Axis & Allies - řadová RTS nebo skvělá věc?

Axis & Allies čerpají z nevyčerpatelného tématu 2. světové války, ale mnohem důležitější je, že pochází od tvůrců opěvovaného Kohana. Překoná ho a nasadí novou strategickou laťku nebo zapadne? Určitě čtěte dál!

Zvláštní firmou jsou ti kluci z TimeGate Studios. A jak jsme k této domněnce došli? V rozpětí dvou měsíců dokáží vydat dvě diametrálně odlišné hry, a to jak tématem, tak, a to především – kvalitou. Přestože Kohan 2 rozhodně není mainstreamovou záležitostí, jde bezesporu o jednu z nejpovedenějších realtime strategických her tohoto roku a že konkurence není malá, jistě nemusím dodávat. Navnaděni touto delikatesou jsme přistupovali i k druhému letošnímu dílku od TimeGate a sice Axis and Allies. Na první pohled se švec držel svého kopyta a zůstal ve vodách RTS, ovšem již na ten druhý poznáme jasné směřování hry k nenáročným masám prostřednictvím zapojení kulis Druhé světové války, která na nás dnes úspěšně juká zpoza všech rohů a říci, že jí máme plné zuby, by bylo jen slabým odvarem našich skutečných pocitů z neustálého ždímání největšího lidského konfliktu. Předsudků se tak asi nezbavím, přesto se ke hře pokusíme přistoupit s objektivním metrem, jakoby byla první svého druhu.

Na první pohled se švec držel svého kopyta a zůstal ve vodách RTS, ovšem již na ten druhý poznáme jasné směřování hry k nenáročným masám prostřednictvím zapojení kulis Druhé světové války.

První zajímavostí hry jsou dva poměrně odlišné systémy singleplayerové hry. Jde o veskrze klasickou kampaň, kterou si můžete projet v roli spojenců či osy. Každý z těchto celků navíc reprezentuje hned několik národů té které ideologie. Je jich celkem pět (za nacisty – Japonci a Němci, za spojence – Rusové, Amíci a Britové) a logicky se tak trochu liší. Není to žádný zázrak a rozhodně nedoufejte v diferenciaci podobnou například té v CaC: Generals. Jedná se spíše o mírně pozměněné technologické upgrady a také nepatrné rozdíly v oblasti jednotek. Takže po této stránce nic moc a náplň misí v kampani je na tom podobně. Točí se totiž pořád zhruba okolo toho samého a v podstatě odráží nejdůležitější okamžiky 2. světové války prostřednictvím nepříliš souvislého tažení rozkouskovaného do několika misí. Mírnou náplastí budiž alespoň slušná variabilita prostředí – tu honíte Rommela v pouštích severní Afriky, támhle zase v roli Rusů bráníte Stalingrad a pak se pro změnu ve jménu „Führera“ snažíte ubránit Krétu před Angličany. Dále se podíváme do slušně exotických prostředí jako je Hawaii, Indie, Austrálie či stará dobrá Moskva.

Je toho celkem dost, přesto se kampaně hrají v podstatě stejně jako jiné RTS, tedy až na nějaké ty pozitivní prvky z Kohana. Mnohem zajímavější je možnost druhá, jež se skrývá pod názvem World War II mode. Nevíte-li, co si pod ním přesně představit, vězte, že vlastně on propůjčil hře jméno. Axis and Allies jsou totiž postaveni na licenci u nás prakticky neznámé, stejnojmenné deskové hry Miltona Bradleyho. Pokud nepatříte, stejně jako autor článku, ke znalcům této v Americe značně populární hry, představte si pod její herní obdobou zhruba něco jako singleplayerovou kampaň v Rise of Nations či Warlords Battlecry. Modří již vědí kam míříme a ostatním to tajemství prozradíme. Jedná se o element strategické mapy, který se ze hry snaží dělat souvislé tažení. Vžijete se do role jednoho z pěti vojevůdců a tahovým způsobem se snažíte podrobit si co možná nejvíce teritorií, které nepřinášejí nic jiného, než peníze, které velice dobře poslouží k nákupu větších armád. V zásadě se vychází z podstaty Risku, ovšem zde je vše notně zjednodušeno a když to trochu přeženeme, tak jde jen o posouvání schematicky znázorněnými vojáčky po mapě. Když pak tito narazí na panáčky a stroje konkurenční, dojde ke v herní grafice znázorněnému realtime boji. Nebo si výsledek můžete také nechat vygenerovat automaticky, volba je jen na vás. Na pár chvil je tento mod jistě zábavný, ovšem velmi rychle postřehnete absenci větší hloubky, která je neobyčejně rychlým katem hratelnosti. Jestli je takhle nudná i desková předloha, tak doufejme, že se u nás ani nezačne prodávat. Na druhou stranu – stačilo by přidat o něco více voleb a vše trochu zkomplexnit. Vždyť pro masový trh tu je klasická kampaň, hardcore hráči si mohli užít alespoň takhle. Z tohoto zpracování si však maximálně zhnuseně odplivnou.

Axis and Allies jsou totiž postaveni na licenci u nás prakticky neznámé, stejnojmenné deskové hry Miltona Bradleyho.

Na hře je rozhodně vidět její původ – prvky Kohana se v ní totiž nezapřou, naneštěstí však v tomhle případě nemají tu potřebnou šťávu, ale o tom až později. Zřejmě největší podobnost objevíte v managementu jednotek. Ten totiž stejně jako ve fantasy bratříčkovi nespoléhá na jednotlivé vojáky, nýbrž na celé regimenty. Zatímco v Kohanovi jste si s nimi ale mohli celkem detailně pohrávat, zde jsou víceméně pevně dané. Hlavní však je, že hned několik jednotek ovládáte jako jednu jedinou, které navíc můžete zadávat formace a lehce ji přesouvat po mapě. Když dojde k boji, chovají se panáci pod vedením AI celkem inteligentně, což se hodí především při větších potyčkách, kdy člověk chtě nechtě ztratí přehled i o tom, kteří vojáčci jsou vlastně jeho, natož, aby se je ještě snažil ovládat! V podstatě jediným důležitým členem každé jednotky, je její vůdce, který získává zkušenosti a pokud tento zemře, končí celá grupa. Inteligentní je chování jen do chvíle, než do jednoho regimentu k vojákům zařadíte ještě rozličné druhy strojů. Tento systém s nimi totiž zrovna dvakrát dobře nespolupracuje a výsledkem je povětšinou opravdu jen ten nekontrolovatelný guláš.

TimeGate Studios

Studio TimeGate bylo založeno roku 1998 a vize pěti zakladatelů byla jednoduchá – stát se v blízkém časovém horizontu jednou z předních vývojářských firem. Zatím se to pěti byznysmenům, ale zároveň také náruživým hráčům nepovedlo, ovšem musíme nechat, že mají slušně našlápnuto. Po prvních nejistých krůčcích se dostal na světové trhy jejich první projekt, hra Kohan: Immortal Sovereigns, která se sice nemohla pyšnit prvními příčkami v žebříčcích prodejnosti, ale investice do ní vložené se stoprocentně vrátily a navíc se tvůrcům dostalo velkých pochval ze strany novinářů, kteří nejednou neváhali vyhlásit Kohana strategickou hrou roku. Jakkoliv byla podobná glorifikace přeci jen trochu technicky zastaralého titulu kontroverzní, je třeba uznat, že se TimeGate svým debutem zapsali více než dobře. Krátce po tomto úspěchu se autoři rozhodli z inovátorského přístupu Kohana vytřískat co možná nejvíce a vydali stand-alone datadisk Ahrimans Gift. Ten si i přes menší počet vylepšení získal příznivce dlouhou kampaní a rozhodně opět nezklamal. Za zmínku ještě stojí, že firma TimeGate neslučuje jen vývojáře, nýbrž působí i v dalších odvětvích jako je třeba medicína, estetika nebo paliva. Vskutku zajímavá směska a my můžeme být jedině rádi, že se šéfové firmy rozhodli podnikat i v nám tak blízkém odvětví. Hned v roce 2001získalo studio hodnotnou cenu za nejlepší začínající vývojáře, kterou každoročně uděluje asociace nezávislých tvůrců. V současné době je TimeGate na dobré cestě ke svému cíli a má podepsány slibné kontrakty s největšími vydavateli světa. Pro Take 2 vyvinuli Kohan 2 – Kings of War a Atari je získalo právě pro tvorbu Axis and Allies. Ti se sice, jak recenze napovídá, přiliš nepovedli, ovšem jedna vlašťovka jaro nedělá a je dost možné, že hra je taková, jaká je, především kvůli vydavateli Atari, který je poslední dobou znám uspěchanými vydáními a orientací na ty nejméně náročné hráče. TimeGate mají pořád kladnou bilanci a my jim fandíme.

Autoři se v Axis and Allies docela nešťastně vrací ke starým konceptům managementu základny, což je po zkušenostech s Kohanem 2 takřka neuvěřitelné. Navíc tak činí dosti neobratně s tím, že zde praktikované postupy se striktně lineární výstavbou základny byly již překonány. K tomu patří i starost o suroviny. Peníze získáváte z velitelství, ale pro zásoby pohonných hmot a munice, musíte postavit speciální budovy. Na mapě jsou občas i města, jejichž zabráním si můžete zajistit extra přísun surovin. Zásobování je jedním z elementů, které se vyvedly. Vaše jednotky musí být v rádiu měst či mobilních zásobáren, aby mohly vytrvale bojovat. Jde tak o příjemný taktický prvek, na který je třeba brát ohled.

Dalším zpestřením jsou dynamicky se chovající zkušenosti a s nimi spojené speciální schopnosti generálů. Na obrazovce naleznete ukazatel hromadných zkušeností. Pokud se nic neděje, přibývají bodíky jen velice pomalu, ovšem když dojde k bojům, dostanete ihned o mnoho více. Pak jsou tu oni vojevůdci, každý se třemi dovednostmi, jichž s dostatkem zkušeností můžete využít. Takhle si lze vypomoci například kobercovými nálety, sabotážemi, ale třeba i atomovou bombou.

O grafice se moc přívětivě vyjadřovat nemůžeme. Přestože vyloženě nezhnusí, musíme ji prohlásit za jednu z nejhůře vypadajících strategií z 2. světové válce, které si na kvalitní vizualitě vždy nechávaly záležet, vzpomeňme například Desert Rats vs. Afrika Korps či Codename: Panzers. Navíc je přiblížení velice omezené. Kdyby se však Axis and Allies alespoň hráli podobně jako výše zmíněné vrcholy žánru, nemohli bychom si na nic výrazněji stěžovat. Takhle však, přes zdánlivé novoty, nejde o nic jiného, než mírně nadprůměrnou RTS v omšelém hávu a navíc stavící na tisíckrát zpracovaném tématu. Od tvůrců Kohana jde tak jednoznačně o zklamání.