Skupina voleb Integrated Peripherals ovlivňuje zařízení a rozhraní, která jsou integrována v čipsetu. Jedná se zejména o nastavení parametrů souvisejících s řadičem IDE, sériovými a paralelními porty, zvukovým čipem atd. Ačkoli zde často vystačíme s implicitními hodnotami, rozhodně neškodí se s touto částí Setupu také důvěrněji seznámit.
Při sestavování popisu položek mi kromě mých zkušeností opět posloužily zejména následující zdroje: manuál k základní desce MSI K7T Turbo, webové stránky firmy Phoenix a Adrian’s Rojak Pot (ARP) se svým průvodcem The BIOS Optimization Guide.
- OnChip IDE Channel0 | Onboard IDE-1 Controller
- pokud BIOS není schopen správně detekovat režim PIO připojeného zařízení
- pokud se chcete pokusit zařízení provozovat na vyšším režimu PIO, než pro který bylo zkonstruováno (pozor, hrozí ztráta dat!)
- pokud je sběrnice PCI přetaktována a některé zařízení IDE nefunguje správně: v tomto případě se někdy osvědčuje zapnout pomalejší režim PIO
Řadiče rozhraní IDE, které jsou integrovány v současných čipsetech základních desek, standardně dokáží obsluhovat dva kanály IDE, z nichž na každém mohou být připojena dvě zařízení IDE pracující v režimech Master a Slave. Pomocí této volby lze zapnout nebo vypnout první kanál; pokud na něm máte připojené nějaké zařízení (obvykle je zde pevný disk), ponecháte ji samozřejmě zapnutou – v opačném případě ji můžete vypnout, aby kanál zbytečně neblokoval IRQ. OnChip IDE Channel1 | Onboard IDE-2 Controller
Zapíná/vypíná druhý kanál integrovaného řadiče IDE – viz o položku výše. IDE Prefetch Mode | PCI IDE Prefetch Buffers
Tato volba zapíná/vypíná použití vyrovnávacích pamětí pro předběžné vyvolání (prefetch), které jsou součástí řadiče IDE. Protože vyrovnávací paměť zrychluje přístup k připojenému zařízení, doporučuji zapnout. Vypnout je třeba jen v tom (nepříliš pravděpodobném) případě, že byste ve svém systému měli ještě jiný, externí řadič IDE, který prefetching nepodporuje. Primary Master PIO
Pro každé ze čtyř zařízení, která mohou být připojena na vestavěném řadiči IDE, lze nastavit specifický režim PIO (Programmed Input/Output). Čím vyšší číslo režimu PIO, tím vyšší výkon – pokud dané zařízení ovšem nastavený režim podporuje. Rozumné je nastavit zde Auto – BIOS pak zařízení automaticky určí optimální režim.
K experimentům s touto volbou se někdy má cenu uchýlit v následujících případech:
Tato volba se vztahuje na zařízení, které je připojené na prvním kanálu IDE a nastavené jako Master.
Primary Slave PIOViz Primary Master PIO výše.
Tato volba se vztahuje na zařízení, které je připojené na prvním kanálu IDE a nastavené jako Slave.
Secondary Master PIO
Viz Primary Master PIO výše.
Tato volba se vztahuje na zařízení, které je připojené na druhém kanálu IDE a nastavené jako Master.
Secondary Slave PIO
Viz Primary Master PIO výše.
Tato volba se vztahuje na zařízení, které je připojené na druhém kanálu IDE a nastavené jako Slave.
Primary Master UDMA
Ultra DMA, zkráceně UDMA, je protokol umožňující přenos dat po sběrnici IDE zvýšenou rychlostí oproti prostému režimu PIO. Nejprve se jednalo o rychlost (maximální a teoretickou, nikoli reálně dosahovanou) 33 MB/s (dvojnásobek oproti režimu PIO 4), později 66 MB/s a nejnověji je to 100 MB/s. Přítomnost této volby v BIOSu svědčí o tom, že řadič IDE na vaší základní desce UltraDMA podporuje; zda je to UltraDMA/33, 66 nebo 100 zjistíte z manuálu motherboardu. I zde je rozumné ponechat nastavení Auto, aby mohl BIOS sám určit optimální přenosovou rychlost připojeného zařízení. Vypnout UDMA má smysl, pokud máte v tomto režimu nějaké potíže (typickým příkladem je nedávno odhalená chyba southbridge VIA 686B). Máte-li operační systém Windows, musíte režim UDMA ještě povolit u daného zařízení v ovládacím panelu Systém.
Tato volba se vztahuje na zařízení, které je připojené na prvním kanálu IDE a nastavené jako Master. Primary Slave UDMA
Viz Primary Master UDMA výše.
Tato volba se vztahuje na zařízení, které je připojené na prvním kanálu IDE a nastavené jako Slave.
Secondary Master UDMA
Viz Primary Master UDMA výše.
Tato volba se vztahuje na zařízení, které je připojené na druhém kanálu IDE a nastavené jako Master.
Secondary Slave UDMA
Viz Primary Master UDMA výše.
Tato volba se vztahuje na zařízení, které je připojené na druhém kanálu IDE a nastavené jako Slave.
Init Display First
Pokud máte v počítači dvě grafické karty, přičemž jedna z nich je ve slotu AGP a druhá ve slotu PCI, můžete prostřednictvím této volby určit, která z nich bude fungovat jako primární (a bude inicializovaná jako první). Máte-li jen jednu grafickou kartu, nastartuje se počítač v pořádku bez ohledu na to, co tu nastavíte, nicméně přesto doporučuji zde uvést správně typ vaší grafické karty (AGP nebo PCI), aby se BIOS při každém bootu zbytečně nesnažil inicializovat grafiku tam, kde není – startování počítače tím i malinko urychlíte. IDE HDD Block Mode
Všechny moderní pevné disky již několik let podporují přenos dat po blocích: blokem zde rozumíme větší množství sektorů (dříve bylo možné během jednoho přerušení přenést pouze obsah jednoho sektoru). Tuto volbu zapněte – BIOS pak při startu systému automaticky rozpozná, zda váš pevný disk podporuje blokový přenos, a nakonfiguruje příslušné parametry. ARP upozorňuje na fakt, že některé verze Windows NT nepracují při zapnutém blokovém přenosu správně, což potvrzuje i Microsoft, a doporučuje uživatelům tohoto OS danou volbu vypnout. Podle neoficiálních informací by však tento problém měl řešit NT Service Pack 2.
Poznámka na závěr: ačkoli se na první pohled zdá, že současný přenos více sektorů namísto jednoho by měl přinést významné urychlení diskových operací, není tomu tak: v praxi získáme pouze 1 až 2 procenta výkonu navíc a mírné odlehčení procesoru (podrobnější testy v angličtině zde).
Onboard FDD ControllerZákladní deska obsahuje mj. i řadič, který obsluhuje vaší disketovou jednotku. Pokud jste ta vzácná výjimka, která ve svém počítači žádnou disketovou jednotku nemá anebo pro ni používá externí řadič, můžete interní řadič pomocí této volby vypnout – ušetříte tím jedno IRQ. My ostatní samozřejmě ponecháme zapnuté. Onboard Serial Port 1a2
Umožňuje vypnout příslušný sériový port anebo mu přiřadit konkrétní adresu a přerušení. Za normálních okolností zde ponechte hodnotu Auto – BIOS vybere tyto parametry sám. Pokud by vám však takto obsadil IRQ, které potřebujete pro jiné zařízení, můžete nastavit hodnoty sami. Konečně, nepoužíváte-li daný sériový port, můžete ho vypnout a ušetřit tak jedno IRQ. UART 2 Mode | Onboard IR Function
Druhý sériový port může fungovat buď jako standardní rozhraní RS-232C nebo jako port pro bezdrátově (infračerveně) komunikující zařízení. Nemáte-li takové zařízení, ponechte zde hodnotu Standard; v opačném případě nastavte podle dokumentace daného zařízení příslušný typ portu. IR Function Duplex | InfraRed Duplex Type | Duplex Select
Máte-li bezdrátově komunikující zařízení, nastavte zde způsob přenosu, který toto zařízení používá (jinak vypněte). Režim Full-Duplex umožňuje současné vysílání dat oběma směry, tj. z počítače do zařízení a naopak, a Half-Duplex jen jedním směrem – který přenosový režim vaše bezdrátová periférie používá, to zjistíte z jejího manuálu. TX, RX inverting enable | TxD, RxD Active
Tato volba umožňuje převrácení signálů pro příjem a vysílání dat z/do bezdrátově komunikujícího zařízení – máte-li takové periferní zařízení, jeho manuál by vám měl prozradit vhodné nastavení této volby. Onboard Parallel Port
Zde můžete zvolit vstupně/výstupní adresu a IRQ, které bude používat paralelní port. Pokud nemáte důvod ji měnit, ponechte zde implicitní hodnotu. Onboard Parallel Mode | Parallel Port Mode
Naprostá většina dnešních paralelních portů je schopna pracovat v několika režimech, mezi kterými se lze právě touto volbou softwarově přepínat Implicitní je hodnota SPP (Standard Parallel Port), při níž však port komunikuje pouze jednosměrně (ven) a velmi nízkou rychlostí. Pro modernější tiskárny a scannery je vhodné nastavit ECP (Extended Capabilities Port), který umí díky protokolu DMA komunikovat rychlostí až 2,5 Mb/s a umožňuje obousměrnou komunikaci. Máte-li na paralelním portu připojenu nějakou paměťovou jednotku (Iomega ZIP, externí pevný disk v krabičce atd.) nebo obecně zařízení, které často mění směr toku dat, nastavte zde EPP (Enhanced Parallel Port). Poslední možnou hodnotu, totiž ECP/EPP, je třeba považovat spíše za východisko z nouze – jejím nastavením vyjadřujete to, že nevíte, který z režimů je pro připojené zařízení optimální, a vystavujete se riziku, že BIOS nastaví ten méně vhodný. ECP Mode Use DMA
Pokud jste ve volbě Onboard Parallel Mode (viz výše) vybrali režim ECP, musíte mu přiřadit číslo kanálu DMA. Pokud by z nějakého důvodu nefungovala implicitní hodnota 3, můžete ji změnit na 1. Parallel Port EPP Type
Pokud jste ve volbě Onboard Parallel Mode (viz výše) vybrali režim EPP, zde určíte, zda bude používat protokol verze 1.7 nebo 1.9. Pokud někdo z vás ví, jaký je mezi nimi rozdíl, a pokud je to rozdíl významný, nechť mi dá vědět – já jsem zatím na žádný nepřišel :-). Onboard Legacy Audio
Zde můžete povolit nebo zakázat použití integrovaného zvukového čipu k emulaci starších zvukových karet. Zapnutím této volby se vám zpřístupní další volby, ve kterých budete moci nastavit, zda se má emulovat standard Sound Blaster či nikoli, specifikovat vstupně/výstupní adresu, IRQ a DMA, zapnout/vypnout emulaci standardu MPU-401 a specifikovat jeho vstupně/výstupní adresu, a konečně umožnit nebo zakázat port pro herní ovladače (joystick atd.).
