RECENZE: Super Mario Bros. Wonder vyskákal do hopsačkových 2D výšin

Nintendo se s hopsačkou Super Mario Bros. Wonder vrací ke svým 2D kořenům, díky explozi mnoha různých nápadů ovšem zážitek posouvá na další úroveň.

Během let jsme si postupně zvykli na to, že ty nejlepší hopsačky s Mariem jsou ve 3D, ostatně zmiňme vynikající záležitosti na Switch jako Super Mario Odyssey či Super Mario 3D World + Bowsers Fury. Aktuálně Nintendo ukazuje, že péči, kterou věnovalo 3D dílům, umí nadělit i 2D inkarnaci.

V Super Mario Bros. Wonder se přitom nebojí zbořit zažitý narativ, ve kterém dva instalatéři s knírkem zachraňují princeznu Peach ze spárů želváka Bowsera. Tentokrát necháme Houbové království spát, vypravíme se totiž do toho Květinového, jemuž vládne princ Florian, což je housenka. Jedna věc tedy zůstává, a to zlověstný Bowser, který na pastelově barevné království zaútočí. Hráči nepřijdou ani o princeznu Peach – ta už ovšem není onou dámou v nesnázích, ale stává se, stejně jako ve filmu, součástí záchranné výpravy.

Hrát lze v jednom až čtyřech lidech u jedné obrazovky, přičemž hra naděluje dvanáct postav, což je úctyhodný počet i s vědomím toho, že u některých to jsou jen různě barevné varianty. Čtveřice barevných Yoshíků a Nabbit plní roli začátečnických postav, což znamená, že jim neublíží ani nepřátelé, ani nástrahy v prostředí. Yoshimu je navíc možné skočit na záda. Zemřít mohou jen při pádu mimo obrazovku. Hodí se tedy pro hraní s dětmi, méně zkušenými hráči či v okamžicích, kdy by vám obtížnost přerostla přes hlavu. Na druhou stranu nemohou využívat power-upy, čímž přijdou o část zábavy.

Svět Super Mario Bros. Wonder je rozdělen na několik regionů, které se hraním postupně rozkrývají. Některé pasáže jsou propojené, je tedy třeba je plnit v určitém pořadí, jiné poskytují volnost pohybu, a tedy i možnost volby. Wonder přitom není zdaleka tak lineární jak se může zdát – v určitém okamžiku můžete mezi regiony pendlovat, případně plnit vedlejší mise. Cílem každopádně je získat určité množství zázračných semínek (o těch později), které vedou k finální výzvě nebo bossovi v dané oblasti. Po jejich pokoření získáte královské semínko, kterými se oslabuje Bowser trůnící uprostřed mapy.

Super Mario Bros. Wonder okamžitě zaujme krásnou, pestrobarevnou grafikou.

Super Mario Bros. Wonder přitom dokonale ilustruje proměnu Nintenda během posledních let. Pokud bych nepočítal spin-off Super Mario Maker 2 (2019), poslední 2D díl vyšel v roce 2012 na Wii U. Jmenoval se New Super Mario Bros. U a v Deluxe verzi jsem si ho v roce 2019 zahráli i na Switchi. Byla to i po letech poctivá, poměrně tuhá 2D hopsačka, které ovšem chyběl nějaký památnější moment. Troufám si říct, že mířila spíš na hráče, kteří s Nintendem vyrůstali než na mládež.

Jenže Super Mario Bros. Wonder kráčí ve šlépějích nedávných Pikminů 4. Hra je výrazně líbivější, přístupnější, překypuje nápady a zdaleka není tak tuhá. Už to není jen o umu skákat a vyhýbat se v klasicky navržených úrovních. Tentokrát se necháte překvapovat. Je to hra, která má potenciál Nintendu přivést nové fanoušky.

Hráči se mohou těšit na tři nové power-upy.

Hráči hned v úvodu okusí nový power-up, transformaci ve slona, s nímž lze rozrážet určitý typ překážek či likvidovat a odrážet nepřátele. Slon přitom vychází z postavy, která ho sebrala a příliš mě nepřekvapilo, že děti si ho okamžitě zamilovaly. Dalšími novinkami jsou slovy dětí „bublinovač“ (bubliny likvidují nepřátele, ale lze po nich i skákat) a „vrták“ (umí se vpít do povrchu a vykrývá útoky seshora).

Přístup Nintenda, jež nedávalo žádné termíny v kreativní fázi a přizvalo i vývojáře, kteří prozatím na Mariovi nepracovali, se vyplatil na sto procent. Nintendo si to může dovolit – Switch se i po více než šesti letech na trhu prodává skvěle. Jistě, je zastaralý, dává proto smysl, že na konci cesty přichází vymazlená 2D hopsačka.

Ve znamení kreativity

Každý svět nejenom jinak vypadá, ale přichází i se svými mechanismy. Mohou to být třeba hádanky s dveřmi, které se inspirují sérií Luigi’s Mansion, plavání pod vodou, pohyb ve tmě či přepínače s časovačem.

Takto vypadá Květinové království, na nějž zaútočil želvák Bowser.

Ta skutečná zábava ovšem přichází po nalezení tzv. zázračné květiny. Ukrývá se v každé „velké“ úrovni a po jejím sebrání se dočasně, do sebrání zázračného semínka, změní pravidla hry, a to velmi výrazným způsobem.

Zelené trubky se začnou plazit jako housenky, piraňa kytky zpívají, všude se objeví bubliny, po nichž se skáče nahoru, čas se zpomalí, čas se zrychlí, obrazovka se začne otáčet, hlavní hrdinové se transformují případně se úplně změní perspektiva. Vždy jsem se s dětmi těšil, co nás čeká tentokrát, a smekám před tvůrci, že toho vymysleli tolik. Tvůrci dokonce gamifikovali i tak nudnou věc, jako jsou závěrečné titulky.

Novinkou jsou tzv. badge, které postavám propůjčují různé schopnosti. Na každou úroveň si lze aktivovat jinou. Parachute Cup například po stisknutí klávesy umožní plachtit, zatímco Dolphin Kick výrazně zrychlí pohyb pod vodou a s vystřelující liánou Grappling Vine je hračka přichytávat se ke zdem. Většinou je hned zřejmé, kterou se vyplatí si aktivovat, případně vám hra nějakou při nezdaru doporučí.

Hrdinů je na výběr víc než dost, méně zkušeným pomohou nezranitelné začátečnické postavy.

Hraní ve více lidech má neuvěřitelné flow. Když někdo má přijít o život, promění se nejprve v ducha a pokud se podaří dotknout se někoho živého do pěti sekund, zachrání se. Hraní v co-opu je rozhodně fajn, byť tady se dostávám k jedné drobné slabině. Některá místa jsou totiž v kooperaci poměrně náročná na koordinace, což se ještě odvíjí od toho, kdo je momentálně v pozici lídra (scrolluje s ním obraz). Týká se to zejména vertikálního pohybu, ale i míst, v nichž je třeba rychle zdolat nějakou vzdálenost. Většinu jsme odehráli ve třech lidech, ale přiznám, že ve dvou to bylo přeci jen snadnější. Je také fér říci, že řadu nápadů jsem viděl v různých podobách i jinde, byť ně v takové kadenci.

Hraní v kooperaci je občas obtížné na koordinaci, většinou má ovšem příjemný spád.

Co říci závěrem? Super Mario Bros. Wonder je vrchol 2D hopsání. Hra překypuje nápady, vypadá kouzelně a byť obtížnost postupně roste, zůstává přístupná širokému spektru hráčů. Není nějak extra dlouhá, ale díky řadě úrovní navíc v ní lze strávit ještě dost času. Patrný je také obrovský smysl pro detail, všimněte si například animací, když postavičky mizí v trubkách.

Nintendo zkrátka stvořilo další hit, u nějž je už teď zřejmé, že bude lámat prodejní žebříčky. Co se dětí týče, dcera (9) přeci jen dává přednost 3D dílům, naopak syn (6) je i po dohrání naprosto nadšený a snaží se vyzobávat vše, co jsme cestou minuli.