Alien Shooter 2: Vengeance

Tato hra nemá sofistikované myšlenky, ani poutavé zpracování, kterým by jejich absenci nahradila. Má však kouzlo. Kouzlo vzpomínek na dobu, která se zřejmě již nikdy nevrátí a právě proto působí trochu jako zjevení. Hlavní je dobře si zastřílet!

Nekompromisních řežeb, kde se to vyhřezlými vnitřnostmi jen hemží a mrtví nepřátelé zde dávají dobrou noc, není nikdy dost. Ba dokonce bychom se nebáli říci, že jich v poslední době nebezpečně ubývá na úkor snahy všech velkých vydavatelských domů zachytit co největší hráčské spektrum. A vzhledem k tomu, že současnost krvákům vůbec nenahrává (v EU se spekuluje o tvrdých restrikcích vůči počítačovým hrám), je každý projekt plovoucí proti proudu vítán s otevřenou náručí, a to nejen úchyly, nýbrž i obyčejnými hráči, kteří si prostě zase jednou chtějí pořádně vystřelit. Ideální oblastí, kde se podobná strategie dá stále dobře praktikovat, jsou budgetovky, jež si nekladou za cíl objevit se na předních příčkách hitparád prodejnosti, tudíž si mohou dovolit aspoň lehce experimentovat. Pokusil se o to již první Alien Shooter, který ovšem především z důvodu nezkušenosti jeho tvůrců, studia Sigma, zapadl a dnes po něm neštěkne ani pes.

Základní myšlenka, pokud tu vůbec nějaká je, skutečně působí tak jednoduše, jak jen to vůbec jde

Alien Shooter 2 je do určité míry experimentem, který však kdysi dávno býval tradiční součástí videoherní kultury. Prostá střílečka s izometrickým pohledem, kde je po výtce jediným cílem prostřílet se na konec úrovně, to samé udělat v dalších, až stanete proti závěrečnému bossovi. Mnozí z vás si jistě říkají, že to je parketa pro sharewarové projekty, a možná už ani pro ně ne. Základní myšlenka, pokud tu vůbec nějaká je, skutečně působí tak jednoduše, jak jen to vůbec jde. Podobnými záležitostmi jsme se bavili na osmi a šestnáctibitech, budiž jim země lehká. Kdo doma neměl některý z těch úchvatných strojů, jistě si čas od času vyrazil s kamarádem zahrát nějakou tu arkádu na automaty, ať už to byla stíhačka nahlížená z boku, kosící všechno na obrazovce nebo voják nahlížený shora a kupodivu kosící všechno na obrazovce. Bylo v zásadě jedno, co posloužilo jako terč – hlavní byla hratelnost, která nás po nekompromisní obrazovce Game Over donutila ke škemrání u maminky, aby nám dala další pětikačku. I to byla specifická disciplína. Jestliže se nepovedlo získat minci do devíti sekund, bylo nutno začít od znova a sen o zápisu do tabulky rekordů se rozplynul. Zastesklo se vám? Ani nevíte, jaké máte štěstí, jelikož Alien Shooter 2 do jisté míry tyto jedinečné zážitky připomíná.

Doba ovšem přeci jen poněkud postoupila, tudíž přišlo na přetřes, jakou featurkou hru ozvláštnit, aby s přehledem strčila do kapsy všechny shareware záležitosti. Slovo dalo slovo a hle – Alien Shooter 2 je z části koncipován jako hodně akční RPG. Nečekejte ani tak malou porci role-playing prvků, jakou se může pyšnit Diablo, jde skutečně jen o malou špetku a od akce rozhodně zdržováni nebudete. Ani počáteční výběr postavy ani omylem nepřekypuje možnostmi. Na výběr je voják či vojanda, lišící se základními vlastnostmi, přičemž jim ještě lze přiřknout určité povolání, ačkoliv nám toto slovo takřka nejde přes ústa, jak marginální má „povolání“ ve hře roli. Spíše by se slušelo říci výhoda. Právě tou totiž schopnost postupně se vyléčit ze všech šrámu či možnost rychleji získávat zkušenosti je.

VIDEO

Vývoj postavy probíhá nejjednodušší možnou formou. Kosíte šiky nepřátel a čas od času cinkne upozornění, že jste postoupili na další level. Čas vydechnout a v několika sekundách se rozmyslet, zda získané body přidělíte raději rychlosti, síle nebo třeba umění zacházet s kulometem (brokovnicí, pistolí atd.). Zbraně ostatně čile okupují místo v inventáři, které není neomezené. Zvyšuje ho právě síla, ale ani s původní nosností není nutné házet flintu do žita. Všechny kvéry tam sice nenarvete, nicméně je nezpochybnitelným faktem, že s nalezením mocnější pušky (kterou hrdina navíc sám automaticky začne používat) ta předchozí tak jako tak ustupuje do pozadí. A nemáme na mysli zrovna lehké nuance v damage – na ty se zde nehraje. Rozhodují pouze typy. Máte jednou brokovnici? Fajn, lepší už nedostanete (to neznamená, že když ji v určité fázi hry zahodíte, že už ji nikdy neuvidíte).

Nečekejte ani tak malou porci role-playing prvků, jakou se může pyšnit Diablo, jde skutečně jen o titěrnou špetku a od akce rozhodně zdržováni nebudete.

Konečně se dostáváme k samotné akci – alfě a omeze Alien Shootera. Je těžké k ní něco říci a neopakovat se. Ve zkratce je velice staromódní, jednoznačně ale v pozitivním slova smyslu. Je pravdou, že pokud by podobný systém prezentovala většina her, byli bychom spíše rozmrzelí, ale jednou za čas si pořádně zastřílet, a nehledět při tom na trendy, jež zrovna hýbou světem počítačových her, to je minimálně osvěžující a nakonec i příjemné.

Levely nepobraly mnoho nápaditosti – jedná se o jednoduché koridory, kterými vás hra ke všemu navádí, takže se zastavíte vážně jen tehdy, když potřebujete vylepšit vlastnosti. Hodně sporadické jsou chvíle bez tlačítka na levém myšítku, které slouží k palbě (myší se jinak rozhlížíte). Nepřátelsky naladěná monstra se hrnou v hordách, před nimiž sice je úniku, ale často vás obklíčí tak, že nejúspornější taktikou je prostě střílet do všech stran a ono to kupodivu většinou vyjde. Většina protivníků je totiž velice chatrné konstrukce, takže se rozpliznou po několika výstřelech. Takových jsou vždy desítky až stovky, mezi nimi pak pochodují mocnější „broučci“ – ti už se jen tak nevzdají. Pořád jsou však k smíchu oproti bossům. Čas od času, aby hra rychleji odsýpala, potkáte obrněný vůz. V první misi je sice jen pro okrasu, ale později je na sto procent využitelný. S takovým korábem silnic se kosí o mnoho lépe a zábava tak ještě vzrůstá!

Klady a zápory

Připomínka starých časů
Svižná akce

Stereotyp
Místy amatérské

299 Kč
České titulky

Nepřátelsky naladěná monstra se hrnou v hordách, před nimiž sice je úniku, ale často vás obklíčí tak, že nejúspornější taktikou je prostě střílet do všech stran a ono to kupodivu většinou vyjde.

Pokud se teď zajímáte o grafické zpracování, zřejmě jste plně nepochopili význam předchozích řádek. Alien Shooter 2 není o nejnovějších technologiích – po této stránce zcela jasně prohrává s vychytanějšími konkurenty. Jak už bylo řečeno, na hru pohlížíte shora a ani to nepomohlo, aby hra vypadala půvabně. Levely jsou sterilní, skoupé na detaily a animacím bychom se v jiném případě smáli. Tím jiným případem máme na mysli hru, která by špatné technické zpracování nedokázala nahradit výbornou hratelností. Je až s podivem, jak dokáže být Alien Shooter 2 zábavný. Samozřejmě, musíte na něj mít náladu a přistoupit na jeho pravidla. Pak není problém v jeho společnosti strávit mnoho příjemných hodin nejen vzpomínáním, ale i pořádným střílením.