Pokud máte dojem, že přívlastek „Online“ v tomto případě značí, že půjde o gamesu, kterou lze hrát přes internet, máte samozřejmě pravdu. Jenomže Sega při vývoji tohoto typu her nezapomíná ani na offline herní část, byť samozřejmě tato laskavost není dána skutečností, že by si snad uvědomovala přítomnost hráčů, kteří její tituly po síti nemohou hrát. Takže stejně jako např. u Phantasy Star Online, i tento produkt nabízí standardní singleplayer, ale bohužel podobně jako v případě citovaného Phantasy Star je hlavní deviza v síťovém klání, pročež vás offline režim dříve či později přestane bavit.
Alien Front Online je další z početných automatových konverzí pro konzoli Sega Dreamcast, a v hlavní roli se představuje naprosto brutální invaze mimozemské civilizace mající jediný cíl - podrobení a celkovou anihilaci naší mateřské hroudy. Pročež nastupuje americká armáda, konkrétně její tanky, jež musí - jako již tolikrát - cizákům naznačit, že tady jsou jediným a svrchovaným vládcem oni a nepřipustí, aby před Bílým domem kdokoliv dělal nějaký rámus či binec.
Při vstupu do hry máte na výběr ze tří základních herních módů: Tactics, Arcade a Online. V Tactics máte před sebou několik desítek misí, každou s jasným úkolem: zlikvidovat pokud možno
všechny protivníky na place a navrch pak kupř. ochránit nějaký objekt. Je vcelku jedno za jakou stranu se bitev zúčastníte. V případě našinců máte na výběr ze tří typů tanků, kteréžto se však parametrově výrazně liší – tady se má na mysli jejich pancéřování a palebná síla. Silně obrněný M109A6 je však výrazně pomalejší než lehký MK2 Merkava, jenž však se svým 105mm dělem nemůže konkurovat poslednímu v pořadí, populárnímu M1A2 Abramsu. Podobné to je u Alienů, kteří mají v nabídce také tři typy bojové techniky, tady však s ještě výraznějšími rozdíly. Nejhbitějším strojem je jakési vznášedlo, zlatou střední cestu představuje dvounohý mech a skutečně
„heavy“ alternativou je čtyřnohému pavouku podobný robotický stroj, který při každém kroku dělá svými ocelovými chodci v zemi skutečně impresivní krátery. V případě módu Tactics, jenž začíná jako Tutorial, aby se posléze přeměnil ve vcelku zajímavou kampaň, kde coby Alieni hodláte dobýt pozice lidí a v úloze lidí musíte naopak zastavit tuhle postupující invazi, není nezbytně nutné splnit tu kterou misi pro pokračování dále. Jenomže na určitém místě vás hra už nepustí vpřed, takže je nutno se vrátit a napravit své pochybení u nesplněných misí, resp. úkolů.
Prostředí hry je nevídaně interaktivní, třebaže se mise neodehrávají na nějaké obzvlášť rozlehlé herní ploše a scenérie se dosti často opakují, jistě oceníte skutečnost, že téměř všechno tu jde zlikvidovat; budovy se velice sympaticky rozpadají v prach,
sloupoví a zábradlí jde zničit prostým přímým nájezdem, přítomná infanterie tu má evidentně jeden jediný účel, a to aby hromadně hynula pod koly bojové techniky. Do toho sympatické efekty provázející okamžiky, kdy se daný stroj po poslední zničující salvě nadobro odebírá do starého železa, dominují oslnivé výbuchy a přirozeně velice schopně vyhlížející grafický engine, stylová řízná vojenská hudba na pozadí a v neposlední řadě jednoduché ovládání vašeho vybraného stroje.
K ovládání asi tolik. Pohyb dopředu a dozadu je pěkně svižný (ale není to žádný přemrštěně závodní přesun) a takové otočení na místě by vám kdejaký řidič tanku mohl jen závidět. Horší to je se „strafováním“, což je dosti klíčová vlastnost ve zdejší bitevní vřavě. Když např. u tanku střeleckou věž otočíte na bok, při jízdě vpřed a vzad (za defaultního umístění kamery tak, že vám vždy zohledňuje směr namířeného děla) pak jde o jakousi analogii strafování – jenomže tlačítková kombinace pro tuto činnost není vyřešena zcela optimálně a delší dobu bude trvat, než se vám dostane řádně do krve. Také lze sice plynule otáčet věží, ale nikoli měnit náměr děla, takže při častých terénních nerovnostech musíte trpně vyčkávat, až se nepřítel vyšplhá na kopeček, aby vám vzápětí červená indikační ikona zarámovala jeho obraz, pročež teprve nyní můžete střílet. Munice je neomezená a aby to nebylo zase až tak chudokrevné, lze se poměrně často nadít jednak klasických uzdravovaček či ještě lépe specificky průrazné sekundární zbraně (ta již limit má),
jež tu vybude po zlikvidovaných oponentech. Jsme ještě pořád v režimu Tactics, kde navzdory přítomnosti bratrské vojenské techniky musí vše zásadní vyřešit vaše maličkost a při časovém limitu a skutečnosti, že se můžete toliko třikrát odebrat do věčných lovišť, je to celkem nepříjemná honička.
V módu Arcade opětovně vybíráte ze dvou zúčastněných stran, ale po volbě jednoho ze tří typů strojů vám tento již zůstává do konce vašeho působení v tomto herním režimu – na rozdíl od Tactics, kde před každou misí lze sáhnout po jiné alternativě. Arcade se chová i dále trochu jinak. Máte tu znovu úroveň, jíž předchází nezbytný briefing, ale po vstupu do akce MUSÍTE v časovém limitu dostát svému úkolu. Pokud se vám podaří ze světa zprovodit žádaný počet nepřátel, postupujete dále. Za přesnost své střelby či počet zlikvidovaných oponentů dostanete na konci každé splněné úrovně časový bonus navíc, který se vám přičítá k limitu splnění dalšího levelu. Asi nemusím podotýkat, že čas se postupně dramaticky redukuje a celé to je o tom, jak daleko že se vlastně dokážete v Arcade dostat. Východiskem z nouze budiž možná kooperace se spřátelenými jednotkami, sympatická mapa dané lokace se zohledněním postavení nepřátelských sil, příjemné power-upy (které jsou pro každou ze stran odlišné), nicméně při těch omezených možnostech (nelze nějak zvlášť synchronizovat váš postup s ostatními) celé tohle schéma začíná po nějaké době vcelku dosti nudit.
Alien Front Online je vlastně taková zjednodušená střílečka ve třetí osobě, kde máte buď tank, či speciálního mecha a do bojů s nepřáteli tu ještě dále zasahuje spousta spřízněných botů, kteří se nekonečně generují až do skončení dané mise. Jak jsem již řekl, při absenci jakéhokoliv taktického prvku (tedy vyjma toho, že před silnými protivníky raději utečete a zaměříte se na ty slabší, kteří jdou po několika trefách rychle pod kytky) a nevýrazných pohybových a střeleckých schopnostech se Alien Front Online proměňuje v rutinní podnik, kterému by výrazně prospěl mutliplayer. Samozřejmě, o tom je právě shora uvedený režim Online, ale internet nemaje, posuzuji toliko singleplayerovou část – jež zkraje vypadá a hraje se velice dobře, ale po několika hodinách repetitivního střílení se dostavuje únava.
Pokud nemáte přístup k internetu (jako že asi nikoli), je Alien Front Online ideální hra toliko pro příležitostné zabití volného času. Nijak komplexní, nijak náročná, prostě arkádová záležitost. Pakliže si chcete pohrát s tanky na delší dobu, doporučuji spíše sáhnout po PSX a titulu (u něhož se již mluví o druhém dílu). Pakliže si přejete pohrát s mechy, zkuste raději… počkat na Howgh, domluvil jsem!
| Alien Front Online | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
