Assassin’s Creed Chronicles: India
Když se Jakub, největší fanoušek série Assassin’s Creed v redakci, dobrovolně vzdal recenzování nového Indického dobrodružství své oblíbené ságy, měl jsem to brát jako varování.
Jenže pěkně vypadající screenshoty a půlroční odklad oproti původním plánům vzbuzoval naději, že se třeba v Climax Studios poučili z nemastného neslaného výletu do Číny a kromě změny grafiky zapracovali i na hratelnosti. Jenže to se bohužel nestalo.
Opakování je matka nudy
Kdybych psal recenzi stejným způsobem, s jakým bylo přistupováno k tvorbě této hry, tak v Jakubově recenzi nahradím všechny zmínky o Číně Indií, přepíšu odstavec o příběhu a jdu si nechat proplatit honorář. Ano, až tak je to zlé.
Assassin’s Creed Chronicles: India
Herní průmysl je samozřejmě na kopírování a opakování částečně postaven, ale dosud se opisovaly hlavně ty úspěšné nápady. Čínské dobrodružství nezaznamenalo úspěch ani u hráčů, ani u kritiky, a i když nešlo vyloženě o propadák, chvílemi regulérně nudilo. Šest hodin bylo na tuto nevýraznou kombinaci plížení a skákání více než dost.
Důvod, proč by si někdo měl dát nášup toho samého v mírně pozměněné grafice, mi hlava nebere. Kvůli příběhu? Ten je uveden jednou vysvětlující obrazovkou. Kvůli grafice? Ta je sice pěkná, nicméně většina her už dnes vypadá k světu. Kvůli jménu? Ano, to jedině, nicméně i ten nejtvrdší sběratel a fanoušek by si nákup měl pořádně rozmyslet, protože vzhledem k tomu, jak neuctivě Francouzi s licencí nakládají, by se mu mohl koníček brzy pořádně prodražit. A znechutit.
Nechci tu tvrdit, že je to nehratelný brak, to rozhodně není. Jenže Ubisoft bez zkušeností vkročil do ringu, kde se to (i díky oblíbenosti plošinovek mezi indie vývojáři) jen hemží skutečně těžkými vahami. Například Mark of the Ninja předčí asasína v každém jednotlivém faktoru a navíc je k sehnání za stejné peníze.
Jako Baťa cvičky
Assassin’s Creed Chronicles: India
V dnešní době prostě nestačí být „docela dobrý“. Nabídka zajímavých titulů daleko převyšuje množství volného času, který běžný člověk může hraní věnovat, a proto je potřeba pečlivě vybírat. ACC:I je sice řemeslně solidně odvedená práce, dokonce mi během recenzování ani jednou nespadla, což je u této značky vskutku zaznamenání hodné, ale jinak je zcela bezpohlavní.
Ve dvou rozměrech se vytrácí kouzlo svobody a volného pohybu, na něž jsme u „velkých“ AC her zvyklí a jediný způsob, jak se dostat přes všechny překážky, je jen ten, který si vymysleli designéři. Každá chybka se tvrdě trestá a zapomeňte, že byste v případě odchylky od původního plánu nějak zaimprovizovali.
Vítaným vytržením od tichého plížení jsou zběsile akční pasáže, ve kterých před něčím utíkáte, ale i ty se po několikátém zopakování okoukají. Celé hraní tak brzy upadne do obyčejné rutiny. A teď si představte, že nás zanedlouho čeká ještě jeden díl, tentokrát zasazený do carského Ruska. Napadá mě, že si tady spíše jen někdo zkouší, do jakého prostředí by se příště mohla série vydat, než že by se snažil udělat opravdu zábavnou hru.
Vydávání podobných polotovarů je ovšem z dlouhodobého hlediska kontraproduktivní a může se Ubisoftu jedině vymstít. Chronicles totiž ke značce nikoho nového určitě nepřivedou a stávající fanouškovskou základnu akorát naštvou.
