RECENZE: Abzû je meditativní výlet pod hladinu moře, jako hra neobstojí

Hra-nehra od tvůrců relaxačního hitu Journey nenabízí nic jiného než audiovizuální hody. Bohužel ona křehká a slovy těžko přenositelná magie tentokrát vyprchá až příliš rychle.

Obecnou diskusi o tom, co všechno můžeme považovat za počítačové hry, už snad máme za sebou, a tak vedle sebe mohou bez problémů existovat tak rozdílné tituly jako mainstreamové hry na vojáčky, interaktivní seriály, v nichž si čas od času jen určíte směr vývoje příběhu, i rozsáhlá RPG s propracovanými světy i atmosférické jednohubky, v nichž stačí jen držet šipku dopředu.

Abzû (PS4)

Abzû (PS4)

Do posledně jmenovaného žánru patří i dnes recenzovaný titul, který už tak z podstaty svojí pomalostí a poklidností každému zrovna neučaruje. Svým důrazem na audiovizuální stránku však nedokáže zamaskovat obsahovou prázdnotu ani před lidmi, kteří mají tyto hry v oblibě.

Journey pod vodou?

Abzû mají na svědomí částečně stejní lidé jako legendární Journey z roku 2012 a na první pohled to vypadá, že jediná odlišnost bude v tom, že místo po poušti se budeme pohybovat pod hladinou moře. Rozdíl prostředí zřejmě nemohl být větší, celková atmosféra klidu a míru je však více než podobná.

Abzû (PS4)

Bezpohlavní avatar, kterého ve hře ovládáme, by klidně mohla být stejná postava, kterou jsme ovládali již v Journey, jen místo pouštního hábitu má na sobě tentokrát potápěčský oblek (bez kyslíkové bomby). Jenže zatímco Journey ukázala alespoň jasný, byť poněkud abstraktní cíl, zde jsme bez jakéhokoli vysvětlení hozeni do hluboké vody (doslova) a neznáme ani tu základní motivaci, proč a kam se vůbec vydat dále.

Jediné, co se tu dá dělat, je plavat vpřed a kochat se zpracováním. Není tu žádný příběh, žádné hádanky a už vůbec ne akce, prostě se jen tak vznášíte mezi rybami a všímáte si detailů. Támhle majestátní želva plave na hladinu pro doušek kyslíku, támhle dovádí rej delfínů mezi trsy chaluh a tady se hejno drobných rybek rozprchne před útokem zubatého predátora.

Grafika je hodně stylizovaná, nesnaží se o (marnou) realističnost, a tak i přes jednoduchost použitých modelů vypadá krásně. V kombinaci s orchestrální hudbou Austina Wintoryho, jíž dominuje zvuk harf a hobojů, jde o velice unikátní zážitek. Bohužel ona křehká a slovy těžko přenositelná magie tentokrát vyprchá až příliš rychle.

Press button to meditate

Pokud budeme na Abzû hledět jako na relaxační titul, v němž si v krásném prostředí odpočineme od nahromaděného stresu, tak je vše v pořádku. Namísto otevřeného světa se ale přeci jen pohybujeme vpřed určitým koridorem a tuto cestu lemují události, které se snaží budit dojem, že tady jde přeci jen o něco víc.

Abzû (PS4)

Mimozemské artefakty, nástěnné malby a prostory zatopených chrámů vypráví svůj vlastní příběh, jenže navzdory leckdy až pompézní hudbě je samotná náplň veskrze banální. Čas od času někde přepnout tlačítko nebo se vyhnout překážce, toť vše. Přestože se hra odehrává na mořském dně, chybí jí dostatečná hloubka a hledání zcela zbytečných tajných lokací už to nespasí. Vzhledem k obrovským produkčním hodnotám a nemalé ceně (549 Kč) bychom čekali mnohem víc než jen dvouhodinovou podívanou, jejímž herním vrcholem je možnost sednout si na kamennou sochu a pozorovat okolní dění.

Abzû je lahodnou potravou pro oči a uši, ale mozek příliš podnětů nezíská, a tak jsem se několikrát přistihl, že mi myšlenky krouží kolem něčeho úplně jiného, než se odehrává na obrazovce.