Pokud stejně jako my patříte už mezi téměř senilní dědky, kteří ještě i vraždu Kennedyho případně i krach na Wall Street, určitě budete pamatovat i parádní kousek na osmibitech s názvem Decathlon. Jednalo se o jedno z prvních, ne-li úplně první, zpracování lehké atletiky a i s odstupem a rozvahou je i dnes jasné, že některé věci prostě nezestárnou nikdy. Bohužel, nemají od té doby virtuální atleti moc z čeho vybírat, jinými slovy, je to děsná bída. Na začátku života PlayStation 2 se sice objevil velmi solidní kousek International Track and Field od Konami, od té doby ale po pěšině děsivě mrtvolné ticho. Naštěstí se kravaťáci od Sony konečně rozhoupali a koupili novou licenci, a když už, tak rovnou na celé Olympijské hry.
I když, jak vyjde v zápětí najevo, není to s tím "naštěstí" ani s oněmi licencemi zase až tak žhavé. Licence sice obsahuje možnost mít na obalu logo blížící se olympiády, dokonce i zdejší sportoviště jsou vyvedena přesně podle reálných předloh dlících na slunném Peloponésu, ale to je
tak vše. Skutečně, můžete si sice zvolit libovolnou národnost vašeho závodníka, respektive závodnice, ale k dispozici pak máte již jen třípísmenné pojmenování a postavu univerzálního
vzhledu. Je to sice možno chápat tak, že autoři chtěli zdůraznit olympijskou myšlenku rovného soupeření, kde nezáleží na jménech ani státní příslušnosti, ale přeci jen si přiznejme, že mnohem raději bychom vyhráli dámskou půlku s Lídou Formanovou než s nějakou univerzální ženštinou s nápisem CZE přes ko...lorované tričko. Zcela v duchu her olympiády tak můžete libovolnou disciplínu vyhrát s kýmkoliv, výkonnost obecných panáčků se totiž zřejmě neliší.
Nevadí, řekne si lehce zaskočený tester, alespoň že je tu tolik různých disciplín, hurá na ně. Je jich tu plných pětadvacet a namátkou jmenujme právě disciplíny atletické nebo třeba vzpírání, plavání, parkur, gymnastiku nebo lukostřelbu. Srdce pasivního sportovce v tuto chvíli již tepe na nejvyšší možné frekvenci. Brzy však má přijít nepříjemné procitnutí.
Jak se asi všichni virtuální lamači rekordů shodnou, alfou a omegou sportovních her je odladěné ovládání. Bohužel, v případě Athens 2004 se ne vše zdařilo tak, jak bychom si představovali, a tak opět přichází na řadu sentimentální vzpomínka na Decathlon a jeho jednoduše univerzální ovládání jednou páčkou a jedním tlačítkem. Autoři Athens 2004 totiž evidentně chtěli
každou z disciplín pojmout jaksi komplexněji a vypíchnout důležité aspekty daného sportovního výkonu, což se jim ne vždy ideálně povedlo, takže místy to zatím vypadá na poměrně slušný ... no, jak to nazvat ... zkrátka slušný průšvih. V některých disciplínách, konkrétně tedy v hodu diskem jsme zatím v podstatě ještě vůbec nepřišli na to, jak disk odhodit, a to i přesto, že u každé disciplíny je víceméně kdykoliv dostupná slušná nápověda s vysvětlením, jak dosáhnout co nejlepších výsledků. V drtivé většině případů je totiž ovládání nechutně a vyloženě zbytečně překombinované, takže jsme hodně často vzpínali ruce k nebi a orodovali za "bušení do jednoho tlačítka". Zde totiž i obyčejný rozběh jest dílem střídavého mačkání kolečka a křížku, z čehož vám v prvé řadě totálně odumře dlaň a v řadě druhé se to dá krásně ošidit.
Na druhou stranu je ale potřeba přiznat, že v některých případech působí ovládací metoda příjemně a svěže. Děje se tak ale výhradně v případech, kdy nepotřebujete drtit tlačítka co nejrychleji. Hodně nápaditě tak je zpracován třeba skok do výšky. Na tartanu jsou znázorněny stopami kroky při rozběhu. Váš borec se automaticky rozběhne sám a vaším úkolem je křížkem (levá noha) a kolečkem najít správný rytmus kroků a v pravý čas je tisknout. Pod laťkou pak je nakreslen
kříž, kde dojde k finálnímu odrazu a pokud tam vystihnete správný moment, můžete leccos ještě skočit i z poněkud nepovedeného rozběhu. Podobně je pak zpracována třeba i gymnastika, kdy je potřeba sledovat ukazatel obíhající po kružnici a mačkat tlačítko co nejpřesněji v okamžiku, kdy prochází označeným místem. Rovněž pochvalně se musíme vyjádřit i o lukostřelbě, kde je znázorněna i síla a směr větru a podle toho pak musíte mířit. Pamatovalo se ale i na starou dobrou metodu "ultimátního bušení", kam vedle krátkých běžeckých tratí patří třeba i vzpírání, kde je potřeba mít prsty rychlejší než elitní kapsář. Do kategorie nepovedených pak patří třeba i parkur, kde musíte regulovat jak směr a rychlost koně, tak samozřejmě i včasné skákání, což se ale zpočátku jeví jako zhola nemožné, jelikož díky vizuálnímu zpracování dlouho budete mít tendenci odrážet se později než je potřeba.
Ne moc pochvalně se musíme vyjádřit i o grafice, kdy pohyby sportovců zatím působí poněkud rozpačitě a o laciných texturách se raději nebudeme ani zmiňovat, ale vzhledem k ranému preview kódu, který máme k dispozici, si nedovolujeme vynášet nějaké závažnější soudy. Jisté ale již nyní je, že koncept ovládání se do vydání již určitě nezmění. Můžeme tedy jen doufat, že se do té doby alespoň zapracuje na optimalizaci, a že se jakž takž slušně hratelnými stanou i ty disciplíny, které se zatím jeví téměř nehratelnými. A hlavně doufejme, že se podaří upravit proporce jednotlivých výkonů v dané disciplíně. Přeci jen se dnes 8,92 metru do dálky neskáče jen tak každý den a pokud v rámci desetiboje bulharský borec skočí do výšky 2,36 m a kouli vrhne do vzdálenosti 22,18 metru, tak se zdá, že tady asi něco nehraje.
