Začnu trochu zeširoka. Zelda pro SNES byla na začátku devadesátých let v oblasti akčních RPG možná stejně revoluční, jako její pozdější a co se týče herních mechanismů velice podobná 3D inkarnace s přívlastkem Ocarina of Time. Nicméně pro mne osobně se vrcholem na tomto poli stal (pochopitelně v době 16-ti bitů) legendární Landstalker od formy Climax. Lidé z uvedené vývojářské skupiny mají na svědomí taktéž zde recenzovanou Alundru a pokud jste už měli tu čest s Landstalkerem, velmi brzy zjistíte, že v případě Alundry se z hlediska herních nápadů mnoho nezměnilo. Což by koneckonců nevadilo. Ale přichází stagnace i po technologické stránce, což z pohledu 32-bitů není právě dobrá vizitka. Čili Alundra je stejně jako Landstalker prezentovaná „jenom“ jako 2D hra. Tady trochu odbočím. Je totiž zvláštní, že 32-bitový Sega Saturn, o němž bylo obecně známo, že je slabší oproti PSX ve 3D aplikacích, dokázal hned zkraje nabídnout trojrozměrné akční RPG jako Virtua Hydlide či zejména Dark Savior (což byl, mimochodem, další počin tvůrců Landstalkera s originálním soubojovým systémem a nelineárním dějem), zatímco výkonnostně silnější PSX až později kontroval vizuálně nepříliš hezkými 3D pokusy jako Granstream Saga či Brave Fencer Musashiden. A tak s ohledem na tyto PSX počiny ještě můžeme grafickou podobu Alundry ve 2D kvitovat s povděkem. Protože k čemu 3D svět, který absolutně nedokáže zaujmout? Ale přesto si neodpustím štiplavou poznámku. Pokud na stařičké konzoli Sega Mega Drive ještě dnes můžeme hrát zcela konkurenceschopné (vůči 32-bitům) akční RPG s názvem The Story of Thor, je trochu záhada, kam se poděl um programátorů, pominu-li fakt, že
akčních RPG je na moderních konzolích obecně hrozně málo! A opravdu kvalitních ještě méně…
V jednom bodě jsou však Landstalker a Alundra stále nepřekonatelní. Obsahují skvělá puzzle. Málo platné, ačkoliv je Zelda kvalitní, zdaleka nenabízí takové zajímavé rébusy. Nejsem žádný Bilbo Pytlík, ale hádanky se mi prostě líbí a textové hlavolamy prezentované v Alundře patří k tomu nejlepšímu, s čím jsem se v této oblasti na konzolích setkal (pravda, Light Crusader byl také skvělý, a abych nemluvil jenom o 16-ti bitech, tak takový první díl Dino Crisis je v tomto směru sakra dobrý – ale zde to je trochu jiný žánr). No nic, myslím, že právě nastal příhodný čas věnovat se plně naší retro recenzi, takže pusťme se do toho.
Jak příběh začíná, našeho hlavního hrdinu Alundru zastihneme na lodi. V Alundrových snech se totiž začíná objevovat tajemný Lars, jeden ze strážců pečeti, za jejíž branou se již 1000 let ukrývalo zlo - démon Melzas. Lars ve snu vyzývá Alundru k cestě do nové země, kde má pomoci lidem vesnice Inoa. Loď, na níž se Alundra plaví, sice vzápětí ztroskotá v bouři, ale řízením šťastného osudu našeho hrdinu vyplaví moře na písčitý břeh, kde se ho ujme starý Jess, jeden z obyvatelů již zmiňované vísky Inoa. Jen co se Alundra trochu vzpamatuje, čeká
ho první velká zkouška. Musí zachránit několik lidí od nepříjemných děsů, které stravují jejich duši a tělo. Jenomže snové představy lidiček mají za sebou mnohem hrozivější příčinu – za vším je povstání démona z temnot Melzase, který chce ovládnout celý svět a zničit lidskou rasu. Jako Alundra se mu sice dokážete postavit, ale boj to bude více než bolestivý, neboť krutý Melzas stihne během hry poslat do tenat smrti mnoho nevinných lidí z vašeho okolí. Bohužel, byť jste v tomto dobrodružství úspěšní, není cesty, kterak je zachránit.
Výbornému příběhu napomáhají četné textové dialogy s NPC (nejenom s těmi ve vesnici) a nutno říci, že story celkově patří k největšímu pozitivu tohoto titulu. Grafické zpracování je, jak již bylo naznačeno 2D, s nešťastnou snahou o zohlednění 3D prvků jako např. terénních aspektů, takže za některými objekty bude vaše postava schovaná apod. S tím souvisí jedno obrovské negativum, které Alundra kvůli tomu má. Zkreslování vzdálenosti a výšky. Při častém plošinovkovitém přeskakování se totiž velmi špatně odhaduje, kam bude nejlepší skočit a jakou platformu je právě nutno zdolat. Nevyhnutelné absolvování některých obtížnějších úseků znovu a znovu kvůli těmto pochybením je tím pádem vysloveně mrzuté, ne-li přímo otravné! Jinak je grafická skladba v rámci svých možností velmi pěkná, scenérie (zejména ty snové) slují velkou variabilitou a nepřátelé, ať již divoká stvoření této části světa či přisluhovači Melzase, jsou poměrně rozmanití. Interakce prostředí obnáší obvyklé
vysekávání travin (kde občas zbude nějaký peníz pro sebrání), pozdější devastaci k tomu určených kamenných bloků a další flóry, přenášení a házení některých specifických objektů (tady také na hlavu nepřátel) a naposled samozřejmě aktivování rozličných přepínačů a pákových mechanismů.
Hudební část hry je spíše průměrná, třebaže tu najdeme něco velmi interesantních songů, výstižně podkreslujících atmosféru dané oblasti či momentální situace, většinu herního času strávíte za doprovodu příliš hlasité a opakující se znělky, což je zanedlouho docela únavné.
Hlavní postava v zásadě disponuje dvěma druhy ataku pro každou ze zbraní, jejichž výčet tvoří kouzelné hůlky a jakýsi řemdih na střední vzdálenost, meč na blízko a konečně luk pro atak z bezpečné distance. Typový výčet zbraní je velmi sympatický, a byť se omezuje ve své podstatě na opakované tisknutí jediného tlačítka pro hlavní útok, samozřejmě na jistou strategii boje dojde, neboť každá kreatura má své slabiny a tomu pak uzpůsobíte svůj styl. Kapitolou samou pro sebe jsou koncoví bossové. Oproti japonské verzi byla markantně zvýšena obtížnost, pročež hlavní bossové slují opravdu velkou odolností. Určitým východiskem z nouze budiž možnost použití magie, škoda jen toho mála magických bodů pro
čtyři elementární kouzla. Se soubojovou fází bohužel nic nenaděláme, na druhou stranu není mnoho her, které by v tomto bodě nabídly nějaké komplexnější zpracování – dva díly The Story of Thor a 64-bitové Zeldy jsou v tomto směru čestnými výjimkami.
Tak dále. Vylepšování parametrů hlavní postavy je pro tento žánr standardní. Postupem ve hře, konkrétně splněním každého z úkolů, navyšujete hodnotu své životní energie (jednotlivé dílky života si za poctivě sebrané peníze také kupujete) a dále získáváte nové propriety, které vám propůjčují nové dovednosti a díky nim se otevírají předtím ukryté či nepřístupné cesty vpřed. Ze začátku umíte toliko chůzi, běh a skákání přes platformy. Později přibude např. plavání či zvedání objemných objektů. Nezastupitelné místo patří možnosti vylepšování zbraní a zbroje, pročež výše uvedené mimo jiné vyměňujete za ve hře nalezené specifické symboly. V přehledně designovaném inventáři mají své neodmyslitelné zastoupení také četné uzdravovačky (ve formě bylin) a elixíry, neboť dungeony jsou opravdu rozsáhlé, plné pastí a nástrah a nepřátel lačnících po vaší smrti. Třebaže svět Alundry není na první pohled dvakrát velký, snové dimenze a další a další předtím skryté dungeony zaručují jistých několik desítek hodin čistého herního času pro konečné dohrání. Navíc je tento titul velmi obtížným kusem, už jenom těch hádanek, jež jsem zkraje zmínil. To znamená, že pakliže s tímto žánrem nemáte příliš zkušeností, vyberte si nejprve něco méně náročného…
Tady se nabízí otázka. Nejlepší akční RPG na PSX a tak „nízké“ hodnocení? Tak za prvé, 70% je pro mne synonymum pro DOBROU hru. A za druhé, byť to zní vůči tomuto titulu krutě, v jeho případě trochu platí, že je to jednooký mezi slepými král. Neboť jaký tu máme v žánru akčních RPG výběr: Diablo, Darkstone, Blood Omen – izometrické pokusy, z nichž je zdaleka nejlepší ten poslední jako netradiční upírské RPG. Svébytné Deception se svým zajímavým herním systémem ala Pán jeskyně, v němž stavíte do cesty dobrodruhům všelijaké nástrahy a potíže. Na Dragon Valor od Namco raději zapomeňte. Série King’s Field z vlastního pohledu se From Software příliš nepovedla, ostatně jeho hry na PS2 (Evergrace, Eternal Ring) dopadly zrovna tak. No a naši skromnou hitparádu poražených uzavírají plošinovkovité projekty od Squaresoftu jako Brave Musashi či Threads of Fate. Takže prohlédneme-li si kandidáty, musíme přese všechno říci, žádná sláva – i přes tu snahu. A v případě N64 – nebýt dvou dílů Zeldy, tak by to pro tuto platformu dopadlo ještě daleko hůře. A Dreamcast? Climax Landers je další nepovedený pokus o znovuvzkříšení legendy se jménem Landstalker. Ale zpět na PSX. Alundru rozhodně berte a stejně rozhodněte zapomeňte na díl druhý, který má kvalitativně společné toliko jméno. Á propos. Obsah krabičky titulu Alundra obsahuje kromě výborného manuálu také skromnou mapku světa, v němž se tento příběh odehrává. Což je koneckonců příjemný bonus…
| Alundra | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
