Ondřej Zach - Mám rád soundtracky z World of Warcraft, mnohé songy mi evokují i po těch letech různé zážitky ze hry nebo silné momenty. Těžko vybrat jen jeden, zmíním třeba „Arthas, my Son“ z expanze Wrath of Lich King.
Martin Zavřel - Tak tohle je pekelně těžká otázka. Herní hudba je pro mě odjakživa jedním z nejdůležitějších aspektů videoher, takže mám nepřeberné množství těch „nejoblíbenějších“, ze kterých vybírám podle momentální nálady. Mám tam jak staré 8/16bitové kousky typu Turrican nebo Sword of Vermilion, tak „modernější“ klasiky typu Halo nebo Xenogears. V posledním roce mě několikrát hodně příjemně překvapila hudba ve Warframe. Ale pokud bych musel vybrat jednu jedinou skladbu právě v téhle chvíli, sáhl bych po jedné z nejepičtějších a nejdojemnějších věcí, co znám: „Epilogue ~Those Who Remain~“ ze Shadow of the Colossus.
Andrej Brabec - Šmarja, jedna? To nevím. Obecně mi přijde, že hry měly lepší hudební doprovod v 90. letech. Víc se experimentovalo, méně hrálo na jistotu. Mnohem častější byla elektronická hudba, dneska je to samé orchestrální klišé.
Měl jsem rád třeba soundtrack k Rollcage a zajímavý byl první Quake s doprovodem od Nine Inch Nails. Z aktuálních je super album od techno projektu Tale of Us, které se v posledních dnech objevilo v Grand Theft Auto V. A nápaditý byl i DOOM (2016).
Ale jak to tak píšu... jako nejikoničtější mi přijde hudba z prvního Diabla. Jen ze vzpomínky na tu kytaru, co hraje ve městě, mám husí kůži.
Jakub Žežule - U mě je to remíza, kterou prostě nedokážu rozseknout. Stejně silně na mě totiž zapůsobila anglická verze písně Weight of the World ze hry NieR: Automata a perfektní skladba Deadman’s Gun z kovbojky Red Dead Redemption. Obě jsou si podobné v tom, že jejich melancholický text a melodie přímo odráží mimořádně silné závěry obou her. Dodnes si je pouštím i samostatně, ať už v originálním znění, nebo v podobě různých coverů. Mimochodem jako velkou výzvu mám naučit se zahrát ty piánové.
Jan Lysý - Já jsem si v dětství zamiloval soundtrack k vánoční edici hry Jazz Jackrabbit. Kombinace rockových a elektronických motivů s vánočními songy mě v dané době okouzlila a pořád mě to nepustilo a často si písně z téhle fajn skákačky pouštím před svátky, abych si navodil vánoční atmosféru.
Jan Kouba - Vybrat jeden soundtrack či skladbu je pro mě naprosto nemožné. Na herní hudbě ujíždím už od doby, co jsem prvně slyšel Doom E1M1. Hodně mě baví symfonická hudba, blízký mi je soundtrack k HALO od Marty O’Donnella a Michaela Salvatori, nebo i Clive Barker’s Jericho v podání Crise Velasca, kterého si Barker sám vybral kvůli výbornému soundtracku k původnímu God of War. Jsem i obrovským fanouškem Jessicy Curry, pozvedla Dear Esther a Everybody’s Gone to the Rapture díky své hudbě na úplně jinou úroveň. Čas od času se zaposlouchám do soundtracku k původním C&C nebo Total Annihilation a dost sjíždím i Sanitarium, Raptor: Call of the Shadows, Phantasmagorii a Ori and the Blind Forest. Ale vše zmíněné je jen špička pyramidy.
Petr Zelený - Vybrat jen jednu skladbu je hrozně těžké, takže budu trochu fixlovat. Pokud jde o dětství a dospívání, tak jednoznačně úvodní melodie z ježka Sonica. Jednak to byla jedna z prvních her na Segu Mega Drive, kterou jsem si sehnal, a kromě toho je to naprosto ikonická melodie. Jeden čas jsem ji měl nastavenou jako vyzvánění na mobil. Z dospělosti musím po zamyšlení vybrat úvodní skladbu ze Skyrimu. Na druhém místě pak hudbu z menu v původním Deus Ex.
Honza Srp - Po pravdě řečeno mě většina herní hudby vůbec nebere, v drtivé většině jde o orchestrální kýč, který mi protéká jedním uchem dovnitř a druhým ven. Třeba takový Dragonborn ze Skyrimu vlastně dokonale vystihuje všechno, co nemám v hudbě rád.
Zato mě hodně baví, když se autoři nebojí trochu experimentovat. Nejlépe se to podle mě podařilo skupině 65daysofstatic na soundtracku k vesmírnému No Man’s Sky. Jenže jejich hudba přímo ve hře vlastně nikdy nezazní, a tak musím sáhnout jinam.
Francouzská kapela Syd Matters funguje už roku 2001, díru do světa však udělala až díky hře Life is Strange. Frontman Jonathan Morali dostal za úkol sestavit soundtrack a jako titulní skladbu použil vlastní píseň Obstacles. Díky ní je úvodní scéna, kdy si hlavní hrdinka nasadí sluchátka a prochází se po školních chodbách, jeden z nejdojemnějších momentů v historii počítačových her.
Michael Mlynář - Je to zvláštní, ale přestože jsem naprostý hudební hluchoň a ignorant, tak existuje nemálo skladeb z her, které považuji za naprosté pecky. Z těch starších se dodnes cítím strašně cyberpunkově u The Synapse (Hong Kong Streets) z prvního Deus Ex a vždy se znovu dojmu u tématu Red XIII z Final Fantasy VII. Z těch novějších je dnes obecně již vcelku ikonická Kamurocho Lullaby z Yakuzy a asi největší srdcovka je pro mě The Steel Samurai z Právníka. Tuto skladbu mám dokonce inženýrsky jako vyzvánění na všech svých mobilech, takže když mi někdo volá, tak občas dochází k poněkud hořce humornému hledání, který že to přístroj to zrovna zvoní.
A co vy? Podělte se s námi o vaše tipy v diskusi pod článkem.
