Teprve dvaadvacetiletý Nor Erling Haaland je aktuálně jednou z největších hvězd světového fotbalu. Během své premiérové sezony v dresu Manchester City dosáhl prakticky všech možných týmových úspěchů a ještě se u toho jen tak mimochodem s šestatřiceti góly stal ligovým králem střelců.
Za svůj talent pobírá plat ve stovkách milionů korun, na rozdíl od spousty kolegů ovšem netrpí hvězdnými manýry a fanoušky baví svým bezprostředním chováním „kluka od vedle.“ A stejně jako mnoho jeho vrstevníků má rád videohry. Otázka ovšem dlouho byla, které konkrétně.
Když byl totiž po zápasu s West Hamem, ve kterém překonal historický rekord Premier League v počtu vstřelených gólů za sezonu, tázán reportéry televizní stanice Sky Sports, jak bude oslavovat, odpověděl bezelstně, že půjde domů, něco sní, zahraje si videohru a pak půjde spát. Jenže na doplňující otázku, jakou hru aktuálně hra, odpovědět odmítl. Jeho odpověď „To nemůžu říct, je to příliš trapné,“ proto na internetu podnítila divoké spekulace.
Je to snad Fortnite? Ale proč se za to stydět, když se k této battle royale klasice hlásí i spousta jeho kolegů (viz náš článek). Nebo je to FIFA, případně Football Manager, kde si může hrát sám se sebou? Anebo je to nějaký bizár, typu japonských vizuálních novel nebo simulátoru prasátka Peppiny?
Erling Haaland has just uploaded this picture of him playing Minecraft to his Instagram story... https://t.co/Onijj0bsqF
Haaland nakonec odpověď poskytl sám, když na svůj instagramový profil umístil fotku z Minecraftu. Z ní lze snadno vyčíst, že stejně jako na hřišti, tak ani v této populární hře není žádný nazdárek. Jeho avatar má totiž na sobě diamantové brnění, které není tak úplně snadné si obstarat, navíc snímek pochází z velmi pokročilé fáze, kdy se hráči chystají na souboj s finálním bossem.
Tato historka je sice úsměvná, bohužel ovšem ukazuje, že videohry stále nesou jakési stigma a lidé se k nim příliš nehlásí. Proč by se však měl jakýkoliv člověk stydět za to, že svůj volný čas tráví s ovladačem v ruce, zatímco pasivní sledování televizní obrazovky je už po generace společenskou normou?
