Dan Jarocký – Z poslední doby jsem se jednoznačně nejvíc zasmál u obou dílů South Parku od Ubisoftu. Těm se i v budoucnu asi máloco dokáže vyrovnat. Na třetí místo bych ve svém žebříčku umístil Chuchla od Amanity. V porovnání se South Parkem je to stylem humoru naprosto odlišný titul, který však v rámci herního světa přináší unikátní zážitek vhodný pro jakoukoli věkovou skupinu.
South Park: Fractured but Whole
Svými vtipnými momenty a hláškami mě dokázalo pobavit i páté GTA, druhá Mafie nebo čtvrté Saints Row. Zmínit bych ještě mohl obskurní Goat a Surgeon simulátory, které jsou nejzábavnější ve více lidech. To samé ostatně platí i o kooperativním vaření Overcooked.
Jan Lysý – V tomto případě asi vysloveně nepřekvapím, ale nejvíc jsem se nasmál u série adventur Polda, za břicho jsem se popadal u Sedm dní a sedm nocí, jako puberťák jsem se červenal i smál u Leisure Suit Larry a život mi prodloužily také adventury ze série Monkey Island i česká parodie na ně a to Tajemství Oslího ostrova.
Polda 6 (PC)
Jakub Žežule
1) South Park: Stick of Truth – seriál miluji už od dětství, „Klacek pravdy” vychází z jeho nejlepších dílů. Jasná volba.
2) South Park: The Fractured but Whole – lepší hra než jednička, inspiruje se ale u novějších dílů. Která hra vám dovolí hrát za gynesexuální genderpunkovou osobu?
3) Yakuza – bizarní vedlejší questy, panoptikum ztřeštěných NPCček, bláznivé minihry a Goro Majima. Hlavní příběh je ale smrtelně vážný.
4) Portal – nezapomenutelný humor, nezapomenutelné hlášky, nezapomenutelná píseň, nezapomenutelný GLaDOS. You monster...
5) Undertale – skvěle napsané postavy, scénář i dialogy, koňská dávka originality
6) GTA – špičková satira nejen na americkou společnost, spousta památných postav, namátkou Brucie anebo Jamajčan Little Jacob
7) Mario (+ Rabbids) - roztomilý svět i postavy, včetně těch záporných. Obzvášť povedená je králičí „týmovka“ Mario + Rabbids, která svým všudypřítomným humorem připomíná animáky.
Petr Zelený – Kupodivu jsem lovil v paměti docela dlouho a nejdřív jsem si na žádnou hru, u níž bych se válel smíchy, nemohl vzpomenout. Až posléze mě trklo, že jsem nedávno znovu procházel South Park: The Fractured but Whole, kde je slovní hříčka ukrytá už v názvu.
A i když není humor, který toto animované RPG nabízí, pro každého, já se smál od začátku do konce. Obzvlášť zábavné bylo DLC ve stylu Pátku třináctého a podobných hororových vyvražďovaček. Takže pokud vám nevadí infantilní a fekální vtipy, oba videoherní South Parky můžu jen doporučit.
Ondřej Martinů – Opravdu dobrých humorných her se dnes už moc nedělá, a je to celkem škoda. Z nedávné doby si vybavuji jen Untitled Goose Game, což byla jednak spíše taková celkově usměvavá hra než něco vyloženě třeskutě vtipného, ale hlavně jen menší experimentální počin.
Každopádně vzpomínám, že asi nejvíce jsem se bavil u Saints Row 4, což je hra, která se snad ze všech bere nejméně vážně, a pak hlavně také Tales from the Borderlands od Telltale, u kterých zastávám názor, že jejich humor a celkové zasazení je vlastně ještě víc ryzí než u originální akční série Borderlands.
Jan Kouba – Určitě do výčtu bude patřit The Neverhood, který je už nesmazatelně zapsán snad v paměti každého hráče nejen kvůli své plastelínové podobě. Další hrou, na kterou s úsměvem vzpomínám, je Magicka nebo Gibbous – A Cthulhu Adventure, nepříliš známá point and click adventura z roku 2016. Je to jedna z mála her, které dokážou udělat meta humor na meta humor, a to se cení stejně, jako všechny ty skvosty od Tima Schafera, které si rád zahraju i po dlouhých letech.
Neverhood
Skvělá byla i Druidstone: The Secret of the Menhir Forest. Nenápadná tahová taktická strategie, která mě doslova uzemnila svým cynismem i dechberoucím závěrem. Ale ty nejvtipnější momenty stejně tvoří samotní hráči a já si doteď velmi živě pamatuji na urputnou hru na kočku a myš s kamarádem v Alien VS Predator, kterou kamarád zakončil slovy „Čouhá ti vocas“ těsně předtím, než mi náramenním kanónem rozprášil xenomorfí řiť po vesmírné stanici. Vážně jsem si myslel, že jsem zalezlý v té šachtě celý. No, stane se.
Michael Mlynář – Nějak si nevzpomínám, že bych se u nějaké hry vysloveně vkuse válel smíchy, ale v případě mých dvou asi nejoblíbenějších značek patří vtip a humor k důvodům, proč je mám tak rád. U Právníka je navíc úžasné, jak se autorům daří přenést i všemožné slovní hříčky z japonštiny do angličtiny a západních reálií. Vedle klasických debat o rozdílu mezi žebříkem a štaflemi se mi líbí i takové ty v podstatě nepodstatné drobnosti, jako když se třeba šéf Blue Company jmenuje Red White, a mile úsměvné je třeba i soupeření komiksových hrdinů Steel Samurai vs. Jamming Ninja.
Ace Attorney
Ale tak abych nebyl za suchého intelektuála, tak ano, pokaždé mě dokáže pobavit i to, když Phoenix dostane práskanec bičem nebo hrnkem po hlavě, Apollovi selžou chords of steel nebo na Edgewortha naběhne jeho svraštělá obdivovatelka ve značně pokročilém věku. No a Yakuza? Tady by fanoušci mohli kecat hodiny a stále by si vzpomínali na další a další vtipné střípky. Dá se říci, že vlastně každá druhá vedlejší story je vtipná už svou úvodní premisou, nemluvě o spoustě srandovních postav, ať už jde třeba o staříka ve slipech, zmateného yakuzáckého šéfíka v podání Tekešiho Kitana, nebo kohokoliv dalšího z té spousty svérázných postaviček. A až překvapivě vtipné jsou občas i zdejší hostesky a další roztomilé holčičky. V obou sériích je toho zkrátka spousta, nad čím se od srdce uchechtnu.
Ondřej Zach – Vzpomínám si, že mě bavily různé nečekané situace ve starých adventurách, většinou spojené s neúspěchem nebo smrtí. Určitě bych chtěl také zmínit první Gobliiins. Tvůrci tehdy dokázali vytěžit z mála hodně. Z novějších věcí South Park, crossover Maria a králíků od Ubisoftu nebo aktuální Paper Mario na Switch.
Gobliiins
Jan Srp – Přiznám se, že herní komedie moc nehraji, v drtivé většině mi totiž přijdou trapné. Staré klasiky Monkey Island nebo Superhero League of the Hoboken mě dokázaly občas rozesmát, ale že bych si nějaký dobrý vtip vybavil i po letech, tak to tedy určitě ne. Hry, jejichž vtipnost se přelévá i do hratelnosti, jako jsou třeba Goat Simulator, Jazzpunk, Stanley Parable a další, jsem snad nehrál vůbec nikdy. Z poslední doby mě nejvíce pobavily nesmírně šťavnaté české vulgarismy z remasteru druhé Mafie.
