Letošek sice není ještě ani v polovině, ale už teď víme, že nás v prosinci čeká napínavý souboj o nelichotivý titul nejhorší hry roku. Forspoken byl tak povrchní, že už jsme na něj téměř zvládli zapomenout, Redfall zcela zničil reputaci milovaného studia Arkane, českou týmovou střílečku Crime Boss nedokázal od špatných recenzí zachránit ani Chuck Norris a za příšerného Gluma se dokonce autoři hráčům omluvili.
Nemá cenu to nějak okecávat, herní Glum se prostě nepovedl.
Právě toto upřímně nasypání si popele na hlavu v jejich kolezích vzbudilo sympatie a tak se na Twitteru rozjelo zajímavé vlákno, kdy se zavedení vývojáři „chlubí“ svými neúspěchy. Chtějí si tak navzájem dodat sebevědomí, protože nic nepokazí jen ten, kdo nic nedělá.
Games are hard to make. Regardless of the score, every project has positives/lessons learned.
I display my "lowest score" game because I'm proud of the time I had working with some of my favorite people in this industry.
Some things are out of your hands. Be kind to each other. https://t.co/PNM0dlhqiR https://t.co/G30l6wtRTf
Diskusi odstartoval Dannie Carlone, zkušený grafický designér podepsaný třeba pod loňskou hrou roku God of War: Ragnarok, dal do kontrastu šestici oceňovaných her, na kterých v životě pracoval a metascore 32 pro Sonica: Rise of Lyrics.
Aliens: Colonial Marines byli tak špatní, že hráči její tvůrce žalovali.
O něm se traduje, že jde o nejhorší díl desítky let trvající „ježčí“ série a shodou náhod jsme ho v nedávném článku uvedli i jakožto vůbec nejhorší hru roku 2014. „Výroba her je náročná. Bez ohledu na výsledek přináší každý projekt svá pozitiva nebo poučení,“ podpořil smutné vývojáře. A přidaly se desítky dalších. Ve výčtu se objevily takové pecky jako Aliens: Colonial Marines, WCW Backstage Assault, Blade 2, Terminator Salvation nebo třeba Fast & Furious: Showdown.
Všimli jste si, že mají všechny vyjmenované hry něco společného? Ano, jde o videoherní adaptace známých popkulturních franšíz, z čehož je patrné, že chyba většinou není na samotných vývojářích, ale někde výše v organizační struktuře. Kvůli pokynům seshora samotní „dělníci od klávesnice“ stojí před nesplnitelným úkolem vyrobit v šibeničně krátkém termínu kvalitní produkt. Majitelům licencí je pak výsledek často úplně ukradený, prostě jen touží podojit fanoušky ještě o nějaký ten bakšiš navíc. Hněv veřejnosti ale místo nich nesou talentovaní lidé, kteří do vývoje investovali spoustu svého umění.
Poučení z celého vlákna je jasné – chyby dělá každý a nemá smysl se za ně stydět. Důležité je se z nich poučit, abyste příště mohli dělat chyby úplně nové.
