Akční Crackdown 2 bohužel nedosahuje kvalit prvního dílu

Pokračování tři roky staré městské akce, je na první pohled dost podobné originálu. Přesto se v mnoha věcech liší.

Crackdown 2

I když se prvního dílu na Xboxu 360 prodalo slušné množství kopií, tak je stále Crackdown 2 jedno z těch pokračování, které jsme rozhodně nečekali. V dnešní době je totiž na poli her, které přinášejí rozsáhlý svět s možností volného pohybu už dost silná konkurence. Druhý Crackdown se navíc krčí ve stínu originálu, na jehož kvality prostě nemá.

Crackdown 2 plynule navazuje na první díl, ve kterém se Agentuře podařilo vyhladit veškerý údajný zločin ve městě. Nastražení nepřátelé byli zlikvidováni a Pacific City mohlo v klidu spát. Alespoň na chvíli. Město je totiž znovu pod útlakem.

Tentokrát mu nedělají problémy gangy, ale teroristická organizace Buňka. A aby toho nebylo málo, tak se po setmění potulují městem zmutovaní nepřátelé, kteří nerozdýchali kontaminaci nebezpečným jedem. Je tedy čas nasadit nového agenta, který se se vším tím svinstvem dokáže vypořádat za pomoci svých schopností podpořených genetickým inženýrstvím.

Možností, jakého agenta si stvořit, je nyní mnohem méně. Na výběr jsou pro kampaň k dispozici dokonce jen čtyři obličeje. Ale to zase tolik nevadí, protože brzy stejně dostanete na hlavu stejně helmu. Oproti jedničce si ale můžete zbarvit svou výzbroj. V kampani nemůžete sáhnout po zářících barvách, ale to si lze vynahradit v multiplayeru, kde můžete zářit jako duha.

Příběh vychází z konce prvního dílu, kde se Agentura ukázala jako organizace tahající v pozadí za nitky všeho. Ať už práva, zločinu nebo vás. Bohužel příběh v Crackdown 2 nehraje ani druhé housle, a je tak možné, že ho nebudete vůbec vnímat.

Hra disponuje českými titulky, což u konzolových her bohužel stále není standardem, takže to našince určitě potěší. Rozhodně by však neuškodilo, kdyby byly titulky o něco větší a my na ně nemuseli pořád mžourat. I na televizi s vysokým rozlišením jsou prostě malé.

Dabing vašeho instruktora je na rozdíl od prvního dílu ponechán v angličtině. To v podstatě nevadí, protože to, co nás na instruktorově dabingu bavilo v jedničce, bylo stejně kouzlo nechtěného. Zde je instruktor trochu více otravný, ale jeho nadávání a varování mají většinou svá opodstatnění. Případně ho můžete umlčet v menu nastavení.

Nejzábavnějším prvkem Crackdown 2 je stejně jako u originálu průzkum. Pacific City je rozsáhlé a skýtá spousta orbů ke sesbírání. Těch základních, které zvyšují vaše atletické atributy, tu je 500. Dále zde najdete skryté orby, které rozšíří všechny atributy a nově také prchající orby. Ty je zapotřebí polapit, než se ztratí z dohledu. Jsou tu jezdecké prchající orby, které je nutné polapit v automobilu, i ty, které musíte doběhnout po svých.

Orby jsou rozmístěny po celém městě a najít je všechny vám zabere desítky hodin. Na krátkou herní dobu si u Crackdown 2 rozhodně stěžovat nelze. Ale je dost pravděpodobné, že než ve hře vše posbíráte, tak vás prostě přestane bavit. Stereotyp se totiž při hraní dostavuje častěji, než je zdrávo.

Při hledání orbů využijete možnost vyskakovat desítky metrů vysoko a šplhat po domech. Nezřídka se tak budete pohybovat po střechách mrakodrapů a skákat z jednoho na druhý jak kamzíci. Tohoto prvku jsme se v prvním díle nemohli nabažit a i když je i tady zábavný, tak zároveň trochu okoukaný.

Proč se tak dobře prodávala jednička?

První Crackdown byl povedenou hrou, která nás zaujala a ve světě se jí prodalo přes jeden a půl milionů kopií. To je slušné číslo, ale nejsme si jisti, zda by tomu tak bylo, i kdyby tu nebyl obsažen přístup do betatestu tehdy nejočekávanější střílečky Halo 3. Ohlasy hráčů byly totiž značně rozporuplné, a to i přes velkou prodejnost. Té podle nás Crackdown 2 nedosáhne, protože nenabízí dostatek vylepšení a navíc přináší celou řadu nešťastných prvků.

Crackdown 2 však není jen o hopsání a sbírání. Je také značně akční. Nepřátele můžete likvidovat jak holýma rukama, tak střelnými zbraněmi nebo výbušninami. Díky genetickému inženýrství je vaše síla nadlidská a po získání zkušeností se i po jedné ráně vydají nepřátelé na cestu vzduchem. Jakmile se síla ještě zvětší, tak budete moci zvedat auta, vytrhávat ze země značky a vše používat v boji s lidskými i zmutovanými nepřáteli.

To samé platí o střelných zbraních, kterých tu jsou opravdu mraky. Kulomety, brokovnice, odstřelovačky, prostě vše, na co si vzpomenete. Nepřátele je přitom možné při zaměření střílet do jednotlivých částí těla a zefektivnit tak střelbu. I zde můžete dosáhnout zlepšení, a brzy tak třeba budete moci statický kulomet používat jako ruční zbraň. Stejné je to i u výbušnin, které dokážou z města udělat jeden velký ohňostroj.

Poslední schopností, kterou lze ve hře neustále pilovat, je jízda. Na tu je ale hra orientovaná mnohem méně než její předchůdce. Dokonce ani vizuálně efektní transformace vozů z jedničky tu není. Po většinu času tak budete nejspíš chodit po Pacific City po svých.

Zlepšování atributů je neuvěřitelně zábavné a žene hratelnost kupředu. Bohužel to, co jí naopak zazdívá je náplň misí v kampani. Ony tu totiž téměř žádné mise nejsou a hraní kampaně spíše než kampaň připomíná on-line hru, jejíž singleplayer je pouze multiplayer s počítačem ovládanými protivníky.

Úkoly se totiž skládají z obsazování základen Buňky a ze zapojování elektrických vysílačů, po jejichž zapojení můžete zlikvidovat lokace zamořené mutanty. A to stále dokola a dokola. Oproti klasickým misím, které se objevily v jedničce, je tohle silné zklamání a posun zpět.

Základem otevřené akce je vždy prostor ve kterém se pohybujete. Pacific City je velké, členité a taky víceméně stejné jako v jedničce. Jediným rozdílem jsou rozpadlé budovy po explozích a více obrněná auta na ulicích, která se tu objevují kvůli útokům mutantů. Takže opět docela zklamání.

Vizuální zpracování se znovu nese v duchu kombinace komiksového stylu s normálními texturami. Crackdown 2 je o něco hezčí, než jednička, ale i to je na dnešní poměry prostě málo. Více detailů by rozhodně neškodilo. Zvuky jsou obšlehnuté z minula a hudba tragická a naprosto nevýrazná. I kousky, co hrají v autech, stojí za starou belu.

V čem však Crackdown 2 naopak vyniká, je multiplayer. K vaší kampani se mohou po Xbox Live připojit až tři další hráči, kteří vám pomohou v plnění vašich cílů. To samé můžete provádět i ve hře svého kamaráda nebo někoho úplně cizího. Záleží pouze na vašich preferencích. A pokud by vás kooperace přestala bavit, tak je tu možnost bojovat proti ostatním. Kooperace však v rámci zábavnosti jasně vede.

Kdo za hrou stojí?

Crackdown 2 má na svědomí nové vývojářské studio Ruffian Games. To vzniklo z odpadlíků Realtime Worlds, autorů prvního dílu, kteří nyní právě dokončili dlouho očekávanou multiplayerovou městskou akci APB: All Points Bulletin pro počítače. A aby toho nebylo málo, tak Realtime Worlds založil David Jones, pro změnu odpadlík z DMA Design. Tato společnost přitom stála za tvorbou prvních dvou dílů série Grand Theft Auto, která v podstatě etablovala žánr městských akcí. Ruffian Games se Crackdownem 2 příliš nepředvedli, tak se snad příště pochlapí. V současné době však neoznámili, zda na nějakém projektu vůbec pracují.

Za vyzdvihnutí stojí i Achievementy, které jsou ve hře rozmístěny parádně. Dostávat je budete za sbírání orbů, zlepšování schopností, vyhrané závody, provedené kaskadérské kousky nebo zabité nepřátele. Odměnou za splnění určitých úkolů vám bude i nové oblečení pro vašeho avatara v profilu.

Crackdown 2 bude bavit především ty, kteří se vyžívají ve hrách s otevřeným prostředím. Nabízí neuvěřitelné orgie pro hledače a sběratele a i dostatečnou zábavu pro milovníky on-line hry. Jako pokračování povedeného originálu však neobstál. Změn tu je sice dost, ale základní hratelnost nijak neobohatily a některé z nich se nám dokonce vyloženě nelíbily.

Přesto bychom se v budoucnu ještě s touto sérií rádi setkali, protože její potenciál je značný. Chce to ale pořádné mise, lepší grafiku a novou lokaci!