Agharta - The Hollow Earth

Chtěli byste se podívat pod povrch Země? Myslíte si, že se tam dá najít něco zajímavého? No, tak třeba takoví krtci jsou tam pořád a podle toho, co mi ti černí ochlupenci napovídali, je tam jenom prachsprostá hlína a kamení. Chlapci ze švédského týmu Aniware však zřejmě nesdílí názor českých krtků a rozhodli se nás zavést do Agharty - fiktivního světa uvnitř naší planety, plného agresivních mravenců a jiných nepříjemných oblůdek...
Agharta

Jste pilot.... Chudý pilot. Jediné, co skutečně vlastníte, je staré letadlo a pes jménem Murphy. Do kapsy máte tak hluboko, že jste ochotni přijmou jakkoliv nesmyslnou práci. Třeba najít cizího profesora ztraceného někde u severního pólu.

Adventury vs. akční adventury. Stále dokola omílané téma, o kterém jsme se zde na BonusWebu již několikrát zmiňovali. Ani já si dnes neodpustím přijít se svou troškou do mlýna, protože mě k tomu přímo nutí nová švédská "adventura" Agharta - The Hollow Earth. Ptáte se proč jsem dal slovo ADVENTURA do uvozovek? Inu, to je jednoduché. Ona to totiž čistá adventura v žádném případě není, i když to o ní tvrdí samotný autorský tým Aniware. Její nedílnou součástí je, jak se poslední dobou stává zvykem, všudypřítomná akce. Agharta ale není první hrou, jejíž žánrovým zařazením autoři mystifikují hráčskou obec. Vzpomeňme třeba na "akční adventuru" Indiana Jones and the Infernal Machine, která neměla s adventurou společného absolutně nic. Nebo třeba "adventura" Outcast - taktéž přímo klasický příklad skutečné akční adventury. Vůbec celé škatulkování her se poslední dobou nezadržitelně posouvá neznámo kam, což mě samotného neuvěřitelně štve. Kdybych totiž věděl, co je Agharta ve skutečnosti za hru, vůbec bych se o ni nezajímal a věnoval se raději nějaké jiné, SKUTEČNÉ adventuře. Ale co naplat - jednou jsem se do ní pustil a co nakousnu, to mám taktéž ve zvyku dojíst.

Agharta

Co je tedy Agharta ve skutečnosti za hru? Pravdou je, že jejím základem je opravdu adventura postavená na vcelku zajímavém příběhu. Hlavním hrdinou se zde stává blíže neurčený pilot se svým věrným psem Murphym - oba dva jsou shodou okolností zrovna (vlastně pořád) bez práce. V tom se před nimi zčista jasna objeví nádherná modrooká blondýna a nabídne jim práci. Chce najít a zachránit svého ztraceného otce - slavného vědce Osterlinda, který před pár lety zmizel během své výzkumné práce na severním pólu. "Najděte ho a já vám dám vše, co jen žena muži může dát", pronesla k pilotovi blondýna. Inu, prachy by byly v současné ekonomicky nepříjemné situaci možná výhodnější nabídka, ale co už - sex s touhle kočkou bude určitě taky stát za to (jen chudák Murphy zase vyjde naprázdno). Takže se náš pilot urychleně vydává na cestu, jenže jakmile se přibližuje k severnímu pólu, Murphy začíná vztekle vrčet, ručička kompasu vyžaduje okamžitou návštěvu Bohnic a zvuky z rádia připomínají spíše skřek paviánů než hlas z kontrolní věže. Chvíli na to si i motor vybere svoji slabší chvilku, a tak se letoun zřítí do studeného oceánu nedaleko skalnatého pobřeží. Dle očekávání pilot i pes přežijí, a tak se vydávají na průzkum neznámé země s cílem naleznout profesora Osterlinda. No a jak už to tak bývá, postupem času se problém ztraceného profesora rozšíří na nutnost záchrany celého světa.

Na herní prostředí, po kterém se náš pilot prochází, se díváte z izometrického pseudo-3D pohledu. Všechny lokace jsou pouze jednoobrazovkové (neskrolují), v případě rozsáhlejších lokací si máte možnost vybrat z několika různých pohledů (a nutno připomenout, Agharta že hra vám téměř vždy vybere ten nejnemožnější pohled, takže manuální přepínání kamer je naprostou nutností). Ale to teď trochu odbíhám od tématu, protože původně jsem vám chtěl prozradit něco o akčně laděné náplni Agharty. Takže, na prvních dvou lokacích to vypadalo ještě docela normálně. Poklidně jsem klikal kurzorem myši tam, kam jsem chtěl, aby můj milovaný pilot šel. Sebral jsem první předmět (předměty se sbírají samy - stačí k nim pouze dojít) a vůbec - vše se zdálo v naprostém pořádku. První potíže však nastaly na další lokaci, kde na mě zaútočilo hejno krvelačných tučňáků, kteří mě během pěti vteřin doslova uzobali k smrti. V této chvíli jsem taktéž pochopil účel netradičního systému ukládání pozic, který mi zprvu nebyl vůbec po chuti. Hra si totiž ukládá aktuální pozici do jediného save slotu téměř na každé lokaci, což už samo o sobě dává tušit, že autoři zjevně počítali s tím, že smrt zde bude na denním... pardon, na minutovém pořádku.

Ale pojďme dál. Tučňákům jsem se po několika úmrtích šťastně vyhnul, o lokaci dál však na mě čekalo stádo opic. Nyní již nešlo pouze utíkat a vyhýbat se dotěrným útokům smrdutých ochlupenců, musel jsem se začít aktivně bránit. V počátcích hry byly mou jedinou zbraní pouze kameny, kterými jsem mohl po nepřátelích házet pomocí pravého myšítka (později ještě doplnily můj "arzenál" výbušné plody a zápalné sudy). V této chvíli jsem ucítil na vlastní kůži, jak nepohodlné ovládání Agharta má. První problém je už v samotném ovládání chůze pomocí myší. Proboha proč zrovna myší? Vždyť na klávesnici by se dalo před střelami nepřátel skvěle uhýbat a kličkovat, ale co chcete zvládnout na myši? Řeknu vám to: NIC! Za této situace můžete jen doufat, že se oněm střelám s trochou štěstí vyhnete. Agharta Navíc pokud budete pilot zasažen, tak se okamžitě zastaví a než stačíte kliknout na místo, kam s ním chcete jít, dostanete tři další rány a to znamená jediné - automatické nahrávání uložená pozice. Prostě, v Aghartě není problém zemřít desetkrát za minutu. Jak jsem ale zjistil později, není zde problém ani vydržet deset minut při životě. Po pár hodinách hraní jsem se naučil před většinou nepřátel zbaběle utíkat a před jejich střelami se zohýbat, takže situace již nebyla tak kritická. Nabízí se však otázka proč tu ty potvůrky vlastně jsou, když nejvýhodnější je před nimi utéct? Odpověď je jednoduchá - umělé natáhnutí herního času. Jiné hry to řeší například šíleným pixelhuntingem, Agharta nudným až otravným bojem s haldou nepřátel. Bez nich bych byl schopen tuto hru dohrát na první pokus během dvou, možná tří hodin.

Z nepřátelských kreatur jsem zde zatím vzpomenul pouze tučňáky a opice. Čekají na vás ovšem i dotěrné a proklatě rychlé krysy, podivné plivající husy, smrduté prasata, pravěcí dvounožci a v bažinách číhají mrštní krokodýli. Nejčastějšími protivníky jsou však přerostlí mravenci, kteří jsou téměř všude a jejichž jedovaté střely jsou velmi rychlé a obzvláště nebezpečné. Podobně jako nepřátelé je variabilní i herní prostředí. Navštívíte zasněžené hory, travnaté pláně, lesy, poušť, bažiny nebo mraveniště plné... mravenců. Ale věřte mi - ani na jednom z těchto míst se nebudete cítit bezpečně.

Ještě než si povíme něco o technickém zpracování, zmíním se několika slovy o věcech spojených s ovládáním hry. Co se inventářních předmětů týče, tak když nepočítám výbušné plody či zápalné sudy, Agharta za celou hru jich seberete asi pouze patnáct. Aktuální předmět, který je možno někde použít, je vždy zobrazen v levém horním rohu obrazovky (mezi předměty je možno listovat pomocí šipek na klávesnici). Použití daného předmětu je potom velmi jednoduché - stačí přijít na místo, kde jej chcete použít... a on se použije sám od sebe. Adventure složka hry je vůbec dost zjednodušená, například rozhovory zde prakticky neexistují vůbec (potkáte všeho všudy dvě postavy), ale k tomu se ještě dostanu. Kromě pilota taky můžete částečně ovládat i psa Murphyho, který za normálních okolností pobíhá sem tam po lokaci a pokud může, tak doráží na útočící kreatury. Murphymu můžete udělit několik příkazů, jako "hraj si", "hledej" (autoři tvrdí, že po zadání tohoto příkazu Murphy může odhalit nějaký skrytý předmět, v mém případě však nikdy nic nenašel) nebo "pojď sem", čímž si ho zavoláte na pomoc proti dotírajícím nepřátelům. Jinak Murphy slouží spíše jako tichý společník, který vám dává najevo, že v téhle opuštěné a nepřátelské krajině přeci jen nejste úplně sami.

Jediná věc, která mě na Aghartě uchvátila, je příjemná grafika a s ní spojené naprosto úchvatné střídání dne a noci. Velmi těžko se mi to popisuje - nejlépe bude, když se juknete na jeden z okolních obrázků, na kterém je to názorně vidět. Ráno krajinu pokrývá temnější modř, během dne potom bílá mlha, večer se obloha pokryje červánky a v noci... v noci je prostě tma. Přechod mezi všemi fázemi je naprosto plynulý a výsledný efekt je dokonalý.

To s animacemi je to o poznání horší. Prakticky až na hlavního hrdinu, jeho psa a útočící nepřátele se ve hře skoro nic nehýbe. Nedočkáte se ani jediného FMV, a to včetně intra a dokonce i outra, které většinou bývá grafickým vyvrcholením a odměnou za hráčovo snažení. Agharta Všechny doprovodné animace jsou nahrazeny jednou obrazovkou s nakreslenou otevřenou knihou popsanou suchým textem, který je naštěstí vcelku zdařile namluvený. Podobně se odehrávají i všechny (dva) rozhovory. Hmmm... tak nějak mi to připomnělo dobu klasických adventur z počátku devadesátých let.

Proti ozvučení a hudbě bych žádných větší výtek neměl - jsou na dnešní standardní úrovni. Hudba je tichá, poklidná, tajemná a mnohdy ji ani nepostřehnete... což znamená, že vcelku dobře doplňuje herní atmosféru. Zvuků je zde poměrně dost, od pokřiku nepřátel přes střelbu, hluk různých strojů, štěkot psa až po šlépěje hlavního hrdiny.

No, pokusím se to tady teď všechno shrnout. Agharta je zvláštní hra. Není to adventura, není to ani akční hra... je to jakýsi zvláštní hybrid, s jakým jsem se dosud nesetkal. Ke kvalitní hře však má, z pohledu mě - adventuristy, docela daleko. Otravné boje s příšerami všeho druhu částečně zachraňuje zajímavý příběh a skvěle provedené střídání dne a noci, ale to samo o sobě nestačí. Na trhu je rozhodně mnohem více zajímavějších titulů jak pro hráče akčních adventur (např. již zmíněny Outcast), tak pro hráče klasických adventur (Gabriel Knight 3 nebo čerstvě počeštěný Atlantis 2).

Agharta - The Hollow Earth
Výrobce: Aniware
Distributor: IQ Media Nordic
Minimální konfigurace: Pentium II 266, 32 MB RAM, 8xCD-ROM, 90 MB instalace
Doporučená konfigurace: Pentium II 300, 64 MB RAM, 16xCD-ROM
3D karty: ne
Multiplayer: ne
Verdikt: Kdybych býval věděl, co je to za hru, vůbec bych se do ní nepouštěl. Takhle ale musím konstatovat, že se jedná o průměrnou, v mnoha ohledech zvláštní akční adventuru.
Hodnocení 60%