Jan Srp: Je to možná cynické, ale už jsem se dávno naučil na nic se přehnaně netěšit. Člověk se tak vyhne zklamání a naopak může být vždy jen příjemně překvapen. Což tedy neznamená, že jsem od některých her nečekal mnohem více. Pamatuji si třeba, jak jsem hodinu po zapnutí The Medium klukům psal, jaké to je utrpení, nakonec jsem se však do něj přece dokázal dostat.
Twelve Minutes
Opravdu mě tak naštval asi jen nepovedený thriller Twelve Minutes, jehož koncept časové smyčky vypadal před několika lety nesmírně originálně. Jenže jednak těch časových smyček bylo loni snad až příliš (Loop Hero, Deathloop, Returnal, The Forgotten City...), jednak byla samotná hra navzdory svým vysokým produkčním hodnotám absolutní debakl. Sice dlouhodobě tvrdím, že ona slavná „hratelnost“ se přeceňuje a je jen jedním z mnoha faktorů celkového zážitku, nekonečné opakování stále stejných akcí metodou pokus omyl bylo ovšem nesmírně ubíjející.
Zaklínač na Netflixu - druhá řada
Jan Kouba: Jednoznačně druhá řada seriálového Witchera. Nejenže postavy jsou, až na pár výjimek, úplně mimo, ale i samotný scénář. I po přivření obou očí nemá s původním Zaklínačem moc společného. Ty řeči o tom, že se snaží držet předlohy, co to jde, tak vyznívají jako špatný vtip. V zásadě mi nevadí, pokud se adaptace odkloní od své předlohy, ale musí to mít hlavu a patu, zapadat do daného univerza. Jenže to vypadá, že autoři seriálu svět Zaklínače nepochopili. Přitom to mohlo být takové pěkné originální fantasy. Původní polský, tak trochu, trashový Vědmák s Zebrowskim zůstává nepřekonán. Začínám se obávat, co provede Amazon s naší milovanou Středozemí.
Hearthstone: United in Stormwind
Ondřej Zach: Nejvíc mě zklamal pád Blizzardu (podrobněji jsem rozepsal v tomto článku). V koutku duše jsem do poslední chvíle doufal, že se oklepe, ale ne, je to pryč. S World of Warcraftem jsem skončil a pokud rotace a první lenošní expanze pro Hearthstone nepřinesou nějaké radikálnější změny v přístupu, obávám se, že po letech opustím celé univerzum úplně. Zklamal mě i nový Matrix: čekal jsem málo a málo jsem dostal. Vysmívat se ždímání značek a korporátům je stokrát omletá látka, ovšem ukázat prostředníček i fanouškům, je... dětinskost?
PlayStation 5
Michael Mlynář: Ačkoliv jsem v minulém roce několikrát psal, že moje zásoby nedohraných věcí na PS4 jsou stále dostatečně mocné, tak asi největším zklamáním pro mě loni bylo, že jsem pořád nemohl normálně přijít do prodejny a koupit si PS5. Párkrát jsem to zkusil a vždycky všude vyprodáno. Pravda, kdybych ji opravdu potřeboval, tak bych ji asi přes nějaký e-shop a s nějakým tím trochu delším čekáním sehnal. Ale tím se dostávám ke druhému bodu: nepotřeboval jsem ji. A to proto, že jsem zatím nezaznamenal žádný klasický killer titul, kvůli kterému bych tu konzoli začal shánět jak divý. A v tuto chvíli už je vcelku dost jasné, že se jím stane asi až nové Gran Turismo, pokud tedy vyjde v plánovaném jarním termínu. Což je na jednu stranu skvělé, protože v minulé generaci to se závodními hrami na PlayStation bylo spíš nic než moc, ale na stranu druhou je poněkud smutné, že mě coby celoživotního plejstejšnáka donutí k nákupu nové mašinky „jen nějaké obyčejné“ závody. A to ještě až někdy rok a půl po launchi konzole.
Honza Žďárský
Grand Theft Auto: The Trilogy
1. Remastery/remake
Vývojářům docházejí nápady na nové hry a aktivně se pustili do recyklování starého obsahu. V některých případech se předělávky povedly. Namátkou bych zmínil skvělý remake Final Fantasy 7 nebo legendární edici Mass Effectu. V řadě případů se ovšem jedná jen o nenažranost, kdy se tvůrci snaží apelovat na pocit nostalgie. Remasterovaná edice k Mafii dopadla ještě relativně dobře, nicméně třeba u remasteru Mafie 2 nejde moc poznat rozdíl oproti původnímu dílu. Ovšem, některé případy skončily katastroficky. Namátkou bych zmínil nepovedený remaster trilogie GTA. Do budoucna se počítá s dalšími remastery, kdy se kupříkladu můžeme těšit na Prince of Persia: Sands of Time nebo remake prvního dílu Gothicu.
2. NFT ve hrách
O NFT v počítačových hrách se začíná mluvit čím dál tím více. NFT, neboli non-fungible token (nezaměnitelný token) je možnost, jak vlastnit určitý digitální obsah. V počítačových hrách se třeba používá jako možnost si koupit NPC ve hře. NFT mělo být součástí například i nového Stalkera. Po rozsáhlé kritice ze strany hráčů tvůrci tento nápad opustili a možnost si koupit NPC, na které pak pomocí technologií tvůrci přenesou podobu kupujícího, ze své nabídky odstranili. Zde se ještě hráči dokázali ubránit, nicméně ostatní tvůrci se asi moc nepoučili. Na herní scéně aktuálně rezonuje NFT v MMORPG hře Final Fantasy XIV Online.
Robert Kotick, šéf společnosti Activision Blizzard
3. Blizzard
Blizzard se topí v problémech a průšvizích. Společnost se přesunula pod Activision a zdá se, že ze slavné značky zbyly pouze tituly jako Starcraft, World of Warcraft nebo Diablo, které se tvůrci snaží pod vedením nenáviděného Bobbyho Koticka vyždímat do posledního dolaru. Na vedoucích pozicích se vyměnila řada lidí. Zapálení lidé jako Mike Morhaime studio opustili a zdá se, že ve vedoucích pozicích nezbyl nikdo kompetentní. Místo toho, aby se třeba ve World of Warcraft řešilo, proč se ze hry vytratila veškerá zábavnost, tak se řeší název achievementů (jeden z nich obsahoval narážku na pánský šourek) nebo to, že nová knížka obsahující historii Kalimdoru má být rasistická. Do toho všeho je společnost žalována státem Kalifornie pro celou řadu pochybení ze strany společnosti (sexuální obtěžování, rasismus atd.), kdy se ukázalo, že firemní kultura je mírně řečeno problematická.
Honza Strachota: Mým největším zklamáním bylo jednoznačně mnou recenzované rozšíření Odyssey pro Elite Dangerous. Po tom, co jsem se dozvěděl, že v něm budeme konečně moci s avatarem pobíhat po okolí, čekal jsem, že si budu mj. moci projít svou flotilu korábů, po čemž většina hráčů ED volá už odnepaměti, a že si budu moci projít vesmírné stanice a planetární základny v celé jejich kráse. Ničeho z toho jsem se ovšem nedočkal. Místo toho přišlo jen zhoršení výkonu, většina planet je výrazně ošklivější a chození po svých je ve VR ve 2D. A už tak hrozné grindování se stalo ještě hroznějším. Krátce před tím, než rozšíření vyšlo, celý natěšený jsem v ED Horizons nahrál dalších 200 hodin, abych byl pro novinku v kondici. Ale když konečně vyšla, po asi dvou desítkách hodin a sepsání recenze jsem ED úplně přestal hrát. Je pravda, že Frontier Developments hru vytrvale aktualizuje, takže se možná jednoho dne, tak jako už dříve Horizons, stane opět atraktivní, ale zatím je takový stav, zdá se, v nedohlednu.
Ondřej Martinů: Nějak se pořád nemohu přenést přes to, jak moc mne zklamal Deathloop. Na hru jsem se opravdu těšil a vzhledem k tomu, že hned krátce po vydání přišly zajímavé slevy, tak nebylo moc co řešit. Jenže popravdě jsem se doteď nedokopal k tomu jej dohrát. Počítadlo na Steamu se mi zastavilo na 11 hodinách, kdy tak nějak hra zvolní a nechá hráče si dělat víc co chce... a přesně to je ten bod, kdy mě najednou přestala bavit.
Deathloop
Nechci pořád dokola likvidovat nepřátele v těch samých čtyřech levelech. Nechci hledat v celé časové smyčce jedno konkrétní vodítko, které mi odemkne další kus příběhu. Nechci grindovat prach, který mi dovolí si ponechat stopadesátý upgrade desáté zbraně. Asi jsem trochu naivně čekal zase nějakou pecku jako bylo Dishonored, což se bohužel nestalo. Co se časových smyček, kterých loni vyšlo opravdu hodně (viz jak píše Honza Srp), to sice není až takové utrpení jako Twelve Minutes, ale rozhodně mě víc bavil třeba Loop Hero.
Jako druhé největší zklamání je OLED verze Nintendo Switch. Už jsem byl opravdu natěšený, že si kolekci switchových her zahraju znova v lepším rozlišení. Pořád si třeba šetřím Breath of the Wild, na které se v kostrbatém rozlišení 900p na velké televizi za mě nedá koukat. A myslel jsem, že se v létě dočkáme konečně nějakého modernějšího hardwaru. Místo toho se ale Nintendo zaleklo nedostatku čipů a zároveň si uvědomilo, že se lidé poperou i o daleko méně významný upgrade. A tak je tu OLED verze, která mne zcela upřímně vůbec nezajímá, jelikož mám Switch v 99% času zastrčený v docku u televize.
