Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Arcatera - RPG plné bídy a utrpení

  12:00aktualizováno  9. července 2001 12:29
Detektivní RPG, kde hledáte ukradené žezlo, pátráte po místním recidivistovi Gwenuarovi a především se snažíte odhalit a překazit plány satanistické organizace Black Sun. Tolik zla se dokáže vejít za hradby města Senora v zemi zvané Arcatera. Než si ale dáte tu práci se sháněním trojcédéčkového hry, přečtěte si radši tenhle článek.
Arcatera

Hra, kterou budeme v příštích minutách pitvat, je autory označována za realtimovou adventure s prvky RPG odehrávající se v dynamickém fantasy světě. Dobře si to zapamatujte a brzy pochopíte, proč je nutné si hned na začátku osvětlit původní záměry vývojářů z Westka Kommunikations a vydavatelů z Ubi Softu. Taktéž si jako velmi důležitou zafixujte informaci o tom, že titul byl vyvíjen dlouhých 12 let a že verze, v níž jsem měla hru k dispozici, je oficiální review code.

Arcatera je svým konceptem skutečně mixem adventure a RPG a to mixem vyváženým a docela příjemným. Příběh vás zavleče kamsi k hradbám města Senora, za nimiž se dějí nekalé věci. Vy v roli jednoho ze čtyř možných vyšetřovatelů (bojovník, zloděj, mnich a kouzelnice) máte za úkol v příštích třech týdnech herního času splnit tři questy - odhalit tajemný kult Black Sun, zlikvidovat chlápka jménem Rog Gwenuar a najít ukradené panovníkovo žezlo. Ze začátku vyhlíží Arcatera úplně jako RPG - volíte si hlavní postavu, přidělujete jí desítku vlastností a taky jméno, abyste k ní snadněji přilnuli. U kouzelnice si můžete vybrat i pár kouzel, jež později určitě přijdou vhod. Jak budete s vyšetřováním questů postupovat, získáte čas od času nějaké body a nahromadí-li se jich dost, poskočí vaše postava o jednu úroveň výše - tedy jak vidíte, pořád čisté RPG.

Arcatera

Jakmile to všechno máte v kupě, nestojí už nic v cestě tomu, abyste se vydali na první obchůzky městem a opatrně začali vyzvídat od místních starousedlíků, co vědí o hledaném kultu, Rogu Gwenuarovi a ukradeném žezle. A že se bude koho vyptávat, na to (si) můžete vzít jed! Na ulicích i v polích má číhat přes 120 NPC, jež si žijí svým vlastním životem a nebudou na vás proto nikde čekat, až přijdete a milostivě se jich na něco zeptáte. Kdepak, tyhle lidičky celý den běhají z domova do práce, z práce na oběd, z oběda na trh, z trhu do hospody a pak zase zpátky domů. Většina jich má vlastní jméno a hlavně vlastní informace, což je přesně to, co od nich potřebujete. Bohužel však není jasné, co kdo ví, a tak se musíte všech ptát na všechno. Po několika otázkách ale každé postavě dojde trpělivost a odmítne na výslechu dál spolupracovat. Většinou však v poslední větě naznačí, co by ji přimělo odpovědět i na další vaše všetečné otázky, a tím vám pokaždé přibude jeden z postranních questů. Tenhle chce přinést jídlo a pití, tahle by ráda stříbrný náramek, další by ocenil zprávy z konkurenčního obchodu a najdou se i tací, co shání kvalitní antikoncepci.

Kromě dotazů vedoucích k pokroku v pátrání můžete na každého obyvatele zkoušet i nějaké lichotky nebo se ho naopak můžete pokusit urazit. V takovém případě vám většinou bude odměnou výzva k boji, v němž můžete uplatnit jednak zbraně (nalezené či zakoupené) a jednak kouzla (vybrali-li jste si postavu, která jimi disponuje). Pokud by se vám zdálo, že se souboj nevyvíjí tak, jak jste si představovali, existuje možnost se vzdát či z boje utéct. Mějte ale na paměti, že vaše jednání postupně utváří váš image v očích senorské veřejnosti, a tak není radno kdekoho na potkání napadat nebo vám za chvíli nikdo neodpoví ani na pozdrav natož na nějaké dotazy.

Arcatera

Pobíhající lidičky můžete zastavovat buďto přímo na ulici nebo se za nimi můžete vydat do útrob městských staveb. Senora je prošpikována množstvím nejrůznějších obchůdků a hospod, správních budov i opuštěných domů, které leckdy v zaprášených bednách skrývají cenná překvapení. Co nenajdete, musíte si koupit - pro obchodování je ve hře speciální okno, v němž si naklikáte, kolik čeho chcete za své peníze nakoupit a v mžiku máte předměty ve svém inventáři. Obchoduje se opravdu se vším - počínaje šperky, zbraněmi a brněním přes jídlo, pití, dopisní papír až po staré hadry a provazy. Mimochodem, jídlo a pití potřebujete také sami, protože své postavě musíte hlídat stupnice hladu a žízně, a jakmile se blíží nule, je třeba něco pojíst a popít, jinak zemřete.

Informace o svých třech hlavních posláních, jež z obyvatel Senory vytaháte, se vám pěkně přehledně zapisují do notebooku a dokonce se automaticky třídí podle toho, čeho se týkají. Taky pokrok ve vyšetřování každého questu je procentuálně znázorněn na stupnici, počítají se vám zlikvidovaní nepřátelé i přátelé, které jste si dokázali při svém putování udělat.

Nezní to špatně, že? A teď, když se mi snad povedlo ve vás vzbudit stejný pocit, jaký jsem měla ještě deset minut po začátku hraní já, teprve teď se podíváme, jak to všechno pokračovalo.

Arcatera

Všechna ta krása se začala nějak kazit už při vybírání postavy. Což o to, zvolit z těch čtyř jednu jedinou nebylo zase takové dilema, ale pojmenovat ji se mi pořád nějak nedařilo. Teprve po několika minutách vyšlo najevo, že autorům se zřejmě obvyklé rozložení písmenných kláves zdálo příliš konvenční, a tak písmenka rozložili v podivném sledu po celé klávesnici. Bůhvíjaké kouzlo viděli v tom, že A se napíše po zmáčknutí 1, K leží na + a L se mi nepodařilo najít vůbec, ačkoliv jsem poctivě promačkala všechny klávesy, které klávesnice nabízí (a ze zoufalství jsem vyzkoušela i tlačítka gamepadu).

Mírně otřesena jsem se vydala na pouť Senorou. Brzy jsem zjistila, že město se skládá ze tří částí: normální čtvrť se nazývá Westham, odporný špinavý kout Senory představuje Eastwards a pouze pro ty nejmovitější z movitých je přístupný Middletown. Každá z městských částí je obehnána hradbami a procházet mezi nimi můžete jen několika branami. Pohyb po městě je vůbec poněkud komplikovaný - z každé obrazovky můžete jít do jednoho až pěti směrů a není vždycky snadné zjistit, kolik těch možností aktuálně máte. Kurzor se totiž mění ve směrovou šipku až při samém okraji obrazovky, a tak se snadno stane, že některý východ přehlédnete, obzvláště je-li při dolním okraji, odkud ráda překotně vyskakuje lišta s tlačítky.

Arcatera

Dalším, co se mi brzo přestalo líbit, byla grafika samotných postaviček. Zatímco předrenderovaná pozadí vypadají pěkně (autoři jistě dobře věděli, proč před vydáním uvolňovali jen obrázky, na nichž byla k vidění maximálně jedna postava a ještě stála někde hodně vzadu), všechny NPC včetně vašeho hrdiny jsou jaksi rozplizlé a neostré, až na tom povedeném pozadí vyhlížejí skoro nepatřičně. Taktéž sbírané předměty získávají svůj tvar až po vložení do inventáře; například slavnostní šaty ležíc na zemi připomínají spíš rozteklou medúzu než oděv.

To všechno jsou stále jen takové drobnosti, s nimiž by se dobrá hra nakonec dokázala poprat a převálcovala by je svou skvělou hratelností a úžasným spádem příběhu. Ne tak Arcatera, ta se zlomyslně rozhodla pokračovat v nastoleném trendu a deptat mě dál.

Poté, co jsem nasbírala několik subquestů (ukrást pohár, koupit pivo, sehnat jídlo a pití, přinést poukaz na pobyt v hotelu), vrhla jsem se s neprozřetelným entuziasmem do jejich plnění. Kradení poháru se ukázalo být snazším, než jsem čekala. Přišla jsem do obchodu, za přihlížení pana majitele jsem vyrabovala všechny police, nacpala si do inventáře nejen pohár, ale i zlaté číše, kusy šunky, léčivé elixíry a sadu paklíčů. Nepotřebné předměty jsem kupci obratem prodala zpátky a vydělala tak slušnou sumu zlatých i stříbrných peněz. Rozradostněna úspěšným "nákupem" jsem si zprvu ani neuvědomila, že s takovým přístupem ztrácí obchodování ve hře veškerý smysl. Když mi to došlo, namátkou jsem vyzkoušela i jiné obchody - a co byste řekli, šlo to skoro všude. Zbraně zadarmo, jídlo zadarmo a peněz, co hrdlo ráčí - to vypadá na RPG trochu podezřele. Překvapení přesto teprve začínají vystrkovat svoje růžky.

Arcatera

Se získaným pohárem jsem běžela hledat osobu, jež ho chtěla. Nemyslete si, nebylo to snadné, po ulicích běhají tam a zpět desítky identických klonů a když už najdete toho pravého, strefit se do něj kurzorem vyžaduje jistý stupeň obratnosti. Měla jsem štěstí a po zhruba čtvrthodině bloudění jsem na něj narazila. Jaké však bylo mé překvapení, když ten nevděčník prohlásil, že chtěl přinést náhrdelník! Když jsem se navíc podívala do svého notebooku, bylo v něm zaznamenáno, že mám ukrást nákotník. Moje nadšení pro Arcateru pomalu ochládalo, ale stále jsem se nevzdávala naděje, že nějaký quest nebo aspoň maličký subquest splním.

Částečně se mi to i podařilo. Při slídění v jednom prázdném, ale původně zamčeném domku (není nad kouzlo "Open Door") jsem ve skříni našla zmizelé žezlo. Podivných překvapení se s ním pojilo hned několik. Cesta k němu nebyla nijak složitá - stačilo přejít přes jednoho Senořana se psem, který mě sice napadl, ale tlačítko pro vzdání boje mi umožnilo oba strážce normálně přejít. Tutéž taktiku jsem zopakovala uvnitř domu, kde se v jednom rohu skrýval voják. Pak už stačilo jen hodit žezlo do inventáře a kolem všech jeho strážců projít s hrdě vztyčenou hlavou zcela nepovšimnuta. Udivilo mě sice, že procentuální stupnice ukázala, že z questu "Najít žezlo" mám splněno teprve 15%, ale vem to čert, hlavně, že ho mám! Bohužel se mi už nepodařilo najít nikoho, kdo by byl ochoten ho ode mě převzít a odevzdat princi. Já, jakožto chudá pocestná, jsem do paláce neměla přístup a nikdo další se k tomu neměl. Jediný člověk, který mě celou dobu před nalezením žezla ujišťoval, že ho rád princi odnese, měl najednou zamčené dveře a i když jsem je vypáčila, doma jsem ho nenašla. To, že se mi to zatracené žezlo skutečně nepodařilo nikomu udat, mnou otřáslo natolik, že nadále už jsem se po Senoře jen ploužila jako tělo bez duše a žádné další neúspěchy už mě nemohly zasáhnout.

Arcatera

A že jich ještě bylo ... při nákupu piva (to jediné se nedalo ukrást) opakovaně nefungovala tlačítka v obchodovacím okně, takže se mi ho ani podesáté koupit nepodařilo. Navíc při pokusu o odchod z toho prokletého místa hra pokaždé zamrzla a bylo nutné počítač restartovat. Jídlo a pití, které jsem přinesla až pod nos Rogu Gwenuarovi zavřeném v městském vězení, jím bylo odmítnuto z důvodu toho, že má spoutané ruce. Uznávám, že měl pravdu, ale přesto to od něj bylo trochu nefér, protože kdyby to řekl rovnou, nemusela jsem vůbec nic shánět - žádné paklíče ani páčidla totiž na jeho pouta nešlo použít (což po několika podobných zkušenostech nakonec přihazuji na obrovskou hromadu chyb ve hře. V Arcateře není žádnou výjimkou, že tlačítka nereagují, že obrazovky mrznou nebo že předměty v inventáři záhadně mizí a na jejich místě se objevují jiné, které jste nikdy nesebrali). Popisovat vám incident s hotelovým poukazem už se skoro ostýchám, abyste si nemysleli, že jsem proti téhle hře nějak zaujatá, ale co už ... probíhalo to následovně: chci si objednat pokoj - dozvím se, že si musím nejprve koupit poukaz - koupím si ho a chci jít nahoru - recepční začne ječet, že nemám poukaz - ukazuju jí ho - nepřestává ječet a nabízeného poukazu si nevšímá - přibíhají vojáci - probouzím se ve vězení. Vrcholem ledovce budiž fakt, že zamřížované dveře od cely jsou dokořán odevřené a já tak můžu okamžitě vyjít zpět na svobodu. Některé myšlenkové pochody programátorů Arcatery by zkrátka stály za bližší prozkoumání.

Arcatera

Přiznám se rovnou, že opustit město a vydat se někam do divočiny za hradbami jsem se vůbec neodvážila. A to nejen proto, že kdykoliv jsem vyšla ze Senory a chtěla se podívat na mapu, hra udělala to jediné, co ovládala dokonale a bez zaváhání - zatuhla. Mimochodem mapa, ta moc hezky zoomuje do plusu i do mínusu, ale k rychlejším přesunům vám nepomůže a zapisovat se do ní taky nedá. Obojí by přitom velkou měrou přispělo k lepší hratelnosti, protože orientace ve městě je dost obtížná a popisky v kombinaci se snadným pohybem by odstranily spoustu zbytečných pochodů tam a zpět. Potřebu označit si domy na mapě jsem pociťovala dokonce tak silně, že jsem si plánek města vytiskla a ručně do něj vpisovala, kde leží který obchod či kde postává jaká osoba.

Myslím, že už toho na vás, ubohé milovníky RPG a adventure, bylo protentokrát dost a že už víte, co byste si s Arcaterou do svých domovů nasadili. A to jsem se ještě nezmínila o tom, že minimální instalace vyžaduje 820 MB volného místa na disku; že když si budete chtít v Adventure Clubu zahrát stolní hru, tak se dočkáte jen černé obrazovky s hláškou o nenalezeném souboru; že některé předměty jednoduše nejdou sebrat a budete-li příliš umanutí a nedáte s tím klikáním na hromádku šípů pokoj, doženete tu ubohou hru hádejte k čemu (kdo hádal obligátní zásek, má pravdu).

Na druhou stranu jsem úplně opominula titulní píseň Tomorrow, která je jedním z nejlepších hudebních výtvorů, které jsem u her slyšela (předčí ji snad pouze hudba k Atlantis). Na vyrovnání všech hrůz obsažených v téhle hře je to ale žalostně málo. Potenciál Arcatery jakožto RPGčkové adventure si troufám označit za vysoký a bohužel též za naprosto nevyužitý. Zda za to může zpackaný betatesting nebo bůhvíco jiného, to nevím a po pravdě řečeno mě to ani moc nezajímá - podstatné je, že se tahle věc absolutně nedá hrát. Možná jednou ... někdy v budoucnu ... po aplikaci asi tak čtyřiceti sedmi patchů ... pak by to mohla být pěkná hra. Během psaní mě zatím přešel všechen vztek a nakonec zůstala jen lítost a údiv nad tím, jak může mít někdo odvahu něco tak našlapaného chybami, jako je Arcatera, vydat.

Arcatera
Výrobce: Westka Kommunikations
Distributor: Ubi Soft
Minimální konfigurace: Pentium 200, 32 MB RAM
Doporučená konfigurace: Pentium 233, 32 MB RAM
3D karty: ne
Multiplayer: ne
Verdikt: Byl to moc pěkný nápad, ale není ho skoro vidět pod hromadou úděsných chyb a nedodělků.
Hodnocení 45%

Autor:




Nejčtenější

Fire Emblem Warriors
RECENZE: Ve Fire Emblem Warriors sekáte nepřátele po desítkách najednou

Ve Fire Emblem Warriors budete na bojišti rozsévat smrt jako nepřemožitelný hrdina nebo hrdinka. A to vše umocněné přepálenými animacemi zdrcujících úderů.  celý článek

Civilization III
Třetí díl kultovní Civilization je dočasně zdarma. Nepropásněte ho

Využijte časově omezené nabídky a zařaďte si starší, ale stále skvěle hratelný třetí díl Civilizace do vaší steamové knihovny úplně zdarma.  celý článek

Oficiálně neoznámená StarWars hra od Visceral Games
Herní Star Wars v potížích. Electronic Arts zavřeli studio Visceral

Autoři Dead Space už žádnou hru pod značkou Visceral Games nevytvoří. Slibovaná příběhová hra ze světa Star Wars, na které studio poslední roky pracovalo, bude...  celý článek

Mafia: The City of Lost Heaven
Legendární první Mafia je opět v digitální distribuci

Fanoušci nejpopulárnější české hry všech dob si konečně zase mohou koupit její digitální kopii.  celý článek

For Games 2017
Tipy z For Games: před vydáním si můžete zahrát očekávané pecky

Na veletrhu videoher a interaktivní zábavy For Games, který až do neděle 22. října probíhá v areálu PVA Letňany, si můžete zahrát hned několik her před jejich...  celý článek

Další z rubriky

Empathy: Path of Whispers
RECENZE: Jaký je svět bez lidí? Empathy ho ukazuje po apokalypse

Empathy je jedna z těch her, v níž nepotkáte jediného člověka. Podobně jako třeba v Everybody's Gone to the Rapture nebo Dear Ester to však má svůj důvod....  celý článek

Friday the 13th: The Game
Zabijte kamaráda na sto způsobů. Recenze brutality Friday the 13th

Maskovaný sériový vrah se od uvedení prvního filmu před 37 lety vrací v očekávané hře pro více hráčů. Děs kolem sebe vytváří stále a při hraní s dobrou partou...  celý článek

Inner Chains
Lidé prohráli boj s technologií i přírodou. Recenze hororu Inner Chains

Dystopický svět může mít mnoho podob. Svoji vlastní verzi pokřiveného obrazu Země servíruje i nová nezávislá hororová střílečka Inner Chains z Polska.  celý článek

Advantage Consulting, s.r.o.
SPECIALISTA PLÁNOVÁNÍ VÝROBY

Advantage Consulting, s.r.o.
Ústecký kraj
nabízený plat: 32 000 - 42 000 Kč

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.