Jak začít. Znáte Wrestling? Znáte ty šílence, co si mezi provazy lámou ruce a nohy a pak na sebe ještě skákají jakoby ve snaze se zmrzačit? Pak jistě víte, že tyto zápasy jsou domluvené a nacvičené. Podlaha ringu je odpružená, aby nedocházelo ke zraněním, takže co by venku na ulici mohlo zabít, v ringu téměř neublíží. No řekněte sami. Umíte si představit něco takového třeba u vás na zahradě? Že je to nesmysl? Tak to neznáte Backyard Wrestling.
Tyto zápasy se totiž skutečně odehrávají v prostorách mimo ring a za použití prakticky všeho, co přijde pod ruku. Samozřejmě i tady se jedná o vrcholové atlety a speciální pomůcky. Nicméně, když vidíte, jak se dva borci otloukají pálkou omotanou ostnatým drátem, či jak se shazují z balkónu do hromady zářivek, odkud se pak zvedají se zkrvaveným obličejem, říkáte si, jestli je to pořád jen jako. To je ale asi přesně to, co provozovatelé zamýšlejí.
Titul BYW: Don’t Try This At Home nám přinesla firma EIDOS a pokouší se o simulaci této šílené zábavy.
Protože jsem wrestlingům příznivě nakloněn, byl jsem na tuto hru velmi zvědavý. Vrazil jsem tedy disk do konzole a dychtivě očekával. Úvodní filmeček velmi slušný. Neuvěřitelné, co si tam ti lidé dělají. Nechtěl jsem hned rozjíždět kariérní režim a tak se vrhl do pokusného exhibičního zápasu. Na výběr jsem dostal cca 10 borců zvučných jmen, která mně však nic
neříkají. Zápasí tu totiž zcela jiní šílenci než v klasickém WWE. Při výběru vidíte jejich fotku a trojrozměrný model. To ale vyžaduje se na každém obrázku zdržet cca pět vteřin, než se model nahraje. Když jsem si vybral zápasníka a arénu (arény jsou od začátku k dispozici čtyři, později až sedm) přišla předzvěst kamene úrazu. Objevila se loadovací obrazovka s takovým tím ukazatelem, který se postupně plní. Plnil se asi tak půl minuty, což mě začalo záhy otravovat. A to jsem ještě nevěděl, že mě to samé čeká po zápase. Návrat z akce zpět do menu je totiž rovněž provázen loadingem. Nejhorší to ale je při režimu Talk Show, který zde zastupuje jakýsi kariérní režim pro jednoho hráče. Kupříkladu máte dobýt určitou arénu. V podstatě jde o to, porazit postupně čtyři zápasníky. Přetrpíte nahrávání a dáte se do boje. Porazíte třeba dva, ale třetí vás dostane. No nic, budete muset znovu. To ale vyžaduje přetrpět opětovně zdlouhavé nahrávání menu, jen abyste potom odmáčkli zopakování levelu a vychutnali si další nahrávání zpět do zápasu. Faktem je, že to na mě mělo po čase silné motivační účinky nenechat se proboha porazit, abych nemusel zase loadovat.
V přímém kontrastu s tím je zápas samotný velice rychlý. Při prvním hraní jsem vůbec nestíhal a prakticky pouze sledoval, jak mě ten druhý otlouká vším, co mu přijde pod ruku. Výběr předmětů k použití je rozsáhlý a kromě různých palic, židliček, popelnic nebo dopravních značek obsahuje i poněkud netradiční videokazety, gramodesky nebo třeba kusy
hovězího. Mimoto lze protivníka hodit například skrz stůl, skrz sklo nebo prostě jen do zdi. V každé aréně je navíc příležitost shodit soupeře z nějakého toho balkónu, žebříku či na něj odtamtud skočit. Místy se dokonce nachází různé NPC, jako třeba naštvaný motorkář s basebalkou v ruce, kteří praští prvního, kdo se jim připlete pod ruku. Prostředí je tedy poměrně rozmanité a dává hodně prostoru pro vyřádění. Navíc paleta různých ataků a chvatů je velmi pestrá.
A o co vlastně ve hře jde? Jak již jsem nakousl, základním kamenem je singleplayerový režim Talk Show. Ten spočívá v tom, že máte postupně projít sedmi arénami, ve kterých je zhruba po třech zápasnících. Pro dohrání arény je nutné „pouze“ porazit postupně všechny, kdo arénu hájí. To vám odemkne arénu a poražené borce pro ostatní části hry. V každém kole je však i pár vedlejších úkolů, které otevírají bonusové materiály v podobě videoklipů z prostředí Backyard Wrestlingu. Většinou jde o to, jaké poškození soupeři způsobíte házením předmětů nebo kolik života vám na konci kola zbude. Mezi arénami je vždy intro udělané jako záběr ze studia, kde probíhá talk show na téma BYW. Tyto scénky se snaží být pochopitelně vtipné, ale já se moc nezasmál. Pokud se vám ale líbí styl, kdy opilý Santa Claus ukazuje na kameru holý zadek, tak si užijete :o)
Celou Talk Show jsem měl dohranou asi tak za dvě hodinky, takže s životností to nijak valné
není. Nedohrál jsem tedy samozřejmě všechny bonusy, protože dlouhé nahrávání mezi zápasy dokáže opravdu hodně odradit. Nicméně abych uvedl zase něco pozitivního, tak filmečky, které se mi podařilo odemknout, byly velice povedené.
Nemohu si dovolit neříci ještě pár slov k ovládání a grafice.
Modely postav mi osobně přijdou takové odfláknuté. Prostředí arén je, jak již jsem říkal, docela rozmanité. Velké plus bych viděl ve velké interaktivitě okolí. Některé techniky, obzvláště ty zakončovací finishery, vypadají také propracovaně. Celkově mě však zpracování spíše připomíná hry na PSX.
Ovládání je sice podobné jako v sérii WWE, avšak ne tak docela. V klasické situaci čelem u protivníka používáte křížek a čtvereček pro různé údery. Kolečkem chytnete soupeře do kravaty. Tuto situaci pak můžete řešit kombinací křížek plus směr, což vyvolá přehoz, nebo čtvereček plus směr, což zase aktivuje nějakou úderovou techniku. Například pár hlaviček do obličeje či kopanec pod koleno. Další možností je pak stisknout kolečko znovu a tím poslat soupeře do běhu. V situaci, kdy ho držíte, lze nastavovat směr, kam ho pošlete a tím si vybírat, o co se v následující chvíli rozbije. V případě, že soupeř leží na zemi, jde ho zvednout opět do kravaty či jej atakovat na zemi nějakým úderem. Jak již jsem na začátku předeslal, lze také vylézt na různé překážky a skákát na něj různými způsoby. Když už má soupeř skoro
dost, lze jej atakovat tzv. finisherem, který se aktivuje tlačítkem L1. A nakonec nezbytné reversaly. Tyto jsou poněkud složité. Jestli jsem to totiž dobře pochopil, tak musíte v podstatě odhadnout, jaký druh techniky se soupeř chystá provést a podle toho včas stisknout příslušný směr a tlačítko. Mně se tyto protitechniky dařily spíše náhodou.
Celou hru pak provází docela drsná hip hopová muzika.
Závěrem řeknu jen to, že BYW není žádnou peckou. Není to ale ani vyložený propadák. Je to prostě taková rychlá arkádovitá řežba. Kdyby autoři zapracovali na grafice a šíleném systému nahrávání zápasů, mohlo to být mnohem lepší. Nemohu si ještě odpustit srovnání s WWE Smackdown! Shut Your Mouth, které je mnohem dotaženější a poskytne vám mnohem více muziky za jen o něco větší peníze. A to je vše přátelé.
| Backyard Wrestling: Don't Try This At Home | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
