechny jednotky pomalé. Na velkých mapách hra může trpět klasickým neduhem multiplayer titulů s obří mapou. Než se někam dostanete, už je často po srandě a pokud jste v srdci bitevní vřavy, nejspíš zařvete, protože většina jednotek se teprve na vaši pozici šine. Skvělou zprávou je, že do hry by měly dorazit letecké jednotky. U menších map je zase vše tak frenetické, že jde spíš o soustavnou řež. Stejně jako ve většině jiných případů by bylo nejlepší dát hráči možnost volby, hratelnou oblast mapy škálovat od malé po gigantickou dle preferencí.
Za Baltarus
O planetu svedou bitvu až tři frakce. Dvě lidské: pozemšťané, kolonie Centauri a původní obyvatelé Baltaurus. Centauri zatím nemá unikátní jednotky a budovy. Je kopií té pozemské. Obyvatelé planety Baltarus jsou v právu, když kousají, škrábají a válcují nechtěné lidské vetřelce. Jednoduše se jim nelíbí, že jim drancují svými obřími harvestory dosud poklidnou pouštní planetu. A to jen kvůli nějakým krystalům trčícím ze země. Korýšovití obyvatelé, něco mezi zergy a kraby, mobilizovali všechny své síly a brání se zuby nehty.
Většinou mě hraní za mimozemšťany ve hrách moc nebaví, ale v Silica jsem v nich našel zalíbení. Na rozdíl od dvounohých Homo sapiens sapiens disponují extrémní mobilitou. Skály ani převýšení pro ně nejsou problém. Ladně se pohybují po každém terénu i po vertikálních stěnách obřích skal. Mohou tak přepadat nepřátele z neočekávaných míst a celkově využívat terén mnohem efektivněji.
Silica
Silica
Co je činí naprosto smrtící, je to, že mohou skočit i na kterékoliv vozidlo a v mžiku ho rozpárat, pokud není poblíž jiné vozidlo, které poskytuje krytí. Když si hráč osvojí herní styl, naučí se výhody jednotlivých tvorů, má šanci odrovnat i ty nejmocnější nepřátelské tanky. Hra za korýše se liší i ve sběru surovin, pro ně je důležitá „ropa“, biologický materiál, za který staví budovy a jednotky. Pokročilejší monstra jsou u korýšů řešena jako vozidla, pakliže chcete hrát za silnější jednotku, musíte ji chytit a nastoupit. Ta část s chycením je trochu nešikovná, obzvlášť když je u velitelského kormidla AI, ta narozdíl od živých hráčů nemá ve zvyku nechávat jednotky čekat.
Flexibilní AI má jednu velkou výhodu. Díky ní si užijete hru i v malém počtu hráčů. Stiskem tlačítka T můžete plynule měnit strany barikády. Bojujete na straně korýšů? Stačí zmáčknout T a zvolit si soupeřův tým a hotovo, hrajete za lidi. Stiskem T také volíte mezi pozicí pěšáka nebo velitele. Pokud zrovna nemáte velitele jako hráče, vše převezme umělá inteligence. AI je obstojná, sama staví, vyrábí jednotky a rozdává rozkazy. Hru lze hrát až ve 32 hráčích naráz. A to v libovolném počtu na každé straně. Celou nepřátelskou frakci může řídit AI.
Větší komfort prosím
Silica už teď předčila má očekávání. Důvodů ke skepsi bylo, přiznejme si to, mnoho. Jaký bude pocit ze střelby? Co vozidla, budou se řídit dobře? Obavy nejsou na místě. Pocit ze střelby je víc než uspokojivý a vozidla se také neřídí vůbec špatně. Co ale titul nutně potřebuje, je udělat hru uživatelsky pohodlnější. A to v RTS i FPS režimu. RTS nepotřebuje tolik učesat. Ale chybí zde zcela samozřejmé funkce moderních RTS. Nelze zadat jednotkám patrol nebo továrnám rally point. Stává se, že se vozidla před továrnou kupí tak dlouho, až výjezd ucpou. Také by to chtělo zvýraznit cesty jednotek, waypointy a trasy jsou téměř neviditelné. Často tak nevíte, zda jednotky rozkaz vůbec dostaly.
To, co by se určitě mělo zlepšit, je mapa. Řekne vám asi tolik, co na kusy rozbitá klínopisná tabulka. Velitel nemá tušení, kam na mapě se přesně kouká a vojáci sice ví, kde jsou, ale zase se jim na mapě nezobrazují rozkazy od velitele.
Nejabsurdnější to je u mapy teleportu, která nezobrazuje pro jistotu vůbec nic. Musíte tedy odhadnout směr a vzdálenost podle waypointu v HUD, zkonzultovat to s klasickou mapou, která zobrazuje jednotky i budovy a doufat, že neminete cíl o víc než sto metrů. Stálo by za to i vyznačit důležitá místa. Kde je stanice pro změnu výbavy a kde teleport. Protože jinak bloudíte po velkých budovách a snažíte se vzpomenout, kde zrovna jsou. Hra za korýše je v toto ohledu pohodlnější. Korýši jsou soběstačnější.
Tak pěkné, až z toho přechází zrak
Silica vypadá famózně. I když se odehrává pouze na pouštní planetě, vizuálně je tak ohromující, že je stále na co koukat. Na horizontu se vlní vzduch a tvoří fata morgány, světlo je tak jasné, že vás oslepí, a když padne noc, vše se ponoří do tmy.
Silica
Vizuálně si hra bere inspiraci i z Duny, StarCraftu a Černočerné tmy. Hudební doprovod zase evokuje orient. Opulentní, efekty napěchovaný vizuál má i jednu stinnou stránku. Dost se obávám hrozby epilepsie. Hlavně v noci, pokud střílíte přes hledí, je to jako zírat z blízka do stroboskopu. Vypadá to parádně, ale po chvíli z toho bolí hlava. Efekty nejsou jen na oko, kupříkladu kouř z jedoucích tanků může snadno zhoršit viditelnost na bojišti a blýskající střely lépe pomohou poznat, kde se zrovna bojuje. I když je hra ve fázi vývoje, je slušně vyladěná a optimalizovaná.
Na bugy sice narazíte, ale většinou jde o maličkosti. To nejzávažnější, na co jsem narazil – hra občas neregistruje příkazy jednotkám. Na early access dobrá práce. Doufám, že autoři vyjdou vstříc modderské komunitě, tomu nápadu se nijak nebrání. Silica by pro modování byla dokonalý titul.
Konečně se rodí plnohodnotná kombinace RTS a FPS
Silica má šanci redefinovat, jak u RTS uvažujeme. Zatím jsou to však jen náznaky plného potenciálu. Aby ho hra využila, museli by autoři víc myslet mimo zažité mantinely RTS a FPS a víc prohloubit vztah velitele se spoluhráči. Základ pro skvělou hru tu je. Už teď jde o titul, který své vysoké kvality nezapře. Pokud vás tato opomíjená kombinace žánrů láká, rozhodně neprohloupíte, pokud se do ní pustíte ještě v předběžném přístupu.
