Albion - legendární RPGčko také v češtině

  • 99
Již jsou tomu více jak čtyři roky, co z německé stáje Blue Byte vyplula vlajková loď nesoucí hrdě název Albion - hra s velkým ""H"", která vám při hraní pomalounku zalézá pod kůži, až je všude a vy nemáte šanci z jejích spárů uniknout, dokud ji nedohrajete. A díky časopisu Score si ji můžete zahrát v naší mateřštině.
Albion

Již jsou tomu více jak čtyři roky, co z německé stáje Blue Byte vyplula vlajková loď nesoucí hrdě název Albion. Žádný velký humbuk, žádné komerční natahování hráčů až do zbláznění (viz. Diablo II), ale tichý a o to účinnější příchod hry s velkým "H", která vám při hraní pomalounku zalézá pod kůži, až je všude a vy nemáte šanci z jejích spárů uniknout, dokud ji nedohrajete. I mě tato hra dostala a po těžké léčebné kůře pro závislé hráče jsem se jí vymanil. Ale za tu dobu jsem zažil jedno z nejlepších herních dobrodružství a z té "závislácké" chvilky (celý měsíc) si pamatuji dost na to, abych dokázal napsat tuto klasiku. Proto se ponořte do těchto řádků a dovolte mi, abych vás provedl po velikánském světě Albionu.

Pokud jste od někoho slyšeli, že Albion je něco jako fantasy a už brousíte meče, tak asi budete ze začátku trochu zklamáni. Začátek hry nás totiž zavádí do roku 2229 na obrovskou těžební loď Toronto, kde se nacházíte i vy jakožto průzkumný pilot Tom Discroll, jehož cílem je planeta nazvaná Nugget, která je napěchována až k prasknutí všelijakými hodnotnými surovinami a protože, jak už to v budoucnosti bývá, na Zemi již nezůstala ani píď nějaké takové suroviny, bylo vysláno Toronto, které by se na planetě rozložilo v obrovskou těžební stanici a celou ji kousíček po kousíčku vytěžilo. Spolu s Torontem byl poslán i vyslanec kontrolního úřadu, který má dohlédnout, aby nedošlo k podobnému maléru jako před pár lety, kdy byla vytěžena na planetě, kterou obývala nižší inteligence a setkání s těžebními kolosy ji přineslo úplný zánik. Ten ale při přesunu do sluneční soustavy Nuggetu tragicky zahynul. Albion Přesto se není čeho obávat, protože Nugget je suchá jako troud a aby se stalo něco jako před lety, je zcela vyloučené. No a když se Toronto k planetě dostatečně přiblíží, jste vysláni vy a musíte vybrat půdu pro přistání a podobné věci. Ale vše nejde, jak by jste si přáli, protože palubní deska je nějak poškozená a vy havarujete. Ale ouha, nejen, že planeta není suchá, ale dokonce překypuje životem, všude samá džungle, ptáci a zvířectvo a... jste omráčen výbuchem lodi. No a tak začíná vaše pouť.

Setkáte se na ní s prapodivnými inteligentními rasami, budete bojovat s tou nejroztodivnější havětí, zjistíte, že magie existuje, poodhalíte dávnou minulost keltských Druidů, to všechno a ještě mnohem víc na vás čeká v obrovitánském světě Albionu. Možná vám ta poslední věta připadá jako nějaká laciná reklama, ale do klasiky se dostávají, jak by řekl Will Smith v Men in Black, "Nejlepší z nejlepších, pane" a tak není třeba si hrát na tvrdé pány recenzenty a můžeme nyní v klidu hru vychvalovat.

Jak si mnozí z okolních obrázků všimli, Albion je RPG a to se vším, co k tomuto druhu hry patří. Naleznete zde klasické vlastnosti jako např. síla, obratnost, rychlost, energie, štěstí atd. Nechybí zde ani postupování po úrovních, která se vám vždy, když dosáhnete určité hranice expert bodů, zvýší a přidá něco k životům a k magii (pokud ji ovládáte samozřejmě). Po přechodu na nový level vám také přibude několik bodů, něco jako "skill points" v Might and Magic, které můžete spolu s určitou sumou peněz u trenéra investoval do výcviku a zlepšit si tím vlastnosti jako boj na dálku, na blízko, kritický úder a lámání zámků. I když na první pohled vývoj postavy vypadá trochu zanedbaně a určitě by se tam ještě nějaká ta vlastnost vešla, musím říci, že každý level, kterého vaše postavy dosáhnou, je v boji velice dobře znatelný a tak hlášku o zvýšení úrovně přivítáte vždy s velkým nadšením. Na vaše vlastnosti mohou mít také vliv různé artefakty, na které při svém putování bezesporu narazíte. Pak se z ušmudlaného amuletu může stát velice silná pomůcka, když zjistíte, Albion že s jeho nošením jste mistry v boji na blízko a s každým úderem meče nemilosrdně ukrajujete nepřítelovy životy. Ale dejte si pozor na jistou "maličkost", totiž kromě těchto tzv. pomocných artefaktů můžete narazit i na prokleté a to již není žádná sranda. Samozřejmě že ze mě mluví jistá zkušenost a to od té doby, kdy jsem v jedné kobce narazil na skvělou sekeru. Hmm, poškození za patnáct bodů, to se hodí, říkal jsem si a nečekaje žádného podrazu ji šoupnul do ruky jedné z postav. O to více jsem byl překvapen, když jsem zjistil, že té postavě drasticky klesla síla a protože byla ověšená všelijakým těžkým brněním, nemohla se hnout z místa. Samozřejmě, že potom sekera nechtěla z ruky a já si ji musel nechat za mastný peníz odčarovat. Pokud tedy nemáte známou čarodějku, dávejte si na tyto libůstky pozor a před zkoušením nové věci si hru radši uložte.

Tak, máme svěží postavy, které postoupily léčebnou kůru v hostinci, pár pěkných zbraní a kouzel, které čekají jen na to, až budou vyzkoušeny v praxi a chuť si pořádně zabojovat. To bychom měli všechny předpoklady pro skvělý boj, takže se nyní můžeme vydat do širých plání Albionu, nebo omrknout, jestli na nás v pradávných kobkách a jeskyních zbyli ještě nějaké ty poklady a pár monster, s nimiž bychom si to mohli rozdat...

Bojová obrazovka se spustí vždy, když se "srazíte" s nějakou tou stvůrkou či spíše s celou tlupou těchto oblud. Hned první věc, která upoutá, je čtvercové pole, na jehož jednom konci stojíte vy a na tom druhém si vás mlsně prohlíží ta největší chamraď, kterou si jen dokážete představit. Ano, hádáte správně, boje jsou v Albionu provedeny na kola, což je dobře, protože se při nich ukáže, Albion jak dobří taktici jste a jak pořádně jste se o své ovečky starali. Odpadá tím pádem šílené klikání, kdy ve většině případech záležela výhra souboje na kvalitě ovladače. Ale nebojte se, žádné studovaní hromady příkazů z manuálu nehrozí, protože boje jsou na první pohled přehledné a jednoduché. Ale o to více vás překvapí, když se na ně podíváte důkladněji a zjistíte, že za jednoduchými pravidly a ovládáním se skrývají komplikované bitvy, kdy záleží opravdu na každém tahu a poté, co vám řeknu, že se při bojích nedá ukládat, by mohl nejednomu namyšlenci spadnout hřebínek Ale nechme strašení a ukažme si, jak takové kolo probíhá.

Každé postavě navolíte, co má dělat tzn. na jakou obludu bude útočit, jestli použije kouzlo a na koho, či jestli se bude posouvat na jiné políčko atd. Když jste si jistí, že víc již udělat nemůžete, spustíte bitvu a počítač to vše provede za vás. Podle toho, jak hodně vytrénované vlastnosti máte, jsou také útoky úspěšné, např. když máte rychlost na vysoké úrovni, útočíte dříve než protivník apod. Během toho kola si s protivníkem vyměníte rány a na ty, kteří ho přežili, čeká kolo další a tak dále, dokud na jedné straně bude živé duše. Co se týká toho umírání, není to zas tak horké, protože postavy, které při boji padnou, nejsou ve skutečnosti mrtvé, ale jen omráčené a pár kapek živé vody (rozuměj léčivých nápojů) či pořádný spánek je zase postaví na nohy. Ale protože autoři jsou nemilosrdně spravedliví a povaleče nemají zrovna v lásce, udělali to tak, že postava, která se nedožije konce boje na nohou, nedostane ani kapku ze zkušeností získaných z tohoto boje.

Albion

Samostatnou kapitolou boje je magie, která je v Albionu rozdělena do čtyř tříd a to: Iskai, Dji Cantos, Keltská magie a Kenget Kamulos. Pokud nějaká postava dokáže magií vládnout, tak jen jednomu oboru. Proto je výhodné mít ve skupině kromě zastánců hrubé síly i zástupce alespoň tří magických oborů. Každý mág již ze začátku vlastní pár kouzlíček, ale ty pořádné se může naučit jen od mistrů a takováto legrace stojí pěkný peníz. Ale ani tím, že vlastníte drahé kouzlo, které slibuje, že půjde o pořádný drtič těl, ještě nemáte vyhráno. Totiž, když začnete nějaké kouzlo vyvolávat poprvé, stojí hodně many, není tak silné a znáte to, ale po určité době užívání se v něm stanete expertem a nepřátelé se mají na co těšit (nebo se spíše těšit nemají?). No abych naladil mágy amatéry, je tady výčet toho nejzajímavějšího, co kdy vaše magické knihy viděly: Frost Avalanche - poraní a zmrazí všechny nepřátele do dalšího kola, Fungification - podrobí nepřítele útoku hub, Goddess Wrath - zničí všechny nepřátele v bitvě (nebojte se, na toto kouzlo jen tak mít nebudete a to jak finančně, tak zkušenostně), Banish demon - zničí nadpřirozeného protivníka, Fire rain - zraní několik nepřátel atd. Jen tak pro zajímavost: ve hře je více jak padesát kouzel.

Pokud jste dočetli až sem, pořád pokukujte po okolních obrázcích a říkáte si: "Tak je ten Albion 3D nebo 2D?", musím vám říci, že je oboje, ale vezměme to popořadě. Autorům se totiž povedla neuvěřitelná věc, a to nejen na svou dobu, protože dokázali skloubit 2D i 3D grafiku dohromady. Vypadá to asi následovně: procházíte se po širých pláních, bloudíte džunglí, Albion čistíte okolní pahorky od nepřátel a přitom všem vidíte svou partu z 2D ptačí perspektivy, která je posazena o trochu výše než znáte z 2D her jako Baldur´s Gate či Diablo a to z prostého důvodu, aby jste se lépe orientovali. Když již máte potloukání dost, vejdete do nejbližšího města a fíha, grafika se přepne do 3D. Vy si pak můžete vychutnat městskou architekturu z vlastního pohledu a můžu vás ujistit, že je na co se dívat. Všude kolem procházejí lidé, navštěvujete obchody a jiné domy, do kterých vás majitelé pustí. No a právě, když vejdete do nějakého domu, přepne se již třetí pohled a to opět 2D, ale z větší blízkosti, díky které můžete šmejdit po domě, prohledávat stoly, jestli tam náhodou majitel nenechal nějaký ten zlaťák a povídat si z každým na koho narazíte.

Když se dostanete do nějaké kobky, pohled se přepne zase do 3D, ale do trochu jiné než jsme byli zvyklí z města. Tahle grafika je temná a hrůzu nahánějící. Vždy, když se blížíte k zatáčce chodby, čekáte, že na vás vybafne tlupa monster či že vás ke zdi přiškvaří past v podobě ohnivé koule. Tím se dostávám k opravdu vydařené části Albionu, kterou jsou právě dungeony. Pokud jste ze starších "kobkařských" her zvyklí na zvýšený výskyt pastí, skrytých tlačítek, teleportů, průhledných stěn, nášlapných plošinek a dalších vymožeností, pak budete v těchto dungeonech jako doma. Pokud nemáte dostatečně vycvičené postavy, batohy napěchované loučemi, lany a jídlem na několik týdnů, pak nemáte šanci na úspěch, neboť v kobkách Albionu je boj o přežití hodně náročný. Jestliže se ale dostatečně připravíte a v kobce či jeskyni strávíte několik herních dnů či týdnů, potom, až vyjdete ven na sluneční světlo, vám na tváři bude hrát šťastný úsměv, protože budete mít batohy plné zlata a artefaktů nesmírné ceny.

Albion

Další věcí, jejíž nezmínění by bylo považováno za hřích, je obrovská ukecanost. Ve hře se totiž můžete bavit téměř s každým a to snad o všem. Rozhovor může začít třeba tak, že se zeptáte na jméno vůdce kmene lovců a skončíte filozofováním na téma existence magie. Všechny rozhovory jsou precizně poskládány a nikdy se vám nestane, že by vám na jednu otázku odpověděly rozdílné postavy stejně. Díky rozhovorům se můžete dozvědět mnoho o životě té či oné kultury, o její architektuře, bozích a zvyklostech. Číst to všechno samozřejmě nemusíte, ale unikne vám plno detailů a bezesporu se ochudíte o skvělou atmosféru hry, kterou společně s překrásně kreslenou grafikou tvoří právě rozhovory a další tuny textu, které vás při vyprávění příběhu čekají.

Kdybych tento článek psal před lety, kdy Albion vyšel, určitě bych již zmíněnou ukecanost považoval pro českého hráče neznalého anglického jazyka za mínus. To už ale není tak úplně pravda a z mínusu se vyklubal plus, protože Albion vyšel jako cover CD k časopisu Score společně s hutným překladem do češtiny.

Závěrem bych snad jen zopakoval, co jsem zmínil na začátku, že jsem díky Albionu zažil jedno z nejlepších herních dobrodružstvích. Pokud vás tato hra z nějakého neznámého a pro mě nepochopitelného důvodu minula a byli jste tak ochuzeni o skvělou zábavu - je jen na vás, jestli tento "malý" nedostatek napravíte.