Netřeba si v dnešní době asi připomínat, že na známých značkách se snaží vydělat skutečně kdekdo a tvůrci, respektive vydavatelé videoher samozřejmě nejsou výjimkou. Otázkou pak zůstává, zdali se trefí do výběru té správné značky. Pokud někdo udělá hru podle celosvětového fenoménu jako kupříkladu Matrix či Pán Prstenů, zaujme tím jistě řadu fanoušků téměř nehledě na kvalitu daného titulu. Pokud si ale tvůrci vyberou motiv populární jen v nějakém regionu, bude to již asi horší. A Astro Boy je přesně tím případem. Tato kreslená postavička je sice ve svém rodném Japonsku populárnější než Pelé s Janáčkem dohromady, ale v našich končinách najdeme jen velmi málo lidí, kteří by vůbec tušili, že nějaký Astro vůbec existuje. A to je přesně to, co tuto hru ještě víc znevýhodňuje v souboji s tituly ze zhruba stejné kvalitativní kategorie, jakými jsou kuříkladu nedávno recenzované Želvy Ninja, které jsou i u nás stále ještě dostatečně „provařené.“
Příběhová zápletka této hry je očekávaně dosti banální, takže se holt budeme muset opět smířit s tím, že hlavní hrdina musí vymýtit všechen zlořád z města jménem Metro City.
Astro Boy má ovšem tu smůlu, že přestože se nejedná o vyloženě špatný titul, není ovšem ani tak kvalitní, aby dokázal hráče zaujmout i přesto, že o tomto chlapíkovi nikdy neslyšeli. Na druhou stranu, ti, kteří o němž slyšeli již poněkud více
než jen jeho jméno, budou velmi pravděpodobně ve svém živlu, jelikož nás jímá silné podezření, že zde prakticky všechno naprosto přesně lícuje s původní předlohou. Zdá se, že zde potkáte mnoho postav známých právě ze seriálu, na něž očividně odkazují i různé hlášky, úkoly nebo situace ve hře. Pokud by tomu tak ale náhodou nebylo, tak nás prosím nelynčujte, jelikož se za znalce Astro Boyova světa rozhodně nepovažujeme, nicméně velmi mnoho věcí ve hře výše napsanému naznačuje a to tak očividně, že je to zřejmé i naprostým laikům našeho typu. Člověk ale nikdy neví.
Příběhová zápletka této hry je očekávaně dosti banální, takže se holt budeme muset opět smířit s tím, že hlavní hrdina musí vymýtit všechen zlořád z města jménem Metro City, a to pokud možno bez prodlení. Vzhledem k tomu, že skutečně neznáme původní předlohu, těžko soudit, zdali je lehce infantilní podání zdejší story zcela na místě, ale každopádně můžeme zodpovědně říci, že náš dojem z toho kdovíjak skvělý není. Na druhou stranu je ale příběh s herním designem poskládán tak, že během hraní nebudete muset ze zdejšího světa znát nic a všechny potřebné reálie se budete dozvídat v průběhu hraní. Výjimku samozřejmě
tvoří speciální test o třiceti otázkách, kdy vám místní „vědma“ klade otázky typu kdy má Astro Boy narozeniny či jak se jmenuje tohleto a támhleto monstrum. Takže zatím docela pohodička.
Co se týče technického zpracování, je z něj od prvních okamžiků cítit silně cartoonový styl.
Po herní stránce je to už ale poněkud horší. Největší díl viny na tom ale má zcela jednoznačně naprosto odbytá práce kamery, kterou sice můžete kolem Astra rotovat, nicméně i tak budete mít v kombinaci s ovládáním často pocit, že vůbec netušíte, co se to vlastně děje. A třetím do partičky je podivně zvládnutá grafika, která pracuje s velmi pozoruhodnou perspektivou, čehož důsledkem je to, že velmi často ani tak nějak moc netušíte, jak daleko od čeho vlastně jste. Ideálním příkladem je souboj hnedle s prvním bossem, kdy budete zpočátku buď máchat svými pěstičkami do prázdna nebo naopak zjistíte, že jste zaletěli již pod onu nestvůru.
Nutno ovšem říci, že tahle hra je přesně ten typ, u kterého i přes jeho pochybné kvality dokážete strávit až neuvěřitelně mnoho času. Není ani nijak extrémně zábavná, ani vyloženě chytlavá, ale stejně se najednou přistihnete, že u ní sedíte již nějakou tu hodinku. Opravdu těžko soudit, čím to může být. Design hry je totiž velmi prostý: Astro Boy vyráží do jednotlivých misí, které jsou sice poměrně pestré, co se týče scénáře, ale o to jednotvárnější, co se týče jejich provádění. Ono se zde vlastně úplně všechno provádí vlastně jen jedním tlačítkem. Základní útoky, speciální útoky, zvedání předmětů, interakce s okolím. Pokud se dostanete poblíž místa, kde se dá něco udělat, hra vám to napíše u ikonky příslušného čudlíku a vám nezbývá
než zmáčknout. Dokonce ani dveře se zde neotevírají automaticky, ale akčním tlačítkem. Naproti tomu, formální náplň misí je vcelku nápaditá, pestrá a hlavně i docela vtipná, lhostejno, že se provádějí prakticky všechny velmi podobně. Hojně jsou tu samozřejmě zastoupeny souboje s nejrůznějšími potvoráky, ale třeba jedna z misí, kdy naháníte malého zloděje v klenotnictví a přemůžete ho jen tak, že k němu doběhnete, chytíte jej za kapuci (samozřejmě stále oním akčním tlačítkem) a za tu jej musíte tahat tak dlouho dokud se vám nevysmekne, případně dokud jej definitivně neutaháte, působí opravdu docela zábavně a vtipně. Aby vás ale autoři ještě více motivovali, poschovávali ve hře přes osmdesát katriček, jejichž sběrem a prohlédnutím se dozvíte dost o tom, kdo je ve zdejším světě kdo a jak to tu celkově chodí.
|
Co se týče technického zpracování, je z něj od prvních okamžiků cítit silně cartoonový styl, ale zároveň bohužel i lehčí nedotaženost enginu, který sice nevykazuje žádné fatální závady, ale při delším hraní, že malých, téměř neviditelných chybek je zde dost. V souvislosti s tím ale překvapí vcelku slušně provedené vizuální efekty, za které by se teoreticky nemusela stydět ani leckterá hra, která není laděna do komixového stylu. Zvuky a hudba jsou vcelku v pořádku, třeba již jen proto, že až na pár vyloženě iritujících zvuků, na které si ale časem zvyknete, si v zásadě žádných zvukových projevů ani nevšimnete.
Jak tedy rozseknout problém s ortelem nad Astro Boyem? Asi takhle. Vyloženě špatná hra to není ani náhodou, ale ať přemýšlíme, jak přemýšlíme, nenapadá nás ani jeden důvod, proč bychom ji měli doporučit. Takže pokud si myslíte, že vám nebude vadit neustále korigovat neposlušnou kameru, přidejte si k výslednému hodnocení klidně i deset procent.
| Astro Boy | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
