Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Aura: Fate of the Ages

  12:00aktualizováno  29. července 9:39
Kdekdo ji nazývá klonem Mystu, a přec si tato hra kráčí svojí vlastní cestou. Z líhně společnosti TAC přichází další dobrodružný produkt, který svůj koncept postavil výhradně na logických hádankách.

Aura: Fate of the Ages Ačkoli se to v dnešní době, kdy kralují žánry akční, zdá jako naprostá hloupost, stále se víceméně pravidelně na trhu objevují puzzle adventury á la Myst. Jednou z nich je Aura: Fate of the Ages od nepříliš zkušeného kanadského týmu Streko-Graphics a společnosti TAC. Jde o titul, který jako by právě legendárnímu Mystu z oka vypadl – alespoň na první pohled. Nasvědčují tomu propagační materiály a rovněž prvních pár desítek minut hraní. Příznivce této nesmrtelné série, kteří už se pomalu chystají do obchodu pro Auru, je však nutné zastavit. Aura není klon Mystu a určitě by čekání do podzimního vydání Myst IV: Revelation příliš kvalitně nezkrátila. To však neznamená, že je Aura špatný, či nepovedený titul. Jen se na první pohled zdá být něčím jiným, než ve skutečnosti je.

Aura: Fate of the Ages je puzzle adventura, kterou hráč celou dobu sleduje z pohledu první osoby. Samotný adventure prvek je však potlačen takřka na minimum. Hlavní roli zde totiž hrají hádanky, které jsou poměrně neuměle slepeny nevýrazným příběhem a zabaleny do hodně povedeného grafického kabátku. Aura: Fate of the Ages Hlavním hrdinou je mladík Umag, člen klanu ochránců mocných prstenů, jež umožňují cestování mezi paralelními vesmíry. Umag je však teprve učen. Proto je vyslán do údolí Ademika, aby se zde od mistra Grifita dozvěděl, jak prsteny chránit a užívat. Po přistání v Ademice však Umag zjistí, že Grifit podezřele rychle zmizel zanechajíc za sebou pouze nic neříkající dopis. Umag tak musí sám připravit navigační mapu pro start vesmírné lodi, což je zároveň první úkol, který na hráče čeká.

A hned od začátku nebude jeho plnění žádný med. Tvůrci to vzali pěkně zostra a chrlí na nebohého Umaga bez přestávky jeden obtížný puzzle za druhým. A pokud se hráč nedokáže naladit na správnou vlnu a přemýšlet při řešení hádanek tak jak tvůrci chtějí, čeká jej jeden zásek za druhým. Jedinou pomocí při řešení hádanek v první části hry je navíc pouze nejasný dopis od Grifita s ilustracemi některých puzzlů. Jde však o nepříliš účelnou nápovědu, která má spíše ilustrační charakter, než aby se dala opravdu využít.

Zvědavost po poznání dalšího z herních světů je jedním z motivů, které většinu hráčů poženou vpřed k řešení všech těch obtížných hádanek.

Po úvodní smršti mechanických hádanek se v dalším průběhu hry dostane i na hádanky hudební, které se v adventurách příliš hojně nevyskytují. Zde však působí jako vítaná a oživující změna. Také je nutné poznamenat, že řešení hudebních hádanek Aura: Fate of the Ages je ve všech případech mnohem snazší než řešení hádanek mechanických. A to je fakt, který lze jenom přivítat. Některé mechanické hádanky jsou totiž obtížně řešitelné i s nápovědou a několik z nich je možné překonat snad pouze s pomocí štěstí nebo zkoušení všemožných kombinací. A to pro tvůrce není zrovna nejlepší vizitka. Snad ve svých dalších titulech pochopí, že komplikovanost a obtížnost ještě neznamená zábavnost, ale spíše narůstající frustraci.

Tu naštěstí hodně dobře tlumí technické zpracování hry, zejména pak grafika. S ní si tvůrci opravdu vyhráli a je to poznat na první pohled na každém kroku. Všechny textury jsou i po přiblížení detailní a navíc jsou jednotlivé scény oživeny spoustou menších animací, což je u first person adventur prvek stále hodně opomíjený. Za zmínku stojí nádherně zpracovaný sníh a téměř živá džungle. Ostatně všechny světy, které hra nabízí, jsou zpracovány skvěle a nejenom že jinak vypadají, ale mají i zcela odlišnou atmosféru. Zvědavost po poznání dalšího světa je také jedním z motivů, které asi většinu hráčů poženou vpřed k řešení všech těch obtížných hádanek.

Aura: Fate of the Ages

Zatímco grafické zpracování Aury je vynikající a tvůrci za něj zaslouží jedině slova chvály, tak se zvukem a hlavně hudebním doprovodem už to tak růžové není. Zvuků je ve hře poskrovnu a kromě jejich občasných výpadků či špatného načasování k nim není co dodat. Dveře vržou, oheň v krbu praská, atd. Hudba je velice decentní, možná až trochu moc. Určitě není dobré, když v jakékoli hře hudba příliš vyčnívá, ale na druhou stranu by neměla být zase příliš nevýrazná. A to je bohužel případ Aury. Když se člověk soustředí, tak samozřejmě ten vcelku povedený tichý ambient na pozadí slyší. Jenže v Auře je nutné veškeré soustředění věnovat řešení hádanek, tudíž se po většinu herní doby zdá, že žádná hudba nehraje. Je to zkrátka škoda, protože spoustě scenérií by velice slušel regulérní orchestrální doprovod, který by atmosféru vyhnal až do výšin nebeských. Snad se tvůrci ze svých chyb poučí a příště už na hudbě šetřit nebudou.

Auře chybí smysluplný a alespoň trochu zajímavý příběh, který by všechny ty obtížné hádanky a nádherně zpracované lokace slepil dohromady.

A šetřit by rozhodně neměli ani na dobrém scénáristovi. To, co Auře chybí ze všeho nejvíce, je totiž smysluplný a alespoň trochu zajímavý příběh, který by všechny ty obtížné hádanky, nádherně zpracované lokace a celé světy slepil dohromady. Aura: Fate of the Ages Přesně tohle je také důvod, proč by Aura neměla být považována za klon Mystu. Obě hry mají totožný pouze koncept first person adventury a tím to končí. Myst nabízí výrazné postavy, silný příběh a hádanky, které slouží jako prostředek k jeho dalšímu odkrývání. Aura oproti tomu přináší hlavně hádanky, prakticky žádné postavy a příběh, který je zde opravdu pouze jako nutná vycpávka. Hráči, kteří hrají adventury právě kvůli dobrodružství, příběhu a postavám, by se měli Auře obloukem vyhnout, což platí právě pro fanoušky Mystu. Na své si zde přijdou zejména milovníci logických her a hlavolamů. Hádanky jsou sice obtížné, ale jejich koncept je na druhou stranu velice zajímavý. Jen málo hádanek je převzato a většina z nich ještě k vidění nikde nebyla. Škoda, že tvůrci do hry neintegrovali nějaký systém nápovědy pro méně odolné hráče, kteří prostě nemají buňky na řešení některých puzzlů. Hra by tak byla přístupnější širšímu publiku, což znamená jen a jen více prodaných kopií. A to je cíl, kterého snad tvůrci chtějí dosáhnout.

VERDIKT: Aura: Fate of the Ages není mizerný titul ani propadák. Jde o hru určenou úzkému okruhu hráčů, kteří ocení složitost i množství hádanek a nebude jim vadit absence příběhu a nevýrazná hudba. Příznivci klasických adventur si mohou Auru vyzkoušet, ale pravděpodobně to velmi brzy zabalí i přes velmi pěknou grafiku a klasické bezproblémové ovládání. Lze si tedy jenom přát, aby další dílko od týmu Streko-Graphic bylo stejně vizuálně povedené, ale mnohem více zábavné.

Autor:


Témata: krb

Nejčtenější

Pornoparodie nejpopulárnější hry současnosti není vtipná ani vzrušující

Pornoparodie na hru Fortinte nazvaná Fortnut

Hra Fortnite, oblíbená především mezi nezletilými hráči, se dočkala své pornoparodie. A výsledek je přesně takový, jaký...

Revoluční rok 1998 ve hrách. Zvolte tu nejlepší

Nejlepší hry roku 1998

Rok 1998 byl pro hry mimořádně požehnaný. Kromě toho, že vznikl Bonusweb, vyšla celá řada her, které dodnes platí za...



Konec dohadů. Unreal, nebo Quake?

Střílečka Quake je šestnáct let stará a stále září.

Pokud byste si museli vybrat, dáváte, případně dávali jste přednost značce Quake, nebo raději konkurenci v podobě...

Hry a porno generují největší příjmy z virtuální reality

Pornografická videa v VR

Největším motorem v oblasti virtuální reality jsou hry a porno videa. Vyplývá to z úniků dat Valve a analýzy...

RETRO: Sexy střílečku SiN potopil revoluční Half-Life i vlastní chyby

SiN

Letos slavíme dvacet let od vydání kultovní střílečky Half-Life, jejíž sláva zcela zastínila méně známou střílečku SiN....

Další z rubriky

RECENZE: Banner Saga 3 láká na špičkové tahové souboje a epický závěr

Banner Saga 3

Každý příběh jednou dospěje do konce a tak to je i s oblíbenou Banner Sagou, která třetím dílem vše v epickém stylu...

RECENZE: První placený přídavek pro český Kingdom Come je rozpačitý

Kingdom Come: Deliverance: From Ashes DLC

Placený přídavek From the Ashes nepřináší nic z toho, proč Kingdom Come tak milujeme. Možnost spravovat vlastní vesnici...

RECENZE: Pamatujete na sci-fi simulátor Descent? Overload je to samé

Overload - fotky z recenzování

Descent patří mezi ty hry, na které hráči kolem třicítky vzpomínají s nostalgickou slzou v oku, zatímco ti mladší...



Najdete na iDNES.cz