První díl Baldur's Gate: Dark Alliance byl ze strany výrobců tak trochu sázkou do loterie. Na konzolích přeci jen klasická RPG nemají téměř žádnou tradici. Tedy slovem klasické RPG samozřejmě máme na mysli standardní fantasy např. na pravidlech Dungeons and Dragons; japonské výtvory šly a stále jdou naprosto odlišným směrem. Když si ještě uvědomíme, že v té době Snowblind Studios vytvořili z oblíbené a neuvěřitelně propracované PC série Baldur's Gate akční klon á la Diablo, musíme jejich krok vskutku obdivovat. A nejen odvaha tvůrců, ale i jejich šikovnost při grafické a zvukové kompozici, implementace pravidel stolní hry a výborně zvládnutá gradující hratelnost nás přesvědčily o velmi vysoké kvalitě tohoto díla.
Přes četné zádrhele, z nichž tím nejpodstatnějším byl právě odchod vývojářů ze Snowblindu, jejich následná kolaborace se Sony a přesedlání na EverQuest RPG systém (výsledkem bude hodně očekávaná hra Champions of Norrath; i ta se brzy notně zahřeje pod naším drobnohledem), se nakonec zadařilo a pokračování Dark Alliance se konečně objevilo na pultech evropských obchodů. A rovnou vám můžeme sdělit, že pod rukama nových tvůrců neutrpěl nový Baldur jedinou sebemenší újmu; ba právě naopak hrdě kráčí ve šlépějích staršího bratra…
Pusťme se do toho ale pěkně popořadě! Cože se tedy událo po zabití Eldrith Zrádkyně? Tři hrdinové; trpasličí bijec, elfka čarodějka a člověk lučištník se ocitli ze sutin Onyxové věže rovnou v náruči velmi nebezpečného vampýra a jeho neméně smrtících posluhovačů. O tom, co se stalo s bezejmennými hrdiny se však ve městě Baldur's Gate vedou pouze hospodské debaty; hlavně, že kletba Eldrith byla zažehnána a život běží dál. Opět bují politické intriky, honby za magickými artefakty, vznikají nové zlodějské klany či kulty. Přímo ve městě a od pobřeží na západní straně se množí podivné přírodní anomálie, tlupy skřetů a orků začínají paralyzovat obchodní cesty. Cosi se proslýchá i o obnovení starých nekromantických a vampyrických aktivit. Město začíná děsit místní usedlost, v níž se ztratilo mnoho zvědů a dobrodruhů snažících se zjistit, proč z ní po nocích vylézají ghůlové. A do toho všeho přicházejí do Baldurových bran naši noví hrdinové. Allessia „Kladivo Víry“; Helmův klerik, šířící víru při obraně nevinných a trpících těžkou ocelí a slovem božím. Borador „Zlatá Ruka“ - trpasličí lovec pokladů. Zamlklý, nepříliš přátelský „soukromník“, smrtelně zacházející s kuší a výbušninami. Dorn „Rudý Medvěd“; masivní barbar, trávící většinu života kosením démonů, mohutnými pitkami a proháněním povětrných děv. Vhaidra Uoswiir - temná elfka, která se dala na východní bojová umění hlavně proto, aby se pomstila vrahům, kteří zaplavili její rodný dům krví rodičů. A konečně Ysuran Auondril, nekromancer, vládnoucí temnou magií smrti, stále hledající útržky své ztracené paměti.
Máme tu před sebou zkrátka opět fantasy jak poleno. Celý příběh během hry variuje; dočkáte se mnoha příjemných i nepříjemných překvapení a zvratů. Nebudeme ale potenciálním kupcům tohoto RPG kazit prožitek z virtuálního dobrodružství. Z hrubého nástinu událostí budoucích je vám všem jistě jasné, že půjde o pestré dobrodružství okořeněné hektolitry krve démonických stvoření a emitující všechny druhy magie. Počet postav je na hru tohoto typu vcelku nevídaný, nemluvě o pestrosti povolání. Zkuste si například představit hru za fyzicky zaostalého nekromancera, který však dohání svou ubohou konstituci silou svých temných kouzel. Vrazíte mu do rukou kuši s elementem mrazu, vyvoláte třeba kostlivce Bedřicha a dorazíte přípravy sesláním obranného štítu. Béda se rozeběhne k nepřátelům a brzdí je svými chřestícími kostmi. Vy mezitím ostřelujete houf orků z dálky samostřílem, občas jim osmahnete kebule ohnivou koulí… A teď to srovnejte se strategií oceli a krve: Dorn si do každé ruky vezme jednu chladnou zbraň, posedne jej bersekrovské zabíjení a vtrhne mezi tlupu ve smrtelném tanci, zanechávajíc za sebou odsekané údy nebohých stvoření. Nebo taková Vhaidra se svými fatálními komby, sestavovanými z různých kopů a úderů pěstí s magickými rukavicemi….
Sbírání zkušeností a postupy na vyšší level dávají možnost dalšímu vývoji charakterů; můžete tedy balancovat postavy libovolným směrem (konstituce, trénink na nošení lepšího brnění, duchovní kvality atp.). K tomu všemu vám dopomáhej bůh, satan a questy. Jednotlivé úkoly totiž můžete nabírat od rmnoha různých NPC osůbek a minimálně jeden se na každou hru liší také podle toho, za koho vlastně hrajete. Na temnou elfku kupříkladu čeká v Balduru její sestra, Ysuran může odhalovat svou minulost ve spolupráci se zdejším mudrcem a Allessia se dočká podpory v Helmově chrámu. Přibyla i možnost pohybovat se po mapě; můžete si tedy zvolit buďto postranní misi, či pokračovat v hlavní dějové lince. Krok k lepšímu i vzhledem k tomu, že do jednotlivých vedlejších lokací se vracíte a v každém aktu jsou tyto obydlené zcela odlišnými nepřátelsky smýšlejícími stvořeními. Výborná příležitost k „hajpování“ vlastností vašeho mazlíčka…
Když už jsme u těch enemies, musíme zdůraznit výrazné nafouknutí bestiáře. Tentokráte na vás čeká opravdu koňská dávka krvechtivých stvoření. Za všechny můžeme jmenovat parádní zlobry, žabí mužíky, kteří jakoby vylezli z nějakého hororu páně Lovecrafta, poloelfy-polopavouky, mutovaná a klonovaná odporná stvoření - psy bez kůže či cosi, co kdysi bývalo lidmi, nebo velmi nebezpečné
oceložravé druhy potvor. Ty vás mohou zcela bezbolestně připravit o hýčkané brnění, helmu nebo dlouho schraňované rukavice. Opravdu nepříjemná ztráta vložených investic! Napchat jmění do brnění se totiž setsakra vyplatí. Obzvlášť, když si jej můžete u obchodníka nechat nově překovat v kombinaci s magickými runovými kameny a drahokamy... A tak mamoníte, upgradujete, vraždíte a mamoníte…
Na herní principy bych tu mohl pět ódy a zmiňovat se o dalších a dalších vylepšeních prvních Dark Alliance, ale prostor pro recenzi není nafukovací. Spokojmež se tedy s konstatováním, že pokračování šlo v této herní ingredienci ještě mnohem dále, než jeho předchůdce…
S pestrostí lokací, úkolů a bestiáře je přímo spjatá další důležitá stránka této hry: grafika. Mnoho škarohlídů a recenzentů na zahraničních webech vypouští z úst věty jako „grafika je úplně stejná jako v jedničce“ či „nečekejte žádné zázraky; moc se toho nezměnilo“ atd. Ale to je velmi podivný přístup. Především si musíme uvědomit, že první díl byl ve své době špičkou na všech platformách. To, co po vizuální stránce předváděl před X lety na našich televizích nebylo doteď v žánru akčních RPG překonáno na žádné platformě. Vezměme si například nedávno vyšlý Diablo klon, kterému se i přes
jeho tuctovou grafiku na PC díky moderní východní tematice dostává relativně zbytečné pozornosti - Blade & Sword. A Dark Alliance II jej poráží na všech frontách…
Pokud přidáte k původnímu Balduru fakt, že byl o polovinu kratší, dojdete k tomu, že počet lokací mladšího brášky a jejich pestrost jsou dvojnásobné. Fakt také je, že na BG-DA2 strávily tvůrčí týmy více jak 100.000 hodin a před takovou monstrozitou se musí zákonitě smeknout. Smysl pro detail zde dosahuje až hnidopišských proporcí; můžete strávit hodiny pozorováním odlesků na tunách modelů zbraní, magických efektů brnění, hry světel na stěnách, rozostření a tetelení vzduchu nad ohněm či na dokonalosti modelu vody… Samozřejmostí opět zůstává houpavý pohyb stromů ve větru, drolící se fragmenty skal, mlžné opary nad tekoucí vodou, fantastické animace vodopádů… Graficky tedy působí tato hra opět skvostně.
Ozvučení je věrné klasice. Ve hře se sporadicky (na důležitých místech) vyskytují monumentální hudební témata - orchestrální zpracování chytlavých nápěvů, při nichž se často přistihnete pohvizdující. Velmi vysokou hudební kvalitu titulu doplňují tradičně slušná SFX, plně korespondující s tím, co se děje na obrazovce. Smrtelný chropot rozdrceného nepřítele, doprovázený bojovým
pokřikem, syčivé nekromancerovo „yes“ při obzvlášť vyvedeném úderu, zvuky doprovázející pravidelná setkání oceli, mystické projevy magie, ozvěny v jeskyních, hučení vodopádů, tříštění horského kamene atd. Taktéž zůstalo výborné a plně profesionální nadabování postav. Na tomto místě však musím vypustit na adresu autorů enginových animací malou výtku. Při rozhovorech postav během FMV scén dochází k podivným prodlevám mezi jednotlivými proslovy protagonistů. Tato miniaturní chybka zřejmě spočívá ve způsobu načítání zvukových stop a jejich integraci do enginu… Jinak ale nelze nic dalšího po zvukové stránce BG-DA2 vytknout.
Hratelnost. Především musíme napravit často vídanou dezinformaci, která po recenzi na jistém nejmenovaném zahraničním serveru zahltila internet. BG-DA2 NENÍ záležitostí na 10 hodin. To je bohapustý blábol člověka, který tuto hru nedohrál a pouze odhadoval celkovou dobu hraní. Při rychlodohrání a snaze vyplnit pokud možno kalupem všechny questy jsem skončil na 18-ti hodinách a 38 minutách čisté hry - nepočítaje mnohá úmrtí, provázená mohutným odhozením ovladače a nové loadingy se slovy „proč já idiot nesejvuju!“. Když se vrhnete na striktní počty a znásobíte si to pěti
postavami, máte před sebou opravdu parádní různorodou zábavu (variující questy pestrost ještě umocní). Po prvním dohrání se samozřejmě objeví další skrytý charakter - opravdu pekelně rychlý a hráčům původní série notoricky povědomý temný elf Drizzt; a to ještě tušíme, že po složení hry na nově objevivší obtížnost Extreme se stane lehce předvídatelná událost (schválně; zkuste hádat…). Hra uspokojí i RPG „boostery“, kteří tráví hodiny pečováním o svou vymazlenou postavičku. Mohou si totiž BG-DA2 zkusit společně se svým kamarádem v tandemu. Zábava v tomto případě nezná hranic….
A abych nemořil ubohé čtenáře dalšími stovkami znaků, shrnu vše do posledního hodnotícího odstavce. BG-DA2 je nejlepším akčním RPG všech dob. Důkazem pro toto odvážně vyhlížející tvrzení budiž skvostná grafická stránka hry, profesionální nazvučení, poutavý příběh ze světa Forgotten Realms, neuvěřitelný smysl pro detail, variabilita herních postav a gradující hratelnost v několika obtížnostech. Titul, do nějž se vámi vložené investice opravdu vyplatí, a který se neschovává za současný mainstreamový trend několika usmolených hodin hraní. Všichni RPG pozitivní hráči by si jej rozhodně neměli nechat ujít a ti ostatní si mohou nový Baldur pořídit třeba jako velmi příjemné seznámení s poměrně okrajovým, ale velmi poutavým konzolovým herním žánrem.
| Baldur's Gate: Dark Alliance II | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
