Martin Zavřel - Vždy, celý život, kvůli každé větší hře. Moje nejoblíbenější hry jsou ty příběhové a když nějaká pořádná vyjde, málokdy ji dokážu odložit před dohráním. Hrát třeba Metal Gear Solid na jeden zátah bylo pokaždé jako být na jedné plynulé výpravě s hrdinou bok po boku - nikdy nezapomenu na ten pocit, když začalo svítat ve hře i za mými okny zároveň a já se cítil jako na velké souvislé misi, ve které se prolnul virtuální svět s tím opravdovým. V posledních letech v tom navíc hraje roli internet a můj strach ze spoilerů na každém kroku.
Michael Mlynář - Nikdy. Ale nějaké ty povinnosti jsem kvůli hrám „odklonil“ nesčetněkrát. Vlastně se mi to stává doteď, naposledy když jsem v Yakuze 6 budoval ultimátní baseballový tým.
Jakub Žežule - Je to zvláštní, ale kvůli hraní jsem si nebral volno nikdy, jsem zvyklý hrát ve skromnějších dávkách v nočních hodinách. Něco jiného jsou každoroční konference v rámci letní E3, z kterých píšu pro Bonusweb reportáže. Jelikož běží i v jednu nebo ve tři hodiny ráno, je při tom zhruba třídenním maratonu spánkový deficit už docela znát. Volno v ,,civilní“ práci je pak vyloženě nutnost. Je to ale příjemné utrpení, protože na E3 se těším, co je rok dlouhý.
Honza Srp - Vyloženě kvůli hře nikdy, ale když manželka někdy odjela na služební cestu, vzal jsem si klidně dva tři dny dovolené, abych si užil volný byt. Nakoupil jsem si pár (no možná více párů) piv, hromadu nezdravého jídla, vypnul telefon a pustil se do nějaké dlouho odkládané příběhové hry. Spec Ops: The Line, The Last of Us nebo Quantum Break jsem si užil v podstatě vkuse, jen s několikahodinovou přestávkou na venčení psa, abych se alespoň trošku protáhnul. Pro mé zdraví a sociální život je asi dobré, že k takovým momentům nedocházelo příliš často, ale na všechny výše zmíněné hry mám jen ty nejlepší vzpomínky.
V posledním roce, kdy se z Bonuswebu stala má „opravdová“ práce, se už celodennímu hraní snažím maximálně vyhýbat. Výjimku jsem letos učinil u Kingdom Come a Shadow of the Tomb Raider, kdy recenzní kopie přišly pozdě. Hraní pod časovým presem není tak zábavné a následné psaní do hlubokých ranních hodin je ještě horší.
Ondřej Zach - Ano, když se na nějakou rozsáhlou hru opravdu těším, chci hrát prostě dál. Týká se to hlavně World of Warcarftu a datadisků, i když u těch posledních už stačil den dva, protože levelování je celkem rychlé a snadné, a to si všechny úkoly poctivě čtu. Předloni mě pohltil zničený New York v The Division, takže příští rok v březnu to nějaký ten den na The Division 2 jistí. K tomu ještě patří pizza, pivko a dříve vodní dýmka. Zkrátka idol všech slečen a dam, ale smůla, už jsem zadaný.
Jan Lysý - Ne, nebral, i když v době studií jsem u některých her seděl v podstatě celou noc. Ráno jsem i tak vyrazil do školy, nicméně jsem vypadal jako někdo, kdo by si klidně mohl zahrát v Živých mrtvých. Ale nelitoval jsem, hodiny a hodiny strávené s druhým Warcraftem nebo s klasikou Diablo za to stály.
Jan Kouba - Ne že bych neměl nutkání dát si dovolenou, když vyjde nějaká vytoužená herní pecka, ale ne. Ještě na střední jsem ale zažil zajímavý úkaz školní fluktuace. Měl jsem kamaráda ze stejného vchodu, který byl zapálený hráč jako já, dostal mě k Ultima Online. Já tomu propadl tak na půl, ale on úplně. Každý jsme studovali jinde, takže jsme měli jinak hodiny, a když jsem byl doma a on měl mít odpoledku, pravidelně chodil hrát Ultimu ke mně, aby rodiče nepřišli na to, že soustavně kvůli hře chodí za školu.
Petr Zelený - Že bych si kvůli konkrétní hře bral v práci dovolenou, se mi nestalo už hodně let, nebo si to aspoň nepamatuju. Naposledy to byl třetí Fallout, u kterého jsem strávil desítky a desítky hodin, zvlášť když vyšel všechen dodatečný obsah. Jinak ve volných dnech hraju hry často, ale není to tak, že bych nutně potřeboval dovolenou kvůli konkrétnímu titulu. Možná je to i tím, že už mám opravdu hodně odehráno a je hodně těžké najít hru, která by mě už dopředu uchvátila tak, že bych spěchal nahlašovat dovolenou. Možná Cyberpunk 2077. Uvidíme.
Za inspiraci ohledně anketní otázky děkujeme PC Gameru.