Myslím si, že když se zeptáte jakéhokoliv konzolisty, jaká je jeho nejoblíbenější letecká hra, určitě nepotrvá dlouho a vámi dotázaná osoba vyhrkne jasnou odpověď - Ace Combat. Z toho se již vyklubala poměrně dlouhá série pyšnící se velkou oblibou u hráčů. Možná se mezi vámi najdou jedinci, kteří si myslí, že v podstatě na konzolích nejsou jiné letecké hry (záměrně píši hry, žádného simulátoru jsme se totiž na žádné konzoli skutečně nedočkali). Sice je tento žánr opravdu v menšině, ale kromě Ace Combatu jsme se dočkali suprových Crimson Skies : High Road To Revenge (který si vysloužil přezdívku vzdušné GTA), válečných Secret Weapons Over Normandy i manga letadel v podobě Deadly Skies III.
Všechny PS1/2 Ace Combaty byly ztvárněny ve 3D perspektivě, ACA je oproti tomu pouze dvourozměrný.
Leteckých gamesek na „velkých“ konzolích je ale i tak bohužel nemnoho, handheldová letadla by se však dala spočítat na prstech jedné ruky. Když vyloučíme 2315 stříleček s vesmírnou raketou bude tomu opravdu tak. Vezmeme-li do úvahu fakt, že je Game Boy nejprodávanější platformou (sčítaly se ale všechny modely) všech dob, bylo předvídatelné, že Namco dá dříve či později projektu zelenou. Sice mě trošku překvapilo, že jsme se Ace Combat Advance (ACA) dočkali až teď, ale jak říká lidové moudro : lepší pozdě než vůbec.Všechny PS1/2 Ace Combaty byly ztvárněny ve 3D perspektivě, ACA je oproti tomu pouze dvourozměrný. Osobně mi to nijak nevadilo, ale spoustu hráčů to jistě při prvním pohledu odradí. Hra nabízí při 2D zpracování pouze dvě výškové úrovně, ale i to je při jejím designu slušné. Na ACA se totiž díváte z ptačí perspektivy. Sadisty kteří očekávají průlet turbínou viděný očima nebohého opeřence musím zklamat, ACA celý zhlédnete hezky seshora. Hra nabízí k výběru deset letadel. Každé z nich má svoje specifické vlastnosti, které se při jednotlivých misích opravdu projevují. Mise jsou překvapivě rozmanité a odehrávají se v různých lokacích (lesy, oceány, pouště atd.). Před každou z nich si také naložíte letoun speciálními raketami (země-vzduch, země-země) apod. Hudba a zvuky odpovídají možnostem GBA a nikoho neurazí. Ovládání nikterak neruší hratelnost a gameboyový digitální kříž je v tomto případě překvapivě přesný.
Příběh ACA se odehrává v nedaleké budoucnosti.
Pořádná hratelnost je základem každého dobrého titulu. Ta v ACA je na vysoké úrovni, ale bohužel jí trochu shazují nepříjemné chyby v základním konceptu hry. V ACA se můžete pohybovat do libovolných stran. V orientaci vám pomáhá 360 stupňový radar na kterém se zobrazují i nepřátelské jednotky. Nepříjemné však je, že se mnoho věcí často odehrává mimo obrazovku a tak budete často sestřelovat nepřátelská letadla pouze s pomocí šikovného radaru. Mě osobně sestřelení protivníka, který byl mimo obrazovku žádné speciální potěšení nedělalo. Velkým problémem pro většinu hráčů bude i vysoká obtížnost. Většinu úrovní budete několikrát opakovat než dojdete k vytouženému cíli. Často tak dochází k frustraci a nejednoho hráče tak napadne ACA zavrhnout. To by byla ale fatální chyba! Postupem času jsem si totiž na vyšší úroveň obtížnosti zvykl i přes prvotní rozčílení. Ono totiž když hrajete ACA v metru a najednou spustíte na tu „malou svítící krabičku“ kupu nadávek, nepůsobí to zrovna nejlepším dojmem (otestováno na jednom nejmenovaném recenzentovi:-) .K lepšímu zvládnutí dané úrovně pomáhá šikovný briefing, ve kterém jsou označeny primární i sekundární cíle. Trošku komickým dojmem působí označení vzdušných jednotek. Spřízněné letouny jsou totiž označeny modrou a nepřátelské červenou barvou. Berte to jako takový flashback z minulosti. Sympaticky působí doplňování zdraví, které je v ACA ztvárněno mateřským letounem, který vám vždy pomůže doplnit zdraví na maximum. V rohu obrazovky se objevují společně s fotkou hlášky všech zúčastněných pilotů, ty se skládají obvykle s jednoho až pěti slov a svým obsahem vyvolávají neuvěřitelné výbuchy smíchu.
|
|
Ace Combat Advance | ||||
| ||||
| ||||
| ||||
|