Průměrná doba dožití mužů je v Česku 76 let, což je nějakých 27 740 dnů. Odečtěte si dobu, kterou na počátku (a pravděpodobně i na konci) života strávíte bez vyšších ambicí čůráním do plenek, nezbytný spánek a vydělávání peněz (pokud tedy nemáte také to vzácné štěstí a práce je zároveň vaším koníčkem), a uvědomíte si, že toho času na dělání zábavných věcí je v životě velmi omezené množství.
Člověk vystupující na internetu pod přezdívkou Bazilijus věnoval přibližně třicetinu tohoto času hraní online hry Runescape. Díky tomu si tak mohl připsat unikátní úspěch, když se stal prvním na světě, kterému se podařilo získat všechny vzácné předměty od všech „bossů,“ kteří ve hře jsou.
Více než o mimořádné demonstraci jeho „umění“ je ovšem tento úspěch důkazem spíš buldočí odhodlanosti a trpělivosti. Algoritmus generující příslušné předměty je totiž z významné části řízen náhodou a nedá se nijak ovlivnit. Například kvůli poslednímu zbývající předmětu musel zabít příšeru jménem Phosani’s Nightmare celkem 3 724krát. A to měl ještě štěstí, jiný hráč například na jiném místě musel jedno a to samé monstrum zabít dokonce 19tisíckrát! Teď si vezměte, že podobných bossů (byť většinou s daleko příznivějšími šancemi na kýžený výsledek) je ve hře kolem dvou set padesáti.
„Heroický“ úspěch se tak v komunitě setkal spíše s rozpačitým přijetím, přesto se najdou jedinci, kteří se snaží o to samé.
Bazilijus hrál Runescape roky, dokončit svou sbírku se ale rozhodl až v době přísných covidových opatření, kdy se toho nedalo moc dělat. Hru pak podle vlastních slov místy i nenáviděl:
Rozhodně s ní ale ještě není připravený skončit, stále totiž existují vzácné předměty, které nemá.
Dlužno podotknout, že ne celých 22 tisíc hodin muselo být nutně jen nudným opakováním naučených postupů, vzhledem k intelektuální nenáročnosti této činnosti u toho mohl hráč například streamovat na internet, koukat na seriály nebo poslouchat podcasty. Přesto je spotřebované množství času skutečně extrémní.
Na druhou stranu při pohledu do programu našich nejsledovanějších televizních stanic je evidentní, že nechat odpočívat mozek u stereotypních činností je poměrně běžnou formou relaxace i mimo scénu počítačových her.