Pozor, pozor! Civilizace je v ohrožení. Na zemi vypukla největší pandemie od dob černého moru. Lidé bezmocně umírají ve strašlivých bolestech. Neznámá forma života zamořila naše města. Všude jsou mrtvoly a sliz. Šílená sekta vraždí nevinné a připravuje světový armageddon ve jménu kultu smrti. Spořádaní občané vás volají do zbraně: Udělejte s těmi magory krátký proces! A se slizem taky! Konec hlášení.
Kdysi dávno nás oblažila báječná hra UFO: Enemy Unknown. Hráč v ní bojoval proti invazi zavilých ufonů z Marsu. Budoval základny po celé zeměkouli, vyvíjel nové technologie a především plnil atmosférické bojové mise, ve kterých bojoval s tlupami mimozemských příšer. Hra UFO byla ve své době superhit a tak není divu, že se dočkala několika pokračování a že inspiruje tvůrce počítačové zábavy dodnes. O autorech Abomination by se dalo říci, že se tímto slavným titulem nechali inspirovat až příliš. Není se čemu divit, vždyť jedním z hlavních členů tvůrčího týmu byl veterán série X-COM: Steve Goss.
Stejnou roli, jakou ve hře UFO hráli vetřelci z Marsu, hrají v Abomination členové šílené sekty zvané prostě "Věrní". Po světě se rozšířila smrtící epidemie, jejímž následkem se lidé mění v hromádky bublajícího slizu. Jedině členové sekty se zdají být smrtelnou chorobou netknuti a každého, kdo se chce spasit, zvou do svých řad. Kdo se spasit nechce, má prostě smůlu. Pokud nezahyne v ukrutných bolestech následkem tajemné nemoci, po zuby ozbrojení přívrženci Kultu mu na onen svět rádi pomohou osobně.
To by ale nebyla americká vláda, aby proti pohromě nezačala něco podnikat. Vznikl Projekt Nemesis, v jehož rámci byla založena speciální jednotka geneticky upravených tvrďáků, kteří se mají s pomocí těch nejlepších zbraní s "Věrnými" vypořádat. A je tu další podobnost s hrou UFO. Hráč pečuje o svůj tým, zajišťuje výzbroj i výstroj a vedle toho paralelně funguje vědecký výzkum odhalující, co má šílený Kult vlastně za lubem. Konečně nastane ta chvíle, kdy se na radaru objeví varovné znamení: Kult zaútočil. Hráč vyšle do protiútoku jednotku složenou ze čtyř supermanů, aby překazil nekalé plány šílených zločinců. A začíná akce.
Na tomto místě se dostáváme k jedinému podstatnému rozdílu mezi Abomination a sérií X-COM. Bojové mise viděné starým osvědčeným pohledem "šikmo z vrchu" neboli izometricky se nedělí na tahy, v nichž provádí akce nejprve hráč, pak nepřítel, nýbrž se vše odehrává v real-timu. Kdyby této změny nebylo, mohlo by se autorům nadávat do sprostých plagiátorů X-COMu. Takto se z Abomination vylíhnul zajímavý pokus přinést něco nového do zaběhnutého žánru. Výsledek je však poněkud rozporuplný.
Opět připomenu UFO: V každém bojovém tahu hráč řídil chování svých ozbrojenců do nejmenších detailů - nařizoval, kam mají jít, kterým směrem se koukat, určoval míru přesnosti střelby atd. A teď si představte, že všechny tyto složité činnosti provádíte v reálném čase u čtyř postav najednou,
zatímco se na vás ze všech stran hrnou nepřátelé. Tvůrci hry pochopili pravděpodobně velmi záhy, že je to nemožné. Jediné řešení bylo přesunout část těchto činností do rukou umělé inteligence - hráčovi bojovníci musí provádět takové činnosti jako měnění zásobníků či používání lékárničky sami, protože hráč to ve víru akce prostě nemůže zvládnout. Otázkou potom je, zda toho nezůstalo na práci příliš málo.
Hráč může chování podřízených - respektive jejich umělou inteligenci - ovlivnit tím, že jim zadá, jak se mají chovat - zda agresivně či opatrně, jestli mají na protivníka střílet kdy se jim zachce anebo pouze tehdy, když na ně spustí palbu. Jediné, co mu pak během mise na ovládání zbývá, je pohyb. Může každému panákovi nařídit, aby někam šel a z této pozice případně někoho ostřeloval. Pokud ho však na tomto místě ponechá osudu, načež se začne věnovat dalším členům týmu, může se lehce stát, že žoldák se pustí do boje na vlastní pěst. Prostě vyběhne ze své výborně kryté pozice přímo do klubka nepřátel a začne střílet všude kolem sebe. Tenhle způsob boje nemůže přinést vítězství ani tomu nejtvrdšímu mariňákovi. Naopak někdy do sebe hráčův elitní hrdina nechá pálit z bezprostřední blízkosti a dál se dloube v nose. Co funguje spolehlivě, je braní posilujících drog, které hrají úlohu doomovských "lékárniček". Jen si představte tu absurdní situaci. Do vašeho geneticky vylepšeného svalovce to ze dvou metrů šije maník s kalašnikovem, což řeší na životě ohrožovaný voják prostě tak, že si po každém dalším zásahu chladnokrevně pýchne injekci do předloktí a se svou high-tech odstřelovací puškou dál hlídá ostražitě okolí.
Už v tutoriálu je doporučeno, aby hráč rozdělil své vojáky do více skupin, neboť společně jsou snadným terčem pro granátomety a jiné zbraně se širokým dosahem. V praxi je daleko výhodnější držet své čtyři trouby pohromadě, jinak mají tendenci zahynout sice hrdinou, zato zcela zbytečnou smrtí. Je samozřejmě možné hrát Abomination strategicky - rozestavit ideálně své vojáky a nalákat přívržence Kultu do léčky. Hra v tomto směru skrývá mnoho možností - pokud se nepřátelé nacházejí poblíž auta, není nic jednoduššího než ho přivést k výbuchu, takže celá skupina je poražena najednou. Strategický význam mají rovněž vyvýšená místa. Proti odstřelovači umístěnému na střeše budovy nemají nepřátelé šanci. V praxi se to ale vždycky vyvine nějak jinak, než hráč plánuje, a tak jsem Abomination hrál raději jako akční hru. Palebná síla mých čtyř těžce ozbrojených pitomečků si většinou se vším poradila rychle a nekompromisně.
Někdy ale ani palebná síla není nic platná, třeba když má hráč za úkol deaktivovat pekelné stroje pomocí nervového plynu. Aby byla mise splněna, musí se prohledat každá popelnice, každá mrtvola (a že je jich požehnaně), každý vyhozený kus nábytku. Obránci zóny jsou už dávno vyhlazeni a superhrdinové prohrabávají odpadní koše, ach jo. V pokročilejších fázích hry je pak hráč vyslán na speciální mise za účelem získání jednoho konkrétního předmětu, který musí prozkoumat vědci. Často se ale jedná o artefakt, jenž se hráčovu týmu dostal do rukou už několik misí předtím a vědeckou sekci to nechalo naprosto v klidu.
Designérům hry se podařilo úspěšně spackat i takovou stokrát prověřenou věc, jakou je uživatelský interface. Pro nedostatek místa to nebudu rozvádět, postačí konstatování, že banální operace jako vyzbrojení vojáka či kontrola zásob jsou hlavně zpočátku těžká nádeničina. A to jsem se navíc jednou vzteknul, když jsem omylem místo uložení pozice nahrál starou hru, aniž bych byl jakkoliv varován.
Poslední věc, která mi vadí, je "slizoidní" story. Sliz je ve hře k vidění naprosto všude - obaluje lidi, auta, stroje, slizká chapadla se plazí z oken a všude rostou slizké rostliny či co to vlastně raší uprostřed ulice. A na každém rohu je pak k vidění rafinovaně zohavená mrtvola. To, co by při opatrném dávkování mohlo zvýšit napjetí, působí v kolosálním množství nesmírně komicky. Zachraňovat svět nebyla ještě nikdy taková sranda. Tomu samozřejmě přizvukují vědecké zprávy o tom, že členové Kultu požírají lidské maso a provádějí další nechutné ceremonie. Ale nebojte se, o sexu není ani zmínka, a tak si Abomination můžou zahrát i mladší hráči.
Přes všechny nelogičnosti a chyby má Abomination určité kouzlo. Mise jsou automaticky generované, nicméně mají hlavu i patu a nabízejí pestrou paletu cílů. Příběh se vyvíjí v podstatě nezávisle na hráči. Postupně přibývají stále lepší zbraně, zároveň k tomu ale přistupují daleko tvrdší protivníci. Dá se říci, že čím dál více ke konci je nutno používat strategické prvky, ale zrealizovat jakýkoliv plán je klopotná dřina a hráč si niky není jistý výsledkem. Hráč si své vojáky doslova piplá, když zkušenostní body z každé akce rozděluje mezi různé vlastnosti ve stylu RPG. Nádherné jsou pohybové animace postav - na motion-capturingu si dal někdo hodně záležet. Stejně tak si Abomination zaslouží vysoké známky za originalitu i přes mnohé vazby na sérii X-COM: nápad na real-timeovou strategii takového formátu je prostě jedinečný. Když je navíc možné, že některé vady umělé inteligence opraví patch, mohla by z Abomination nakonec vzniknout docela povedená hra. Po delší odpovědné úvaze jsem se rozhodl vynést tento verdikt: 69%.
| Abomination: The Nemesis Project | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
