Michael Mlynář - No co by, nadávám jak špaček. Většinou. Menšinovou možností pak je tupé civění na obrazovku.
Martin Zavřel - U „normálních“ loadingů singleplayerových her většinou kouknu na Twitter na mobilu, protože tam je úplně jedno, zda má člověk pět vteřin nebo třicet. Nicméně když hrajeme něco intenzivního, jako třeba raid v Destiny, využívám podobné pauzy většinu k přípravě dalšího drinku.
Petr Zelený - Málokdy už jen útrpně sedím a hypnotizuju obrazovku. Mnohem častěji přepínám okna, abych si něco přečetl nebo se na něco podíval. A čekání na matchmaking v Dotě si pravidelně ukracuju i poslechem hudby. Když tak nad tím přemýšlím, tak v pubertě a na začátku vysokoškolských studií mi ještě to zírání na loadingové obrazovky tak nevadilo, teď podrážděně počítám každou promarněnou vteřinu. Asi dědkovatím nebo co.
Honza Srp - Záleží na hře. Například u NHL mám vychytáno, že jakmile kliknu na vyhledávání zápasu, mám akorát tak dost času na to jít se vyčůrat a vyndat si pivo z ledničky. U dlouhých loadingů (například aktuálně rozehraná Tyranny) se jdu většinou protáhnout nebo si dělám pořádek na stole. A u těch her, které nahrávají pořád (Just Cause 3) si beru k ruce nějakou lehčí knihu. Anebo vymýšlím hloupé otázky do ankety, za které mě pak kluci nesnáší.
Andrej Brabec - Dlouhé načítání je pojem, který z mého světa s SSD diskem skoro zmizel. Dnes navíc většina her umožňuje přepnout do Windows. Když si přeci jen čekání chci zkrátit, surfuji po internetu. Někdy ale jednoduše zůstávám sedět a nic nedělám. Nemyslím si, že neustálá potřeba být něčím zaměstnaný, je dobrá. Trochu se bojím, jak to bude vypadat s generací, která vyrostla na sociálních sítích a mobilních notifikacích. Nepřekvapí mě, pokud pozornost udrží jen rekordně krátkou dobu.
Ondřej Zach - Vzhledem k tomu, že jsem si rychle zvykl na dva monitory, tak na PC hraju v režimu „fullscreen windowed“. Čili když třeba ve World of Warcraft běží dvouminutovka, než začne battlegroud, tak většinou na druhém monitoru brouzdám na internetu. Alternativou je čůrací pauza nebo rychlé kafe z kávovaru.
Jakub Žežule - U her jako Assassin’s Creed: Origins nebo Battlefield 1 mě baví číst krátké texty s historickými zajímavostmi. Takových perliček ale není nikdy dost a člověk je brzy stejně zná nazpaměť. Což je vlastně super. Pokud hra nemá hra něco takového, nebo se nezobrazuje ani užitečná sbírka tipů, většinou prostě zírám a s kyselým výrazem tiše závidím majitelům rychlých PC sestav.
