Ascension to the Throne

Další podivuhodný počin až z Ruska. Hra, která kombinuje prvký velkých RPG typu Oblivion s tahovými strategiemi ve střihu Heroes of Might and Magic. Jak tento netradiční mix dopadl, prozrazujeme v recenzi.

Z bývalého Sovětského svazu, především pak ze samotného Ruska, k nám přicházejí hry naprosto rozdílných kvalit i žánrů. Jako by i na tomto poli probíhal pomyslný souboj s Amerikou, který by po kvantitativní stránce klidně mohl dopadnout lépe pro největší zemi světa. V Rusku se to má ale tak, že sice každý den vyjde hned několik her, ale jedná se o takové braky, že se je žádný distributor netroufne převézt přes hranice. Na tamní poměry jen hrstka (i to je ale více než dost) titulů se dostane až k nám. Bohužel na opravdové pecky je hodně těžké si vzpomenout – v poslední době dokázal široké publikum zaujmout jen Stalker, ale ten je z Ukrajiny.

Příběh je uveden strašidelným intrem, po jehož shlédnutí jsme sotva doklopýtali do menu, div že jsme hrůzou hru rovnou neodinstalovali.

O stavu ruské vývojářské scény to podává dobrý obrázek, a není tedy divu, že před její produkcí většina herních žurnalistů prchá. Není to však způsobeno tím, že by šlo o hry natolik špatné, to ne – mnohdy dokonce obsahují zajímavé myšlenky, ale jsou obvykle nad únosnou míru překombinované a ke všemu nevábně vypadající. Ascension to the Throne dokonale splňuje jen druhou polovinu mustru, vypadá opravdu ošklivě, ale přes počáteční komplikace je to vlastně docela chytlavá hra.

VIDEO

Příběh je uveden strašidelným intrem, po jehož shlédnutí jsme sotva doklopýtali do menu, div že jsme hrůzou hru rovnou neodinstalovali. Nenechte se ale odradit, už sám obsah děje totiž není vůbec špatný. Vžijete se do kůže vandráka, který kdysi býval králem rozsáhlé země, ale byl zrazen svými nejbližšími. Zlolajný mág namísto něj usedl na trůn a hrdinu škodolibě ponížil na úroveň toho nejposlednějšího poddaného, který ještě předtím než se chopíte jeho kroků musí čelit lítému bičování z řad surových hradních stráží. Pak je teleportován na neznámé místo, nikdo mu nevěří jeho vznešený původ, a na vás samozřejmě je, abyste mu ztracené panství vrátili a především zamezili krutostem v celém kraji, jež se po nástupu nového panovníka rychle rozmohly.

Z kdysi idylické země je teď území plné nepřátel – a vy do toho začínáte jako ta nejméně popsaná tabule. Ani pořádné oblečení nemáte, natožpak zbraň, jíž byste se mohli ohánět v soubojích, jež přijdou už pár minut po začátku hry. Všeho se však v náležitou dobu dočkáte. Ascension to the Throne je hrou poněkud rozvláčnou, především zpočátku si tohoto neduhu budete všímat, ale příběh vypráví prostřednictvím dialogů velice poutavě. Osudy jednotlivých obyvatel země pomalu kompletují mozaiku, jíž si o herním prostředí vytvoříte. Na to, že hra pochází z Ruska, jsou napsány lehkým perem a pěknou angličtinou – o to více však zamrzí naprosto absentující dabing. Pravda, textů je opravdu hodně, ale hra, ve které neslyšíte vůbec žádný hlas, působí prostě divně. S trochu velkorysejším rozpočtem mohla být atmosféra úplně někde jinde. Na druhou stranu, je to budgetovka za patnáct euro, a taková pochybení jí nezbývá než odpustit.

Hardcore hráči ale jistě ocení, že se s nimi nikdo nemazlí a na vše si musí přijít hezky sami.

Probouzíte se tedy do světa, o němž zjistíte, že je poměrně rozsáhlý, poté co spatříte kompletní mapu. V tuto chvíli byste hru nejspíše tipnuli na východní klon Gothicu 3 či Oblivionu, ale skutečnost není tak jednoduchá. Po rozsáhlých krajích (velikosti dvou zmíněných titulů však nedosahují) si můžete pochodovat zcela libovolně, navštěvovat vesničky či města (oboje hodně minimalisticky navržené, o čilém životě na těchto místech si lze nechat jen zdát), klábosit s jejich obyvateli o jejich příbězích a nabízet do placu ten svůj. Horší to je s interakcí a živostí světa – jakoby nic se tu neděje, vše je prapodivně unylé, a pokud někoho neoslovíte z vlastní iniciativy (lidé jsou vždy na těch samých místech), nic se zkrátka nestane.

Rozhovory krom více či méně cenných informací obsahují i pobídky k plnění questů. Je jich věru dost a bohužel je na vás spousta z nich navalena hned v prvních minutách hry. Jelikož tu zoufale chybí tutorial, nezoufejte, když se nějakou dobu nebudete cítit jistí v kramflecích. Nám se to stalo také. Hardcore hráči ale jistě ocení, že se s nimi nikdo nemazlí a na vše si musí přijít hezky sami. Questy se vám sice vyznačují do mapy, ovšem ne vždy je i přes popis jasné, co se po vás chce. Základní informace sice dostanete vždy (většinou je potřeba někoho zabít nebo něco přinést), ale podrobnosti o tom, jakým způsobem to provést mnohdy chybí. Bohužel tak občas zabřednete do nepříjemného bloudění, ale takový už je osud ruských her a především hráčů, kteří se do nich pouští.

Pokud by hra obsahovala jen tento aspekt, poslali bychom jí zase hodně rychle domů a snad vás s ní ani na tomto místě neotravovali. Množina RPG prvků je totiž doplněna naprosto elementárním stylem. Se zbraněmi a výzbrojí se tu nikdo moc nepáral, většinou budete rádi za to, že nějakou máte, stejně jako vzácný amulet apod. Vylepšování postavy je pak natolik primitivní, že snad ani nemá cenu se o něm zmiňovat. Tak co nás tedy přesvědčilo o nehodnosti zatracení tohoto titulu? Byly to především souboje. Ty totiž ani omylem neprobíhají tak, že potkáte nepřítele a v reálném čase si to s ním rozdáte. Naopak, po světě jsou rozmístěny četné, zlatým kruhem označené zóny, v nichž bivakují protivníci. Překročíte-li dané území (hra se vás na to pro jistotu ještě optá a abyste se mohli lépe orientovat, uvede i stavy nepřátel), dostáváte se na samostatnou mapu, z níž už nemůžete utéct a jste vystaveni naprosto klasické tahové bitvě. Té se vedle vás a nejrůznější havěti, mágů, vojáků apod. účastní i vaši parťáci. Ti se mohou rekrutovat buď z tábora nájemných žoldnéřů (stojí pochopitelně peníze), ale časem to budou především pomocníci, s nimiž si padnete do oka v průběhu dobrodružství. Obvykle se k vám přidají potom, co jim nějakým způsobem pomůžete. Ale zpět k bitvě. V ní máte znázorněno hexové pole, takže víte, kam až můžete táhnout, což je pro taktiku navýsost důležité. Pak už stačí jen uvážlivě posunovat paňďuláky a snažit se nepříteli uštědřit co největší úder, aniž byste utrpěli větší ztráty. Trochu to připomíná Heroes of Might and Magic, ale důležitých schopností je v Ascension of the Throne nepoměrně méně.

Ascension to the Throne tedy zaujme především nápadem skloubit velké RPG se slušnou porcí prvků tahové strategie, ovšem pokulhává v realizaci.

Klady a zápory

Dobře vyprávěný a místy vtipný příběh
Tahová složka je na několik hodin zábavná

Svět je příliš chudý
Skloubení RPG a tahové strategie pokulhává

299 Kč
Anglicky (český manuál)

Jak už bylo řečeno, grafika vypadá hodně archaicky, místy až odpudivě, ale časem si na ní zvyknete. V tomto světle jsou ale nepochopitelné celkem vysoké HW nároky, především se zapnutými přídavnými efekty, jež tvůrci evidentně neuměli správně implementovat. Ascension to the Throne tedy zaujme především nápadem skloubit velké RPG se slušnou porcí prvků tahové strategie, ovšem pokulhává v realizaci. Ať už to je příliš prázdný svět, repetitivní questy nebo násilné propojení obou hlavních složek. Máte-li trpělivost, je tu šance, že se vcelku dobře pobavíte, pro všechny ostatní tu jsou spousty přístupnějších a lépe zpracovaných titulů.