Naštěstí už dávno neplatí, že hry podle filmů/seriálů jsou obvykle k smíchu. I když on se člověk moc nenasměje, když za ně zaplatí tříměsíční kapesné a nudí se u nich. Stále častěji se objevují tituly, které nedělají ostudu své předloze ani samy sobě, jako například čerstvý Wolverine.
Určitě vám došlo, že to zmiňujeme proto, abychom Afro Samuraie mohli zařadit do skupiny propadáků. Ano, povedl se a nemá se za co stydět. Není to akční špička, ale je to příjemně hratelná záležitost, která má jak slušnou prezentaci, tak náplň.
I přes svou ne tak úplně vážnou stylizaci je Afro Samurai hodně brutální záležitost.
Afro Samurai je herní verzí japonského manga seriálu, který si už stačil vybudovat pověst kultovního. A ne tak úplně bezdůvodně. Manga tvorba je sice známá 
množstvím různých podivností, ale Afro Samurai je opravdu pochutnáníčko první třídy.
Je zasazen do jakéhosi alternativního feudálního Japonska. Dobrá, to není nic tak překvapivého, ovšem hlavní hrdina už určitě je. Je to vysoký pohublý černošský samuraj zvaný Afro, který má vlasy tak huňaté, že by se v nich schovaly tři pagody a půlka vesnice. V koutku neustále žužlá zapálené cigáro a je sprostý jako celá 9. třída na základní škole, když dostane písemku.
Není to tedy standardní hrdina, kterého vídáme jako hrdého japonského bojovníka, ale jeho motivace pro boj je již klasická. Na světě prý existuje mocná čelenka. Kdo ji nosí, je označován jako Number One a jeho moc je nesmírná. Ten, kdo by se chtěl stát číslem jedna, musí ale porazit nositele čelenky, pak se teprve sám může stát Number One. Ovšem, kdo chce vyzvat Number One, musí být Number Two. Existuje totiž čelenka i pro Number Two.
Když byl Afro malý, tak byl jeho otec Number One a před jeho očima byl otec zabit rukou Number Two. Malý Afro byl poněkud konsternován, když se mu před nohy přikutálela useknutá hlava jeho zploditele, a tak samozřejmě začal toužit po pomstě.
Ve hře se Afra ujímáme už v době jeho dospělosti, kdy se mu stále ještě nepodařilo najít Number One. Ale jeho touha po odplatě neutuchá. Stane se Number Two a nadále pase po krvi vraha svého otce.
Námět pro puzzle hru to zrovna není, a tak je vám asi jasné, že tu půjde asi spíš o akci. Trefa. Jde totiž hlavně o ni. Afro cestuje skrze levely a se svou katanou rozsévá zkázu. Svou původní předlohu pak hra nezapře ani náhodou, protože krve je tu tolik, že by stačila zásobit všechny krevní banky celé Evropy na dva roky.
I přes svou ne tak úplně vážnou stylizaci je Afro Samurai hodně brutální záležitost. Ne nadarmo jsou katany jedny z nejnebezpečnějších a nejkrásnějších sečných zbraní v historii lidstva. Jsou elegantní, ale pořádně ostré. Afro s nimi umí skvěle zacházet, takže za moment létají nohy, ruce, hlavy (nebo jen jejich vršky), případně dokáže rozetnout soupeře ve dví (horizontálně i vertikálně). Občas si také můžete zahrát bizarní verzi pokeru, kde musíte v daném časovém limitu useknout určitou kombinaci hlav, rukou a nohou.
Každé seknutí provází deci až litry krve, občas pár kapek cákne i na obrazovku (opravdu). Afro je vcelku chladnokrevný. Nedělá mu problém rozpůlit jak protivníky 
v podobě samurajů, robotické bojovníky, ale také polonahé ženy, jejichž vnady halí jen miniaturní kalhotky a místo podprsenky mají stříkance krve. Nikdo z nich ho nerozhází.
Verzí nepřátel ovšem bohužel není moc. Pár lidských bojovníků s různými zbraněmi (meče, sekyry) a v obměněném oblečení, ženské bojovnice kunochi, droidi, samurajové v brnění a pár dalších. V tomto ohledu se hra příliš nevytáhla. Vzhledově nejsou o moc zajímavější ani bossové. Avšak síla hry nespočítá v image protivníků, ale v bojovém systému.
„Sejmi ho jako pravý chlap, zezadu.“
Přijít mu na kloub není nějak složité, ale jeho možnosti jsou více než slušné. K dispozici je slabý a silný úder, kop, blok a skok. První tři zmíněné se dají kombinovat do různých povětšinou obrazově líbivých komb. Blok funguje buď tak, že 
ho držíte, nebo ho můžete stisknout v okamžik, kdy na vás dopadá rána, čímž na pár vteřin znehybníte nepřítele, který je vám tak vydán napospas.
V tento moment můžete použít úchop a některý z úderů, což vyvrcholí animací, kdy danému nebožákovi useknete hlavu, popřípadě mu zapíchnete katanu do čela nebo mu zadupnete (opět) hlavu do země. Možné je i hodit rivala libovolným směrem. Některé střety s bossy jsou pak vystavěny na tom, že právě odražení útoku bude základním klíčem k úspěchu.
Běžné útoky nejsou samy o sobě příliš účinné, a kdybyste nepoužili něco, o čem vám povíme za moment, tak se skupinkou např. pěti nepřátel bojujete dlouhé minuty. Podstatnou, ne-li nejdůležitější součástí bojového systému je totiž Focus. Ten se (jak jinak) nabíjí bojem s ostatními. To, že ho můžete použít, se ale nedozvíte z žádného ukazatele či podobně, ale z přívěsku, který Afro má. Pokud je bílý, pak 
můžete využít Focus.
Jakmile to uděláte, čas se zpomalí a barvy vymizí (obraz je černobílý). Nyní můžete třeba jen tak nevázaně sekat, ale to není dobrá taktika. Pokud ve Focus módu stisknete slabý/silný úder, Afro se rozmáchne a přes jeho katanu projedete malá jiskřička světla, která se na špici meče rozzáří. V tento moment stačí uvolnit tlačítko pro úder a dojde k fatálnímu seknutí, které většinu běžných nepřátel jednou ranou zlikviduje.
Není problém odstranit takto tři protivníky najednou. Když se vám navíc podaří zasáhnout nepřítele, tak se Focus nevyčerpává a vy můžete znovu seknout a znovu a znovu, dokud neminete. Je ale nutné neustále držet LT, abyste setrvali ve Focus módu.
Pokud máte dostatek energie, lze aktivovat takzvaný Overfocus, kde stačí stisknout 
jen jednou LS a můžete pobíhat sem a tam a sekat protivníky. Jediná rána a jsou mrtví. Velkou výhodou zde je, že nemusíte čekat, až se rozzáří katana. Je to rychlejší a dají se tak odstranit velké počty válečníků. Ve Focus módu lze využít i další vychytávku – můžete rozseknout na vás vypálené střely nebo je odrazit zpátky na nepřítele. Chce to cvik, ale neobejdete se bez toho.
Afro Samurai nehraje na žádné ukazatele. To, jestli je na tom špatně, poznáte jen podle zrychlujícího se bušení srdce a množství krve na vašem oblečení. Zdraví se dá doplnit rozseknutím plyšového medvídka, kteří se po úrovních povalují, nebo zabíjením.
| Herní veteránka Kelly Hu |
| Americká modelka, misska a herečka namluvila hlavní ženskou postavu v seriálové i herní verzi Afro Samuraie. A není to první herní postava, které propůjčila svůj zvučný hlas (a tvář). Ve skvělém RPG Star Wars: Knights of the Old Republic II si „zahrála“ ženu Visas Marr a v Command & Conquer: Red Alert 3 v hraných meziscénách ztvárnila sličnou Suki Toyama.
Co se týče filmové kariéry, tak se objevila například ve filmech Král Škorpion, X-Men 2 nebo v animovaném prequelu k hernímu Dead Space – Dead Space: Downfall. |
Náplň misí je vcelku lineární, stejně jako prostory, i když nejsou tak striktně ohraničené, jak se na první pohled zdají. Kdyby se vám náhodou podařilo ztratit, tak je tu váš věrný průvodce, zvaný Ninja Ninja (?!). Pokud tedy nevíte kudy kam, stačí ho přivolat a on se objeví v oparu kouře v místě, kam máte zamířit.
Problém je, že někdy jste v lokaci, která je docela rozsáhlá a jednu osobu kuckající v kouři není jednoduché zachytit. Ale jelikož ho lze použít kdykoliv, obvykle se ho podaří najít. A navíc je to hodně slušný hláškař. Neustále vás oblažuje svými výlevy jako: „Si myslíš, že jsem tvé zas***é GPS?“ nebo „Sejmi ho jako pravý chlap, zezadu“. On si tu zkrátka nikdo nebere servítky. Přístupnost byla stanovena M (Mature, pro hráče 17+) a ne jen tak pro nic za nic. Málokterá hra je slovně tak vulgární jako Afro Samurai.
Hra je zvukovou perličkou obecně – na jejím namluvení se podílely „áčkové“ hvězdy a hudbu měl na starosti umělec známý jako RZA, který je členem legendárního Wu-
Tang Clanu. Dočkáme se tedy hip-hopových písní promísených s asijskými motivy. Afra a Ninju Ninju namluvil Samuel. L. Jackson, hlavní ženskou hrdinku Otsuru Kelly Hu a záporáka Justice Ron Perlman.
Vizuální ztvárnění bylo zvoleno vcelku očekávatelně – cel-shadová grafika. Podobná jako například v posledním Prince of Persia. A s tím má Afro Samurai společné i pasáže, ve kterých se prohání po zdech, houpe se po tyčích a skáče z plošiny na plošinu.
Jsme tedy spokojeni. Není to sice dlouhá záležitost (dvě tři odpoledne stačí), ale má to atmosféru, je to zábavné, politicky nekorektní, vulgární a krvavé. To někoho zaujme, někoho odradí, ale herní kvality jsou tu nesporné. Revoluční nápady tu sice chybí, ale po stránce hratelnosti není příliš co vytýkat.
