RECENZE: V očekávaném hororu Amnesia vám unesou děti

Horor Amnesia: The Dark Descent před několika lety rozvířil stojaté a zatuchlé vody hororového žánru. Pokračování svými novátorskými přístupy pobaví, ale mohlo být o mnoho lepší.

Po dlouhém a napjatém čekání je jasné, že Amnesia: A Machine for Pigs, vyvíjená lidmi ze studia The Chinese Room (kteří mají na svědomí interaktivní vizuální novelu Dear Ester) pod dohledem autorů původního dílu z Frictional Games, bude mít díky vlně zájmu z řad hráčů úspěch. A to i přesto, že nedosahuje úrovně nápaditosti původní hry a v mnohém si jde proti požadavkům dychtivých hráčů a svou vlastní cestou.

Když se člověk honí za přeludem

Ačkoliv se A Machine for Pigs odehrává pouhých asi padesát let po událostech prvního dílu, svět se změnil k nepoznání. Místo chladných kamenných hradů, vězení a kobek je Londýn konce devatenáctého století místem plným páry, ozubených kol, setrvačníků a jiskřící elektřiny.

Amnesia: A Machine for Pigs

Průmyslová revoluce udeřila plnou silou. Místo vysokých strašidelných věží se k nebi natahují ještě děsivější komíny, petrolejové lampy vystřídaly pouliční kandelábry a na ulicích se po boku pomalu zastarávajících koňských povozů objevují první automobily.

V tomto okamžiku, na zlomu dvou epoch, na Silvestr roku 1899, se z dlouhého spánku probouzí Oswald Mandus, bohatý ovdovělý továrník, jehož nedávná expedice do Mexického pralesa skončila katastrofou a vyústila v dlouhodobou horečku, při níž jej trápily noční můry především industriálního charakteru.

Sám oslabený a neschopný vzpomenout si, jestli během nemoci uběhly měsíce, nebo roky, je vtažen do příběhu svými dvěma malými syny, kteří se mu snaží po obrovském a opuštěném domě ukrývat. V okamžiku, kdy mu tajemný hlas v telefonu oznámí, že jeho potomci jsou uneseni a drženi v podivném stroji pod jeho vlastním domem, musí sestoupit do temných a chladných ocelových chodeb v naději, že je ještě dokáže zachránit.

Amnesia trpí amnésií

Společným prvkem ve všech dílech série je právě ona mystická amnésie, podle které má ostatně hra vypůjčený i název. A není to jen hlavní hrdina, kdo trpí neschopností vzpomenout si na předešlé události, ale vlastně i celá hra.

Amnesia: A Machine for Pigs

The Chinese Room se zcela evidentně chtěli co nejvíce oprostit od svazujícího dědictví skvělého prvního dílu a vytvořit cosi odlišného, přesto herně podobného. Bohužel, jejich přístup zůstal a asi i zůstane nepochopen.

Dobrodružství Oswalda Manduse je zajímavé a poutavé a až na pár nelogických a vlastně i zbytečných dějových kliček je regulérním hororovým dobrodružstvím. Jenže, to je právě kámen úrazu. A Machine for Pigs zapomíná na fungující a zpestřující kousky skládačky, kterou začal kompletovat první díl a místo toho začíná od píky, ale mnohem méně přitažlivě.

První kroky a několik desítek minut herní doby, kdy se hrdina pohybuje nejdříve po svém domě a posléze krátce na ulicích a v blízkých továrnách, jsou sice poměrně vzdušné a s několika hádankami, ale nejsou ani zdaleka tak mrazivé, jako první úrovně The Dark Descent.

Setkání s prvním monstrem, které přijde poměrně pozdě, je vysvobozením od atmosférického, ale nepříliš originálního pathosu. Nechoďme kolem horké kaše, A Machine for Pigs není tolik děsivou hrou jako jeho předchůdce a bohužel není ani tolik zábavnou hrou. Prasátka (je jich vícero druhů), která se vás snaží nahánět mají možná lepší inteligenci, než zrůdy prvního dílu, ale jsou pětkrát pomalejší a kvůli přenastavenému chování ani příliš nepotrápí.

Zkrátka se objeví, běží za vámi dlouhou chodbou, ve které začnou poblikávat žárovky a na konci koridoru zmizí. To je oproti nevyzpytatelným situacím z The Dark Descent velmi smutné. Za celou hru jsem se nemusel ani jednou schovat, protože v tmavších místnostech nepřátelé zkrátka nevidí. Co hůř, schovávat se ani nedá.

Miláčku, ty jsi zamkla komodu?

Skutečně, jedna z nejoriginálnějších funkcí prvního dílu, totiž ukrývání se do skříní a podobných zařízení, je v druhém díle zcela znemožněna, neboť všechny vhodné almary jsou vybaveny slušivými, ale neproniknutelnými zámky.

Amnesia: A Machine for Pigs

Zbývá tak pouze možnost ukrývat se ve stínech. To ale není nutné, protože nepřátelé mají velmi špatný zrak a trpí zákalem či šeroslepostí. Díky hudbě, která podle vzoru svého předchůdce změní motiv, když se kolem poflakuje nepřítel, se lze navíc velmi slušně orientovat, kdy je nablízku nebezpečí a kdy nikoliv.

Jednou z nejhůře ospravedlnitelných novot, které se autoři do hry rozhodli implementovat, je redukce aktivních předmětů. Nechápejte špatně, samotné prostředí je na předměty velmi bohaté (dokonce bohatší, než v prvním díle) a různé ozdoby, obrazy, vázy, železné kotouče a podobné prvky dotvářející dojem skutečných chodeb a místností se válejí zkrátka všude. Jenže s nimi nelze manipulovat.

Dveře jdou otevírat, židle posunout a páky zmáčknout, ale kromě toho vlastně nic. Skvělý a zábavný fyzikální model, který v prvním díle zajišťoval vysokou míru interaktivity hráče s okolím, zde v podstatě neexistuje.

Jakmile naleznete nějaký předmět, který lze sebrat, můžete si být stoprocentně jistí, že jej využije k nějaké hádance. Prostředí tak nabývá dojem beztvarosti a bezúčelnosti. Jsou to zkrátka jen nevděčné kulisy. Doby, kdy vyděšený hráč po rozběhnutém monstru házel všechno, co mu přišlo pod ruku, jsou nenávratně pryč.

Vlevo dveře, vpravo dveře

Díky tomu, že hráč nepotřebuje nic daleko přenášet, v A Machine for Pigs nemá k dispozici inventář. Vše zkrátka vezme přímo do ruky a dá na požadované místo. Tímto jsou řešeny veškeré puzzly. Dříve vyhasínající lampa s olejem je nahrazena elektrickou svítilnou, která je nevyčerpatelným zdrojem světla, takže se hráč nemusí pídit po nádobkách s petrolejem, ani šetřit na horší časy. Je to dobře? Hra je tímto podle autorů svižnější, to ano, ale s rychlostí, jakou se Amnesia hraje souvisí spíše jiná věc. A to mnohem negativnější.

Tou je především obrovská přímočarost většiny úrovní, které představují jen minimální možnost někam odbočit. Je to méně patrné na počátku v Mandusově domě, vysoce patrné v pozdějších částech, odehrávajících se v kovovém prostředí stroje.

Amnesia: A Machine for Pigs

Je pravda, že původní Amnesia nebyla co do hráčovi svobody kdovíjak shovívavá, ale v porovnání s tímto dílem to byla ta nejvíce liberální světice pod Sluncem. Většina struktury úrovní je variací na téma "chodba – místnost - delší chodba se zatáčkou" s minimálními výchylkami.

Otevřít jdou jedny dveře z pěti a cesta dál je vždy jen a jen jedna. Samotná snaha o svižnější hratelnost tak z pohledu autorů vychází naprázdno. Hru dohrajete za čtyři hodiny a jediné, co ji prodlužuje je obskurní množství poznámek a záznamů, které po cestě sbíráte. Záznamy vysvětlují děj, ale spíše chaoticky a poznámek rozhodně nemuselo být tolik, když cesta kupředu je vždy zřejmá.

Falešné zlato a surová ocel

Co do hratelnosti nová Amnesia kazí, to dotahuje svým zpracováním. O pomíjivé bohatosti dekorací již byla řeč. Na mnoha místnostech je patrné, že designer pracoval s plánem a rozumem. Mnoho koutů ve hře má svou neopakovatelnou atmosféru a nádech tajemna.

Nábytek je možná k ničemu, ale člověk jakoby cítil tu sílu, která ho po staletí zanášela prachem. V pozdějších částech naopak cítí tu obrovskou námahu skřípajících strojů, hnací tendenci páry a hřídelí a pomalé reznutí nenaolejovaných částí stroje.

Grafika je detailnější než u předchozího dílu a to prosím několikanásobně. Jen je škoda, že tak hezky vymodelované housle nejsou schopny po kliknutí vydat alespoň nějakou melodii, nebo je není možné vzít do ruky. A Machine for Pigs navíc operuje s několika grafickými filtry, které dodávají scénám barevný nádech, protože samotné prostředí je povětšinou vyvedeno v utlumených, sépiových barvách.

Amnesia: A Machine for Pigs

Ani co do audia na tom není titul nijak zle. Třebaže hudba je zajímavá až na samotném konci, protože úvodní hudební smyčka je cosi na pokraji kakofonie a děsivého šílenství, slouží svému žánru dobře.

Zvuky jsou povětšinou tlumené a v kovových chodbách vydávají ozvěny, což k hororovému výjevu také sedí. Je to navíc přesně to, co v jednoduchém přímočarém prostředí vyvolává dojem alespoň jakési hloubky. Zajímavé je, že ačkoliv v nastavení grafiky toho hra nabízí poměrně dost, u nastavení zvuky je jen jeden posuvník na celkovou hlasitost.

Vepřové? Dám si

Z předchozího je doufám patrné, že Amnesia: A Machine for Pigs není takovým husarským kouskem, jako v případě dílu prvního. Spousta herních principů je nedomyšlených a některá rozhodnutí autorů jsou naprosto nepochopitelná. Co do atmosféry bych toto dílko možná srovnal s předchůdcem. Co se týče napětí, tak nikoliv. První zásek této série byl nejen děsivější, ale i namáhavější a obtížnější pro hráče a v neposlední řadě také působil robustnějším dojmem.

Amnesia: A Machine for Pigs

A Machine for Pigs bych osobně nepovažoval za přímého nástupce první Amnesie, protože propast v záměru a herním stylu obou kousků je na jednu stranu obrovská. Snaha vymanit se ze stínu The Dark Descent je patrná všude.

Bohužel, stále hrajeme hru postavenou na kvalitách a uvažování hry původní a nyní je jasné, že to nové a to staré mezi sebou vede lítou bitvu. A Machine for Pigs je hororový zákusek, který snad neurazí, ale očekávání do něj kladená v žádném případě nenaplní a už se k němu více nevrátíte. Je to částečně i chyba originálu, ale víc je to jeho chyba. Mohl být mnohem víc košer.