Kam se podíváte, samá hlína. Vlevo hliněná skříň, vpravo hliněné okno, uprostřed hliněný kulečníkový stůl. "Co to má k čertu znamenat", říkáte si, a tak vyhlédnete z okna s nadějí, že spatříte něco, co NENÍ hliněné. Smůla - jediné, co se rozprostírá za oknem, je hliněný vesmír. Vesmír s hliněným časoprostorovým nekonečnem, v němž se pohybují hliněné planetky, meteority a sem tam i nějaké hliněné vesmírné lodě. A tak celí zmatení a dezorientovaní usedáte za hliněný stůl a zatímco přemýšlíte o své bezvýchodné hliněné situaci, začnete si okusovat nehet ukazováčku pravé ruky, který z nepochopitelných důvodů chutná jako hrouda ztvrdlého bahna.
A v tu chvíli vám to konečně dojde – jste hlinění. Hlinění, stejně jako všechno okolo vás, jako všechno, na co v této zvláštní adventurce narazíte. Agent Hlína (v originále Clay Agent) je nejnovějším počinem ruské společnosti 1C, který se na český herní trh dostává překvapivě dříve než na trh zahraniční. Právě díky tomu máme jako jedni z prvních možnost poodhalit vše, co se za tímto originálně pojatým titulem ve skutečnosti skrývá. Rozhodně jsme se měli nač těšit - vždyť humorná hra, která je (obrazně řečeno) zpracovaná z hlíny, respektive z plastelíny, tu nebyla od dob Neverhoodu.
Agenta Hlínu lze zjednodušeně charakterizovat jako salát smíchaný z Neverhoodu, postarších praštěných her Goblins a jednoduché adventurky Chata kocoura Leopolda. Zatímco spojitost se dvěmi prvně zmíněnými hrami je naprosto zřetelná z hlediska stylu zpracování a herního konceptu, tak Kocour Leopold nemá na první pohled s naším Agentem pranic společného (i když nelze vyloučit, že se mohli v minulosti osobně setkat :-). 
Opak je ale pravdou, jelikož tvůrcem obou titulů je jeden a tentýž člověk. Ano, čtete správně – nikoliv tým, ale jediný človíček, kterým je jistý A. Efremov. ... A bác ho! Vsadím se, že v tuto chvíli kleslo mínění většiny z vás o kvalitách Agenta k bodu mrazu a v paměti vám vypluly na povrch vzpomínky na první české amatérské adventury. Pravdu máte v tom, že jeden člověk nemá sebemenší šanci vytvořit všestranně kvalitní „áčkovou“ hru, nicméně přívlastek „amatérský“ není v tomto případě vůbec na místě. Agent Hlína je totiž zábavná a technicky obstojně provedená hra, bohužel však tvrdě doplácí na svoji jednoduchost a krátkost. Lze ji totiž bez problémů dohrát během pouhých dvou až čtyř hodin! A tato skutečnost prakticky sama o sobě rozhodla, na které pozici kvalitativního žebříčku se usadí.
Přesto bych ale nerad Agenta Hlínu hned v úvodu recenze odkázal do věčných lovišť, neboť si vlastně nikdy nedělal ambice stát se extra kvalitní adventurou a už od počátku byl vyvíjen jako oddechová, jednodušší hra, která si bere za úkol především hráče pobavit a rozesmát. A musím uznat, že tento cíl se jí daří vcelku poctivě plnit. O „uvolněnosti“ hry svědčí už úvodní zápletka, která je v podstatě naprosto primitivní a řádně ujetá. Odvíjí se od skutečnosti, že šéf mezigalaktické tajné služby (ať už tato organizace znamená cokoliv) si vyrazil na „služební“ výlet se svojí hvězdokoptérou (což je speciální termín pro hliněnou vesmírnou helikoptéru). Po vypití bečky piva se rozhodl nudný let zpříjemnit hrou biliáru, naneštěstí zrovna v okamžiku, kdy se hvězdokoptéra vehnala do bouře meteoritů. 
Srážka s jedním hliněným meteoritem přišla právě ve chvíli, kdy šéf šťouchl tágem do své oblíbené a velmi vzácné zlaté koule. Ta chytla faleš, vyletěla z hracího stolu přímo do odpadního zařízení, odtud do vesmíru a nakonec přistála na nejbližší hliněné planetě. Situace je kritická a ztráta zlaté koule může pro šéfa znamenat doslova existenční problémy, proto se rozhodne vyslat do akce vás, tedy – bez urážky – nemotorného hliněného Agenta Hlínu.
Okamžitě poté, co budete vrženi na cizí nehostinnou planetu, na vás zapůsobí komická atmosféra herního prostředí. Všechny lokace jsou ručně vymodelovány z hlíny a náležitě vybarveny tak, aby ve výsledku působily velmi křiklavým dojmem. Herní obrazovky přitom nejsou nijak zvlášť detailní, naopak spíše jednoduché, ale ona modelářská „zkroucenost“ ve spojení se sytými kontrastními barvami působí velice netradičním a svěžím dojmem. Ještě ujetější než lokace je několik herních charakterů, nebo raději řekněme „bytostí“, neboť anatomie některých tvorů lidské tělo příliš nepřipomíná a když už ano, tak dotyčný vypadá jako růžové prase (viz screenshot ze sprch :-). Rozanimování všech živočichů je na velmi zjednodušené úrovni, nicméně o to více působí komicky. Nicméně alespoň s pohybem hlavního hrdiny si mohl pan Efremov trochu více vyhrát, jinak ale odvedl na poli designu lokalit a charakterů více než slušnou práci.
Koncept samotného hraní a herních úkolů je vytvořen ve stylu prastaré hry Goblins, kdy jste uvězněni na jedné, výjimečně dvou lokacích (=obrazovkách, řada z nich scrolluje do stran) a v jejím opuštění vám brání nějaká hlavní překážka, nástraha či nepřátelský domorodec. Dá se tedy říci, že hra je tímto způsobem rozdělena na samostatné „levely“, kterých je něco málo přes třicet. 
Úkoly v jednotlivých levelech jsou velmi různorodé, nicméně taktéž velmi snadné. V prvním levelu se musíte dostat přes roklinu za pomoci papouška v kleci, později je třeba překonat minové pole, vzteklého psa nebo oklamat nervního šachistu, přísnou zdravotní sestřičku či partu zakuklených kosmonautů. Úspěšné dosažení cíle pak spočívá povětšinou ve sbírání, kombinování a používání předmětů, jichž můžete v mini-inventáři nashromáždit maximálně sedm a všechny musíte použít v témž levelu, v němž jste je sebrali. To je mimochodem další z mnoha věcí, které mají vliv na nízkou obtížnost hry. Pravda sice je, že některé operace s předměty jsou na samé hranici logičnosti, nicméně v rámci jediné obrazovky to neznamená žádný problém, naopak se při všech těch ztřeštěných manévrech Agenta Hlíny častokrát pousmějete. Samotný děj je vzhledem ke vzájemné návaznosti jednotlivých levelů pochopitelně naprosto lineární, přesto si ale pro nás pan Efremov připravil překvapení v podobě rozvětvení cesty našeho Agenta zhruba v polovině hry. Po projití několika odlišnými lokacemi se ale obě cesty zase spojí a vyústí vlastně ve druhé, tentokráte však znatelně méně příjemné překvapení, kterým je nečekaně rychlý konec.
Přestože během putování po cizí planetě natrefíte na zhruba desítku charakterů, nemáte možnost si s žádným z nich pohovořit (s výjimkou jednoho „znakového“ dialogu s místním šerifem). To mě popravdě docela překvapilo, obzvláště vzhledem k tomu, že se u nás Agent Hlína prodává v kompletní české lokalizaci. Paradoxní ale je, že na hře prakticky nebylo co překládat, poněvadž místo dialogů se konají jen posunky či nesrozumitelné huhňaní a k tomu, jak sami uznáte, nejsou zapotřebí ani titulky. 
Jediným textem ve hře jsou názvy lokalit, které se vypisují při ukládání / načítání pozice. Nemohu se tedy ubránit dojmu, že lokalizace tohoto titulu byla prakticky zcela zbytečná. Prodejnost hry je ale pro distributory nejdůležitější a v tomto případě splní česká vlaječka na krabici hry svůj účel beze zbytku.
Tak abychom si to na závěr pěkně shrnuli. Agent Hlína je pohodovou, oddychovou a netradičně zpracovanou jednoduchou adventurkou. Z hlíny vymodelované lokace i charaktery vypadají docela sympaticky a komicky zároveň a vytvářejí zvláštní atmosféru, kterou obstojně doplňují zvukové efekty a hudební doprovod (každá lokace má vlastní hudební motiv!). Všech třicet levelů zajišťuje vcelku slušnou zábavu, bohužel ale vystačí pouze na setsakramentsky krátkou dobu. A především z tohoto důvodu je výsledné číselné hodnocení takové, jaké je. Věřím, že pan Efremov vložil ho hry maximum svého úsilí a času (a za výsledek se rozhodně nemusí stydět), nicméně nedostatek pracovních sil se na tomto „one-man“ projektu prostě musel nějakým způsobem projevit. Případnou investici celé jedné tisícikoruny do pouhých třech hodin zábavy vám proto doporučuji velmi pečlivě promyslet.
| Agent Hlína | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
