Ondřej Martinů: Loňský rok byl z mého pohledu poměrně nevýrazný, takže hledat na něm nějaké chyby vyjma právě té nevýraznosti je poměrně těžký úkol. V podstatě jsem byl zklamaný ze všech větších herních veletrhů jako E3 nebo Gamescom, kde chyběla skutečně výrazná oznámení. Což je logické, když studia vyčkávají na uvedení nové generace konzolí.
Life is Strange 2 sice není úplný průšvih, kvalitě prvního dílu se však nepřiblížil ani na dohled.
Co se konkrétních titulů týče, dal jsem ruce pryč od Life is Strange 2, kterému jsem zpočátku fandil, ovšem pak jsem zjistil, že mě hra vlastně ničím nezaujala (viz naše recenze). Až do oznámení nového Half-Lifu mě minulý rok vytáčelo Valve, které nebylo schopné zareagovat na ofenzivu Epicu, jeho sezonní slevy byly vyloženě slabé a navrch ještě uvedlo další zcela zbytečnou hru šitou na míru asijskému trhu: Dota Underlords. Novým Half-Lifem si to u mne hodně vyžehlili, i když je stále možné, že může skončit i na seznamu zklamání roku 2020.
No a nakonec mě samozřejmě zklamalo i to, že Control nevyhrál ještě víc cen her roku, protože by si je všechny zasloužil. Ale to už ze mne mluví jen můj bezmezný obdiv k tomuto finskému výtvoru.
Honza Srp: Aby byl člověk zklamaný, musel by nejdříve něco očekávat, z tohoto ohledu tedy proklatý Anthem dopadl o něco lépe, než bych býval řekl. Více jsem si sliboval od nového Wolfensteina, který mě zoufale nudil, největším zklamáním je však Left Alive. Z původního černého koně se stala noční můra a lituji každé sekundy, kterou jsem u něj strávil.
Anthem sice není moc zábavný, ale Left Alive je vyloženě nehratelný.
Když to vezmu obecněji, štvou mě idioti v diskusích, kteří nedokážou rozumně argumentovat a jen kolem sebe plivou. Vůbec je kolem videoher až příliš zbytečných emocí, jako by šlo o životně důležité téma. Opravdu by mě zajímalo, co je to za lidi, kteří autorům hry pro děti vyhrožují smrtí jen proto, že se rozhodli svoji hru nevydat na Steamu. Nelíbí se mi ani aktuální přizdis**čství Blizzardu a myslím, že Diablo 4 bude jejich poslední hra, která má ještě šanci oslovit hráče ze staré školy. A v neposlední řadě mě štve Sony. Navzdory všem slibům zařízlo starší modely aktuálních konzolí a hry jako Days Gone nebo Control na nich vycházejí úplně rozbité.
Fallout 76 byl největším zklamáním loňského roku, udivovat svojí nedodělaností nás však nepřestal ani letos.
Petr Zelený: Jednoznačně největším zklamáním je pro mě to, jak dopadlo Anthem (viz naše recenze). Jasně, nejsem originální, novinku od Bioware stihli poplivat snad úplně všichni. Ale stejně si nemůžu pomoct, Anthem zkrátka mělo velký potenciál, který absolutně promrhalo. Mass Effect: Andromeda je oproti tomuto paskvilu veledílo. Hodně mě taky štve stav, v němž vyšel po odkladech Phoenix Point od jednoho z duchovních otců původního X-Comu. Nechci tady vše vypisovat, přečtěte si recenzi. A „čestné“ třetí místo získává Bethesda za drzost zavést do Falloutu 76 předražené předplatné, které navíc nefungovalo tak, jak mělo.
Dan Jarocký: Letos mě s přehledem nejvíc zklamal nový Wolfenstein: Youngblood. Po skvělém New Order a neméně povedeném New Colossus nám Machine Games a Arkane naservírovali stěží průměrnou akci, kterou zachraňovala pouze možnost kooperace. Nezbývá než doufat, že si vývojáři uvědomili, že tudy cesta opravdu nevede. V opačném případě se začínám bát o osud chystaného dalšího plnohodnotného dílu.
Na první pohled vypadá Wolfenstein: Youngblood skvěle, ale bohužel je extrémně nudný.
S nepříliš úspěšným období Bethesdy nedokázalo nic udělat ani vydání druhého Rage, od kterého jsem rovněž očekával víc. Relativně velké naděje jsem začátkem roku vkládal do Generation Zero. Výsledný produkt přinesl prázdný svět s plytkou herní náplní, což je bohužel u her pod hlavičkou Avalanche Studios už typická vlastnost. O obrovském průšvihu jménem Anthem bylo napsáno tolik, že vás jeho přítomnost v tomto článku asi nepřekvapí. Víc jsem si sliboval také od nového Gridu, druhého Life is Strange a hororů Blair Witch a Layers of Fear 2 z dílen polského Bloober Teamu.
Jan Kouba: Dost mě zklamalo, ale ne překvapilo, přijetí Death Stranding, které většina hráčů nebyla s to překousnout a je to velká škoda. I velká produkce potřebuje experimenty. Potřebuje svěží vítr, který vdechne nový život hrám i samotným žánrům. Kojima to umí. I demo PT prakticky vytvořilo nový žánr, který dal vzniknout kopě kvalitních titulů. Death Stranding je svým způsobem unikátní, snad svůj otisk i přes rozpačité přijetí zanechá. To největší herní zklamání mě čekalo téměř na úplném konci roku při The Game Awards. Představení vůbec první hry na PS5 - Godfall. Zatímco nové dobrodružství Senuy vypadá doslova uhrančivě a Microsoft ukázal, že to s novou generací myslí smrtelně vážně, PS5 s Godfall se moc nepředvedlo.
Commander Keen se vrátí. Ale proč?
Ondřej Zach: Vyložené zklamání nemám, protože žádná z mých loňských „srdcovek“ mě nezklamala a těm ostatním, které už dopředu smrděly, jsem se vyhnul, nebo mě jejich neúspěch nijak zvlášť netrápí. Do této kategorie bych zařadil například Anthem, u nějž je překvapivé, že hru nedokázali po vydání dát dohromady. Namísto toho jsem o měsíc později hrál výborný The Division 2 a na Anthem si ani nevzpomněl. Víc jsem čekal od Mario & Sonic at the Olympic Games Tokyo 2020, který láká na retro režim, bohužel pro sérii typická kolísavá úroveň disciplín zůstala.
A z E3 mi leží v žaludku nepochopitelně zprzněný mobilní free2 play Commander Keen od Bethesdy, ale ten, tuším, ještě ani nevyšel. Když padla řeč na Bethesdu, ještě jednu hru bych jako zklamání přeci jen zmínil - The Elder Scrolls: Blades. Jistě, hra je v předběžném přístupu, stále se mění, ale za mě je to naprostá ubohost s agresivním obchodním modelem. O to horší je, že je komerčně úspěšná.
