Animal Crossing: Let’s Go To The City - cesta do města

Na loňské Vánoce nám toho Nintendo mnoho nepřichystalo. Jednou z výjimek je pokračování hry, která je pro některé hráče téměř kultem.

Animal Crossing: Let’s Go To The City

Fandové Animal Crossingu, já dobře vím, že vy jste do téhle recenze nepřišli zkoumat, o co v popisované hře jde a jak se hraje. Vy přece už musíte vědět, jak to chodí – pořád víceméně stejně. Nejnovější přírůstek do série není svým předchůdcům jen podobný, mnoho věcí zde funguje takřka identicky.

Hra samozřejmě přímo navazuje na Wild World z Nintenda DS, nikoliv na staršího bratříčka z GameCube. Plocha městečka zde není rozdělena do mřížky a ze zvoleného pohledu na dění má hráč mít pocit, jako by cestoval po relativně malé planetce. Vidíme obzor, za nímž rychle mizí okolní stromy a postavy, když se od něj vzdalujeme. Stále není možné jakkoli rotovat kamerou a většinou není ani vlastně proč.

Zapnete-li Animal Crossing v den svých narozenin, budou vám všichni blahopřát a dávat dárečky.

Fandům je ale tohle všechno tak nějak jedno, stejně jako mnoho dalších věcí. Pro ty je důležitá jediná informace – bude mě to ještě bavit? Odpověď je snadná. Pravděpodobně ano, ale nečekejte zázraky. Přece jen je tu nějaký mírný pokrok znát, ale moc se to s ním nepřehánělo, takže dostanete prakticky jen to, co už znáte, s mírnými úpravami a doplňky.

Tak, tímto jsme se šikovně zbavili skalních fanoušků hned od začátku, tedy aspoň doufám. Nemám rád, když si musím dávat pozor na ústa, abych přes ně nedostal. Dále se tedy budu věnovat pokud možno jen nováčkům, kteří nikdy žádný Animal Crossing nehráli a netuší, o co tu vlastně jde. Nemám ani moc na výběr. Těch novinek a rozdílů tu skutečně není tolik, aby se tím dala naplnit celá recenze, ať už bych to pitval sebevíc. A článek o třech odstavcích, uznejte sami, by tady vypadal poněkud nepatřičně.

Tedy začněme. Animal Crossing je komunitní hra v reálném čase. Máte-li ve své konzoli korektně nastavené hodiny, pak je ve hře právě tolik hodin, kolik je u vás doma. Žijete v městečku zabydleném zvířátky. Než se tam nastěhujete, hra z vás šikovně a nenásilně vytáhne vaše jméno, pohlaví, narozeniny a podobné věci.

Jedním z vedlejších efektů je například to, že zapnete-li Animal Crossing v den svých narozenin, budou vám všichni blahopřát a dávat dárečky. To ale není jediná událost herního kalendáře. Slaví se tu leccos, jak reálné svátky, jako jsou Vánoce, tak i vymyšlené slavnosti, například rybářský festival, čili soutěž o to, kdo chytí největší rybu.

Ano, rybaření je jedna z činností, kterou si zde můžete krátit dlouhou chvíli. Chycené ryby můžete buď prodat, nebo věnovat muzeu. Šéfa muzea dělá přívětivá sova jménem Blathers, která vždy jeden exemplář každého druhu ryby ráda přijme do své sbírky. A nezajímá se jen o kolekci vodních tvorů, radost jí uděláte i hmyzem chyceným do síťky na motýly. Případně můžete do muzea nosit fosilie vykopané ze země či obrazy vyšmelené na černém trhu.

Bude vám trvat nejméně jeden celý rok, než zažijete všechno, co se tu zažít dá.

Mezi další činnosti, jimiž se lze zabavit, patří kecání se zvířátky. Někdy jde o nezávazné tlachání, jindy potřebují vaši sousedé někomu něco doručit (či naopak potřebují cosi od někoho vrátit) a vás zneužijí coby poslíčka, samozřejmě za nějakou odměnu. Zažijete s nimi i nesčetné jiné situace, které tady nebudeme vyjmenovávat, ale často je výsledkem nějaká transakce, s trochou štěstí dokonce relativně výhodná.

Když jsme o něco výše zmínili nastěhování do městečka, patřilo by se trochu vysvětlit okolnosti této události. Jakožto mladý muž či žena cestující do světa na zkušenou totiž zpočátku nemáte zhola žádné prostředky. Nic ale není ztraceno, volné domy jsou k dispozici a není problém získat na ně hypotéku u jejich vlastníka, Toma Nooka.

Ten jinak šéfuje místnímu obchodu, v němž nakoupíte veškeré věci nezbytné k životu, jako je rybářský prut, síťka na motýly, sazenice kytek a stromů na zkrášlení životního prostředí, a v neposlední řadě nábytek. Ano, nábytek je naprosto esenciální součástí této hry, neboť nic není smutnějšího než několikapatrový barák zaplněný jen vzduchem a prachem.

Nejenom nábytku, ale i podlahových krytin a tapet je v Animal Crossingu k dispozici nepřeberné množství. Hned tak je všechny neobjevíte, protože Nookův obchod má omezenou kapacitu a když ho jeden den vykoupíte, nové zboží můžete přijít očíhnout až zítra. Jsou však i jiné způsoby, jak se dostat k dosud neviděným věcem.

Jedním z nich je šmelina se zvířátky, ale tam se musíte spoléhat na jejich náhodné manýry. Nikdy nevíte předem, kdo se bude chtít něčeho zbavit a hlavně, bude-li se vám ten předmět zamlouvat. Lepší je zapojit do procesu vaše skutečné lidské přátele, navzájem se ve městech navštěvovat, posílat si dárky a měnit mezi sebou předměty po předchozí dohodě.

Jak vidno, multiplayer je důležitou součástí zdejšího dění. Funguje zde známý „friend code“ systém, kde má každý hráč přidělen mnohamístný číselný kód a když chtějí dva lidé hrát společně, musí každý z nich znát kód toho druhého. V kombinací s nutností předem se domluvit na čase návštěvy může být toto omezení možná trochu omezující, nicméně vzájemné návštěvy jsou vítaným osvěžením poklidného vesnického životního tempa.

Několik slov k ne tak docela uspokojivým novotám

Jak je řečeno v recenzi, nových věcí zde skutečně moc k nalezení není. Tvůrci vsadili na osvědčený koncept a na to, že většina publika nikdy o předchozích dílech neslyšela. To je klidně možné. My se teď ale podíváme na hlavní věc, která by nám znalejším mohla existenci nové hry ze série ospravedlnit, a tou je město. Už v podtitulu se říká „pojďme do města“, což naznačuje, že půjde skutečně o hlavní téma hry.

Pokud jste si ale představovali, že se budete procházet po ploše větší, než na jaké se rozkládá vaše vesnice, či jste snad dokonce fantazírovali, že v tom městě bude fungovat cosi jako shromaždiště různých uživatelů hry z různých koutů světa, mýlili jste se. Je tu jen jedno náměstíčko a pár speciálních obchodů, dají-li se všechny takto nazvat.

Nejzajímavější se zdá nóbl obchod s extra drahým nábytkem, který řeší dilema, kam s penězi poté, co jste už zaplatili největší možný barák a získali jste i trofej pro největšího mamonáře v dějinách vesnice (což, pokud se dobře pamatuji, obnáší našetřit celý milión, nebo něco podobného).

Dále tu má své doupě známý potulný obchodník, který vás dříve jen občas navštívil a pak zase zmizel. Můžete si u něj koupit vzácné obrazy do muzea, ale zkušenost říká, že některé z nich můžou být padělané, tak pozor na něj.

Je tu ještě několik méně interesantních podniků, ale zmiňme už jen jeden, a tím je stylistické studio. Zde si můžete předělat vizáž, což je fajn, protože moje původní postavička vypadala jako vyvalený školák, a studio vám dokonce nabídne dát vašemu avataru vzhled některého z Mii, které máte uložené ve své konzoli.

To je skvělé, nemyslíte? Já si to tedy myslím. Přesto se ale nemohu ubránit dojmu, že bych rád viděl ze strany tvůrců mnohem větší úsilí a že kdyby se chtělo, mohla být třetí inkarnace Animal Crossingu mnohem víc než jen vylepšenou předělávkou.

Zároveň s novým Animal Crossingem byla navíc do prodeje uvedena periferie zvaná Wii Speak, což je vlastně mikrofon určený k vykecávání s přáteli, který tato hra podporuje.

To, o čem jsme dosud hovořili, to jest život mezi zvířátky, nábytkové šílenství, lov ryb a hmyzu a mnoho dalšího, jakož i nespočet věcí, které jsme nezmínili ani náznakem, to vše není samozřejmě ničím novým. Už to tady bylo ve dvou inkarnacích a jak jsme si řekli hned v prvním odstavci, od verze pro Wii nelze bohužel čekat revoluci.

Některé drobnosti mě dokonce trochu iritovaly, zejména se zdá, že nahrávání během přechodů mezi interiéry a exteriéry je snad i o několik vteřin delší než na GameCube. Naopak ovládání je velice dobře zvládnuto, dokonce i jen použití samotného wiimote je nebývale komfortní, ačkoliv chození za pomoci páčky na nunčaku je asi přece jenom pohodlnější než neustálé ukazování na obrazovku.

Pokud jste Animal Crossing nikdy nehráli a z nějakého důvodu máte dojem, že by vás to mohlo zajímat, podlehněte tomu dojmu. Budete příjemně překvapeni hrou, které budete někdy věnovat celé hodiny, jindy třeba jen minuty denně, ale budete mít stále důvody se k ní vracet a objevovat nové věci. Bude vám trvat nejméně jeden celý rok, než zažijete všechno, co se tu zažít dá.

A kdo už některý z předchozích dílů hrál, ten už naopak přesně ví, co očekávat. Jestliže jste někdy Animal Crossing opustili z důvodu nepřekonatelné nudy, verze pro Wii z vás nadšence neudělá. A naopak, pokud se stále občas vracíte omrknout, co je ve vašem starém městečku nového, možná bude Let’s Go To The City vaším novým favoritem. Z verze pro DS sem navíc můžete svou postavičku importovat, takže relativně plynulému přestěhování z jedné vesnice do druhé nic nebrání.